hippyman

Jde o nejkratší filmovou Mayovku - 89 minut a 9 sekund, tedy 2439 m filmové pásky.

Místa natáčení - Jugoslávie: Popovo Polje u Trebinje, Zupci u Trebinje, vodopády řeky Krky, Starigrad-Paklenica, Zrmanja-Canyon u Obrovacu, Vransko Jezero u Biogradu, Benkovac. USA: Grand Canyon, South Rim, Arizona (natáčeno se dvojníky).

Jedná se o šestnáctou (a předposlední) Mayovku, natočenou v 60. letech.

Místa natáčení - Jugoslávie: Solin u Splitu, Stobreć u Splitu, Vrlika.

Film ani zdaleka nesplnil očekávání diváků. Nekonalo se tudíž žádné nové představení v kinech, žádné televizní vysílání a nevyšel ani na videokazetách. Teprve v roce 1993 mohl slavit svou televizní premiéru na kanálu ORF, v roce 1994 pak konečně vyšel i na VHS.

Premiéra se odehrála dne 13. prosince 1966 v Karlsruhe, kde se každoročně konalo udělování cen Bambi. Tímto oceněním se však snímek pyšnit nemůže.

Bylo spotřebováno okolo 2000 litrů benzinu a petroleje, 20 lahví butanu, 40 kg střelného prachu, 1500 kg cementu (prach po výbuchu), 100 metrů azbestové plachty a 2000 metrů elektrických kabelů.

Celkově napočítal Jadran Film Rialtu produkční náklady ve výši 2 249 617 089 DM. V konečném součtu stál Old Firehand okolo čtyř milionů marek.

Celkové náklady na stavby se vyšplhaly na 304 549 DM.

V socialistické Jugoslávii byl brán velký ohled na status hvězdy, což se odráželo například ve výši diet, které herci obdrželi. Nejvíce dostával Rod Cameron (Old Firehand) – 500 dinárů. Pierre Brice (Vinnetou) obdržel 350 dinárů na den, rovněž tak Marie Versini (Nšo-či), Todd Armstrong (Tom), Viktor de Kowa (Robert Ravenhurst) a Nadia Gray (Michèle Mercier). Ostatní členové štábu museli vyjít s 80 dináry na den.

Natáčení provázely četné bóry. Jednou se v prudkém ledovém větru splašilo 110 koní odpočívajících v ohradě. Tu prorazili, mnozí popadali a přitom se poranili. Jeden musel být utracen.

Silersova smrt se natáčela na tom samém místě, na kterém Rollins zavraždil Rychlého Pantera ve filmu Vinnetou - Poslední výstřel (1965).

Natáčení začalo v pondělí 15. srpna 1966 scénou, v níž bandité přepadnou apačské bojovníky. Poslední klapka padla o 66 dní později, 20. října 1966.

Film se odehrával prakticky jen na jednom důležitém místě. Za normálních okolností vystřídal štáb třeba i tři nebo čtyři hotely na různých místech tehdejší Jugoslávie, ale nyní pobýval po celou dobu natáčení ve Splitu, v hotelu Marijan.

Producent Horst Wendlandt odmítl scénář od Freda Dengera a dua Johanny Sibelius a Eberharda Keindorffa a nakonec odkoupil práva na scénář podle románu „Thunder at the Border“ („Hřmění na hranicích“), jehož autory byli David De Reszke a C.B. Taylor, kteří paradoxně o Karlu Mayovi nikdy neslyšeli. Odkoupený scénář nakonec upravil Harald G. Petersson.

Roli Old Firehanda (Rod Cameron) měl nejdříve získat Američan Robert Preston, ze spolupráce však nakonec sešlo, neboť producent Horst Wendlandt hledal „skutečnou hvězdu“. O roli ale jednal i s Vanem Heflinem.

Celkové náklady na film se pohybovaly okolo 4 milionů DM, podobně jako tomu bylo u snímku Vinnetou.

Místa natáčení: Jugoslávie - Zrmanja-Canyon u Obrovacu, Solin u Splitu, Radmanovy mlýny u Omiše, Rastevic u Benkovacu.

Film byl zpřístupněn mládeži od 12 let, což bylo z finančních důvodů nevyhovující. Krátce po premiéře začala střihačka Jutta Hering pracovat na zkrácené verzi pro děti od šesti let a všechny brutální scény vystříhala. Nová verze, kratší o celých devět minut, trvající nyní pouhých 81 minut, byla předložena FSK k posouzení, která ji podle očekávání zpřístupnila dětem od 6 let. Od té doby pronajímala společnost Constantin už jenom tento zkrácený film. V TV byla naproti tomu vysílána originální verze.

Po premiéře se tvůrci přesunuli do Stuttgartu, kde hlavní představitelé podnikli v napucované tramvaji okružní jízdu městem. Uschi Glas se ukázala jako schopná průvodčí, zatímco Pierre Brice vozil pasažéry - především lidi od tisku - úzkými uličkami města.