Jermann

Hvězdičky si odpustím, páč jsem viděl jen asi 40 minut filmu ve vlastnoručním sestřihu myší. Jinak to nešlo vydržet. Použití záznamů ručních a průmyslových kamer tentokrát vychází jako naprostá hloupost a vše je tomu nesmyslně podřízeno. Když se pak člověk konečně prokliká skrze balast toporných dialogů k nějaké akci, přisviští tornádo, které nevypadá ani o píď opravdověji, než to DeBontovo, což mi příjde jako za mega selhání, vzhledem k tomu, jak vysoko a hlavně jak dlouho tahle laťka visela.

"Just sorting some stuff out." V rolích zapšklých solitairů trousících suché hlášky je Keanu Reeves nepřekonatelný a stejně jako se před lety stal Johnem Constantinem, letos se stal Johnem Wickem. Vedle něj ve filmu exceluje ještě další samostatná živoucí entita, a tou je vtipně vykreslený svět zločineckého podsvětí plný groteskně stereotypních postaviček, které samy o sobě moc zajímavé nejsou, ale dohromady tvoří až dojemně hřejivou domáckou atmosféru. Mohlo by tu být našlápnuto na příjemnou akční sérii..

Ústřední dvojka měla pár dost povedených momentů a výměn, ale u mně stejně pořád vedou Hanson s Penhallem.

Trocha dystopie nikoho nezabije a konců světa taky není nikdy dost. Kellyho musím obdivovat za to, jaká témata je schopen zpracovat a jaké otázky pokládat.. a ať je to pseudo-filozofie jaká chce, pořád kvalitně ryje do živého a zapovězeného. Darko a Box byly tak nějak v poho, ale Southland tales jsou tedy řádné "WTF". Herecké obsazení poskládané převážně z komiků a popových teen hvězdiček je natolik absurdní, že je vlastně geniální a celý film nechává zábavně balancovat na hraně mezi seriózním masakrem a totální prčou. Prostě nevíš. Gilliam to zdaleka není, ale je fajn, že se někdo alespoň snaží.

Takovou sérii kulturních šoků by si měl zažít každý, aby získal trochu nadhledu, rozšířil si obzory a zjistil, že všude na světě jsou prostě jen lidi, co se snaží o nějakou rozumnou existenci. Zhýčkanci Ewan McGregor a Charley Boorman si myslím přivezli neocenitelnou zkušenost, o kterou se moc hezky podělili jak skrze výbornou knihu, tak i tento kostrbatý, ale zato věrný a upřímný záznam. Soundtrack v podobě průřezu celou dosavadní tvorbou Stereophonics je snad dáreček přímo pro mě na míru :D.

Jakkoli jsem skřípal chrupem nad dementním českým přídomkem "Návrat prvního Avengera", zpětně uznávám, že postava Zimního vojáka prostě není dost zajímavá na to, aby figurovala v titulu filmu. Vůbec celá ta linka s ním je tak nějak zbytečná a stará. Universal Soldier už se dočkal několika béčkových odvarů a teď má za 170 mega jeden nový. Nenápadná infiltrace a následný takeover bohulibé organizace podvratnými živly s poněkud svérázně spasitelskou agendou je zase spíše zápletka do Bondovky, na komiksový svět je až moc civilní a z té okoukané nesourodé vaty, která to kompenzuje, by si jeden hlavu ukroutil. Fury prchající v autě před masivním útokem je asi nejpůsobivější akční scéna, zatímco ten zbytek, včetně finálního poskakování mezi letadly, postrádá jakékoli napětí, případně jej předstírá za pomoci starého dobrého odpočtu vteřin. Jak se tak koukám, Marvelovek se chystá ještě kupa, tak snad to příště dopadne lépe.

Když někdo populárně prezentuje nepopulární téma, vždycky mi to trochu zavání. Asi proto je mi tak sympatický nepřikrášlený styl režisérky Piussi. Události prostě zaznamenává tak, jak přijdou a stejně tak je prezentuje.. a především u toho na sebe neupozorňuje. Právě v tomto případě se hlavní objekt zájmu prezentoval, projevil a znemožnil zcela sám.

Název kapely živě doprovázející LFŠ projekci pozoruhodně koresponduje s charakterem hlavní hrdinky.

Nějaký nápad to snad mělo, možná i pointu, obojí však zřejmě zmizelo v té mlze. Zůstal jen vizuálně atraktivní a zajímavý zmatek plný neskutečně frustrujících dialogů.Týpek s maskou, co nebyl schopen na běžnou otázku odpovědět ani na popáté, ve mě vzbuzoval chuť na nepřiměřené násilí.

Konečně zase akční sci-fi, co nesmrdí přeslazeným patosem, otravným americkým patriotismem nebo povrchní filozofií „for dummies“, ale sází na sílu samotného příběhu, nenásilně servírovaného humoru a kvalitního napětí.. samozřejmě v kombinaci s opulentní grafikou za těžké prachy. Na nedávné kusy jako Pacific Rim nebo Budoucí minulost už by mě ani nenapadlo koukat znovu, to jsou prostě jednorázovky vyráběné pro opening weekend, ale právě Edge of Tomorrow má zase pro jednou ten správný balanc a drive, kterými se vyznačuje evergreen, hodný místečka v polici.