ZeroCZ1233

Když drag queen čte dětem pohádky, tak Češi berou vidle, pochodně a jdou lynčovat, ale když ti samí lidé vidí tuto drag culture videoklipovou klasiku, tak si rádi tzv. protančí střevíce jako za mladých let. Aneb jak si kapela Queen v roce 1984 navždy zavřela dveře do USA.

Nic nového je tvořen dvěma filmy, kdy záleží na vaší divácké zkušenosti, která rozhodne o tom, jaký z oněch dvou filmů uvidíte. Ten první je suverénně natočená sonda do života muže, který se snaží "přežít" v prostředí newyorské betonové džungle během pandemie coronaviru. O hvězdičku působivější je druhý film, který je přiznanou variací na Zloděje kol, kdy divák může zkoumat, jakým způsobem Lloyd Lee Choi navazuje na tradice neorealistického filmu a jak je společně s základními dějovými kameny Zlodějů kol aktualizuje do současnosti. A nutno říct, že to Choi dělá dobře a s úctou k původnímu dílu.

Nepadne tu nic nového, ani se tu nebudu sáhodlouze rozepisovat, jen mám potřebu souhlasit s většinou, protože druhá Duna je skutečně vrcholem moderní hrané audiovizuální epiky, kterou kina zažila naposled u Pána prstenů a s přehledem vrhá do stínu druhého Avatara, poslední Avengers a další bezpochyby kvalitní "velké" snímky s podobnými ambicemi. Kromě všeho ostatního bych tu rád vyzdvihnul hudbu, Hans Zimmer do toho buší intezivněji než kdy předtím a dal světu jednu z nejromantičtějších filmových skladeb, kterou jsem kdy slyšel, jeho industriálně hlasité a ambientem podkreslné výrazovo v A Time of Quiet Between the Storms je ukázkovým příkladem citlivé hlučnosti, při které proudí emoce a mrazí na zátylku, nepopsatelná nádhera.