J*A*S*M

Olympijská úroveň v disciplíně "vyvolávání pocitu hlubokého niterního neklidu". Dlouho jsem neviděl něco tak mnohdy krásného, přitom odpudivého a zneklidňujícího. A omlouvám se A24, že jsem ji neprávem podezíral, že vyprodukuje přímočarej válečnej blockbuster. Je to samozřejmě zase autorskej film jak řemen, přesně jak to máme rádi.

Zpočátku značně pozvolná, trpělivého diváka vyžadující žánrovka oplývající velmi sympaticky zlověstnou atmosférou, se lehce před půlkou promění ve sled autenticky děsivých scén. Úplně jsem si lebedil. Pak ale vyvrcholí jedna dějová linie a příběh se stočí trochu jinam, a člověk si najednou uvědomí, že sleduje něco ambicióznějšího a rozmáchlejšího, než si zprvu myslel. A v ten moment zalituje, že to sleduje s nepříliš kvalitními anglickými titulky, protože se v tom trochu ztratí :D Tak radím aktuálně počkat na lepší jazykovou podporu, určitě si to pak dám znova, abych dochytil pár detailů. I tak mám ale podezření, že od The Wailing tu lepší východní horor tohoto ražení nebyl.

Připadám si trochu jako exot, že evidentně všemi autenticky milovaný bizarní film hodnotím tak nízko, jak hodnotím, ale já to tam prostě nevidím. A to jsem Bobrům dával šanci nadvakrát! Poprvé před pár týdny vzdáno po 15 minutách s tím, že mě to asi trefilo ve špatné náladě, dnes napodruhé zvládnuto do konce, ale prostě ne. Nezasmál jsem se ani jednou, a ani mi není jasné, čemu jsem se smát měl. Když zhulíte teletubbies a oblíknete je do černobílé, tak máte zhulený černobílý teletubbies. Pořád jsou to teletubbies, nikoli nezávislý filmový masterpiece.