fragre

V celé světové kinematografii není lepšího mexikánského bandity než je Eli Wallach!!!

Nemohu jinak než za 5*. Díky rakouské televizi (ORF) mohl našinec sledovat leckteré západní seriály, a tento byl můj nejoblíbenější. Na pozadí produkce normalizované čs. televize vypadal tento zábavný seriálek s hravou atmosférou uplynulých šedesátých let (kdy jindy by Británii a svět zachraňovali gentleman s bílým karafiátem v klopě a půvabná agentka?) asi ještě mnohem barevněji. Často praštěné zápletky, neuvěřitelné vynálezy, logika příběhů někdy kulhá na všechny nohy, ale nakonec je to prostě prvotřídní odpadková podívaná. A Dianě Rigg oděné v přiléhavém černém kostýmu to opravdu slušelo.

Pro mne tento film nezestárnul. Už jen ty vynikající titulky, podkreslené skladbou The Brain od zapomenuté skupiny The American Breed, jsou pro mne esencí lehkosti, barevnosti a hravosti "zlatých šedesátých".

Někdy v roce 1984 či 1985, kdy jsem bránil hranici Míru a Socialismu v Písku, to byl silný zážitek. Film mi připadá silnější spíše v obrazech (a hudebním doprovodu) než v ději. Ani by mi nevadilo, že rytíří z 5. a či 6. století jsou navléknuti do zbroje inspirované až stoletím patnáctým (nakonec sir Thomas Malory svou Artušovu smrt v tomto století psal), takový ahistorismus byl středověku vlastní. Ale proč se všechny ty pancíře blýskají jak čerstvě sidolem vypulírované. Scéna z poslední bitvy s bojištěm pokrytým vrstvou padlých v blyštivé zbroji zacákané krví vypadá spíše jak výbuch v konzervárně, než jako pohled na trudné pole Smrti.

Kniha stejného jména je pro mne jedna z těch, které jsem četl již v dětství a po které občas sáhnu i dnes. Bohužel, tento seriál je jen dost slabým odvarem své předlohy, promarněnou šancí, které bych dal s hodně přimhouřenýma očima 3*. Leč každý díl je uveden a ukončen dobovými záběry nejskvělejšíí trampské kapely Hoboes ve své vrcholné formě a ty to spolehlivě vytáhnou na 4* a kousek.

Když jsem tento film viděl poprvé (někdy počátkem 70. let) byl jsem samozřejmě nadšen, byla to bezva napínavá podívaná, leč léty pro mne tento film ztratil na přitažlivosti. Jediné (spíš jediná), co na přitažlivosti neztratilo byla ta Gregory Peckovi nadbíhající indiánka. Už tehdy jsem často nechápal hrdiny dobrodružných příběhů, jak si vybírají partnerky. Tarzanovi nadbíhala La, kněžka Oparu, krásná a odvážná ( a majitelka pokladu), prostě správné děvče do africké divočiny, ale on si vybral nějakou bledničkovou Jane. Zde šerif MacKenna opovrhne správným děvčetem na Divoký západ, které má neuvěřitelný sex appeal, a touží po fádní blondýně.

Americký Kolja. Citové vydírání, samozřejmě profesionálně zvládnuté.

Pro mne, jako pilného čtenáře pravěkých hororů z pera prof. Augusty (nádherně ilustrovaných Zdeňkem Burianem), to byl zásadní film, vlastně oživlá literatura. A jak působivá hudba podkresluje souboj lítých oblud v rudém světle umírajícího dne. Toť krvavá vědecko-naučná romantika. Jen mne už tenkrát prudil ten přemoudřelý hoch s deníkem, otravný jak pionýrský vedoucí, toho měl nějaký ten tyranosaurus pozřít k snídani.

To je nářez!!! Kdo neviděl, neuvěří a kdo viděl, zdráhá se uvěřit svým smyslům. Dva chudí milionáři se do sebe zamilují na trampské osadě. Na tento film jsem byl opravdu zvědavý. V literárním eposu pánů Rady a Žáka Dobrodružství šesti trampů je mu věnováno několik ironických poznámek, při jeho uvádění musela policie krotit napružené trampy (M. Waic, J. Kössl - Český tramping 1918-1945, Praha/Liberec 1992, s. 31). Takže svým způsobem vlastně film legendární. Kdysi se mi dostala do rukou i předloha a už to byla síla-červená knihovna v trampském milieu, kde "trampku" Nasťu občas z osady odváží úslužný chaffeur v rodinné limousině a Afrikou bloudícího zhrzeného Bila Stína ruší svým řevem tygři. Leč filmové zpracování trapností ještě předstihlo svou předlohu, což je dost slušný výkon. Vlastně nevím, zda jsem neměl dát 5 hvězdiček, už dlouho jsem se tak nezasmál.

Jedna z nejpůsobivějších Andersenových pohádek natočená Jiřím Trnkou, který si s tímto autorem rozumněl (jeho knižní ilustrace, kde černá korunovaná Smrt šátrá svou vyzáblou rukou po příkrývce pod níž se krčí císař, byla v dětství mým velkým hororovým zážitkem). Pohádka pojatá jako chlapcův horečnatý sen, kde v přítomnosti Smrti žádné technické hračky nepomohou a nepřinesou naději a úlevu. Jen mne prudí, že na netu našinec narazí na japonskou stránku, kde lze koupit sebrané Trnkovy filmy, kdežto u nás prd......