otík

Komedie jednoho omylu s kyticí růží, kterou pověsí neznámý dárce na kliku dveří hlavního hrdiny a roztáčí se malý kolotoč podezření, komu ona kytice byla určena, aby se došlo k tomu, že šlo o milý omyl. Krásná televizní komedie s hereckými hvězdami své doby vyzařující pohodou. Hudba: Zdeněk Šikola.

Stejně jako v Pojízdné kantýně, i zde se setkávají tři kamarádi, aby nakopali zadek těm zlým a proradným darebákům. Tentokrát sice spíše bojují mezi sebou a balí hezké slečinky, ale když už k akci a to především na konci přijde, je úžasné, co vše s kaskadéry dokázali natočit. Škoda jen, že tentokrát zcela chybí humor, mohlo to být o třídu výš. Souboj Jackieho a Benny Urquideze, se kterým se utkal ve špičkovém souboji právě v Pojízdné kantýně, je i tentokrát výtečný.

Nesmírně poctivý a citlivý film o nerovném vztahu postarší dámy z vysoké společnosti a jejího řidiče.

Na mé straně panuje spokojenost. Především první polovina muzikálu obsahuje úžasně vtipné scénky, druhá polovina už je přeci jen slabší a divák se pomaličku začíná nudit. Ještě že ke konci film opět nabere slušné tempo. Co však tento film dělá dobrým filmem, jsou úžasné písničky skupiny ABBA a kdo tuhle skupinu nemá rád, nemůže si oblíbit tento film. Já mám rád skupinu i herce z filmu, takže spokojenost je na místě.

Správně trhlá akční komedie, která sice od začátku nehýří akčními scénami, ale když přijdou, tak stojí zato. Dva přátelé a jejich třetí přítel - soukromé očko, se dostávají doprostřed honičky za krásnou dívkou, která je dědičkou velkého bohatství a její nevlastní bratr se snaží ji odklidit, aby to bohatství získal sám. Jsou tu nezapomenutelné akční scény, slušné automobilové honičky a hlavně totálně gumoví hlavní tři hrdinové. Velmi podařené.

Nebýt to můj chráněnec Jackie, je to za odpad. Naprosto trapná a nudná hříčka o tom, jak se drzý mladík učí kung-fu a jak na konci nakope každému prdel. Zcela nesmyslné scény, ve kterých se hlavní hrdinové řehtají, i když jim jde o život, jsou prošpikovány hromadou mrtvých těl, nad kterými se divák asi měl smát. Podivnost v Chanově filmografii, která nemá nic společného s Drakem z chrámu Šaolin 1.

Seriál, na kterém jsem vyrostl a proto jsem nikdy neuznal český dabing. Slovenský je geniální a proto mám velkou radost, že na dvd vychází vedle české i slovenská zvuková stopa. Jinak dnes už to samozřejmě je starý seriál a mládeži nemůže nic říct, já odkojený filmy 80tých let však tento seriál mám rád pro napětí, výtečnou ústřední dvojici a správného britského ducha. Velká škoda že seriál nevyšel na DVD celý, v době, kdy vycházejí všelijaké kraviny nechápu, proč nemohly vyjít všechny díly.

Těžko říct, co touto podivností chtěl autor divákovi říci. Každopádně hudební cosi se odehrává při Znojemských slavnostech. Zde něco z jejich historie: první Znojemské historické vinobraní se uskutečnilo již v roce 1966. Jeho autorem a zakladatelem byl František Koukal, který dokázal ve svém scénáři skloubit jak slavnou minulost královského města na řece Dyji, tak i jeho zachovalé historické kulisy a vinařskou tradici. Ústřední postavou vinobraní se stal král Jan Lucemburský, který do Znojma v roce 1327 přijel zapít zdařilé státnické jednání ve Vratislavi. Město pro něj tehdy připravilo bohatý program, jehož střípky, včetně tradičního předávání práv do rukou konšelů, se divákům nabízejí k zhlédnutí dodnes. Zatím největší a nejúspěšnější ZHV se konalo v roce 1967. Originální program s téměř 600 účinkujícími zhlédlo na 110 000 návštěvníků. Tradice Znojemského historického vinobraní byla komunistickým režimem přerušena roku 1974 a k jejímu znovuobnovení došlo až v 90. letech minulého století. (viz http://www.vinobrani.cz/cz/historie-a-soucasnost ). Co se týká tohoto pořadu, Matuška si zahrál boha vína Bakchuse, Miluška Voborníková servírku a jakousi můzu a Laufer si zahrál snícího varhaníka. Že to jaksi celé nedává smysl je jedna věc, druhá je ta, že zazní pár moc hezkých písniček a že se divák seznámí se znojemskými vinnými slavnostmi. Neznalec těchto slavností však bude totálně tápat a filmeček mu vůbec nic neřekne.

Na svou dobu asi průměrný kung-fu film s ještě nevyhraněným Jackie Chanem, který si zahrál drzého, ale výborného bojovníka, jenž nejdříve provokuje všechny skupiny toužícím po vzácné knize s bojovým učením tím, že tvrdí, že knihu má, aby se ke konci utkal s opravdovým zlodějem oné knihy. Nic vzácného na tomto filmu není, i ta hustá hříva nebyla u Chana dříve žádným překvapením. Choreografově povedené, ke konci však už přeci jen trochu nudné.

Vzhledem k tomu, že není možné zjistit, který Návštěvní den v tom daném roce tu hodnotíme, tak si tento z roku 1969 sám zvolím jako ten s podtitulem: "Potoky modré krve". Tento návštěvní den je typický jako všechny ostatní, přesto mi přijde humorně lepší než ten zbytek. Tématem, které nás hodinku provází, je tentokrát tragikomedie "Potoky modré krve", kterou Grossmann a Šimek jakože napsali a protože to divadlo Semafor nechce hrát, zahrají nám během jejich pořadu aspoň pár ukázek. Jako hosté vystupují tradiční zpěváci (společná píseň Grossmann, Šimek, Voborníková a Zuzanka Burianová je fantastická), ale navíc jsou tu už Paleček s Janíkem. Zazní povídka "Moje první taneční", kterou přečte Šimek. Tentokrát dávám plnou taxu.