Ray

Sú to už štyri dni, čo som Raya videl a chutí mi stále veľmi dobre. Je to síce po filmárskej stránke také starosvetskejšie, akoby z produkcie 90. rokov vypadnuté, čo však v dnešnom zmätku nevadí, naopak - pôsobí oživujúco, upokojujúco. Moduluje sa tu len do tej miery, akú si zvolený prístup žiada, neuberá ani nepridáva kde vyslovene nemusí a kdesi pod povrchom nenápadne tvorí vôbec nie nezaujímavú myšlienku... Popri výkone Jamieho Foxxa ma najviac omráčili scény zachytávajúce momenty momentálnej inšpirácie, či už na pódiu, v štúdiu alebo súkromí, medzi ktorými ešte o nejaký ten stupienok vyššie čnie scéna hádky s jednou z Rayových mileniek. Spadol som na riť a vzrušením sa rozklepal ako už dlho nie! Priam zhmotnený obraz talentu a asi najlepšia možná pocta jeho hĺbke. Ako vlastne celý takto nekompromisne ľudský a pritom stále pekný film. To nekomplikované čisté teplo mi už veru ako divákovi začínalo chýbať. (28.03.2007)

Vím, že už jsem nejmíň sto padesátá první, kdo to opakuje, ale Jamie Foxx všem vytřel zrak (první náznaky přišly již s Collateralem). Na plátně nebyl žádný Foxx, ale Raymond Charles Robinson čili americká jazzová legenda 50-tých a 60-tých let. Jak tak nad tím přemýšlím, líbí se mi tenhle snímek čím dál tím víc. Třeba věčná Rayova osamělost (i když je stále mezi lidmi) nebo způsob, jakým režisér Taylor Hackford zobrazil léčení se z drogové závislosti. Ray je prostě úžasné dílo, přece jen mu však malinký kousíček k dokonalosti chybí (přílišná životopisnost). P.S. Ještě se musím zmínit k hudbě - o jazz (ale i další Charlesovy hudební styly) jsem se nikdy nijak extrémně nezajímala, ale tady mě nadchnul tak, že už se těším na soundtrack. Ten prostě musí být bombastický, to si pište ! (19.02.2005)

Tenhle film je prostě hereckým koncertem Jamieho Foxxe. Bez něj by byl to bylo tuctových 60%, protože scénář opravdu není nic světoborného, je hodně rozvláčný a nijak objevný, prostě průměrná Hollywoodská biografie. I když to obvykle nedělám, tak tady prostě nemůžu odolat a zvedám hodnocení JENOM za Jamieho výkon, který dosahuje opravdu těch nejvyšších kvalit. Jeho Oscar je skutečně zasloužený, ale nominace za nejlepší film byla naprosto zbytečná. (25.02.2006)

Vždy sčasti hodnotím film podľa toho, do akej miery podnietil moje zisťovanie informácií o tej ktorej osobe (skupine, atď) po skončení filmu. Po tomto filme som googlil o Rayovi asi ešte ďalšiu hodinu, takže spokojnosť je vysoká. Prvotriedne výkony, herecké aj režisérske, krásny film s veľkým náklonom k piatej hviezdičke. 85%. (12.11.2008)

K Oscarem ohodnoceným filmům přistupuji nedůvěřivě, zvláště v posledních letech, kdy mám pocit, že nejvyšší ocenění získávají filmy na politickou objednávku. Život Ray Charlese Robinsona se chýlil v roce 2004 ke konci (zemřel 10. června 2004, v Beverly Hills, USA v 73. letech) a bylo třeba tedy ještě jednou připomenout světu jeho velkou slávu. A čím jiným, než Oscarovým filmem. Jsou lepší filmy, než je Ray, které by si možná zasloužily ocenění více, to však neznamená, že bych snímek Ray zcela zatracoval. Herecké ztvárnění slepého hudebníka Jamie Foxxem je bezesporu vynikající a tento životopisný snímek se řadí mezi velmi zajímavé z hlediska pochopení některých okamžiků života nesmrtelné legendy Ray Charlese, coby jazzového a bluesového hudebníka a v 50. letech dokonce i průkopníka soulového hudebního stylu (nejvýznamnějším soulovým hudebníkem byl však James Brown, přezdívaný „The Godfather of Soul“ neboli kmotr soulu). ... A můj dojem ze života Raye? Zde je: "Jako citlivý manžel a otec dětí vzešlých z manželství i mimo ně Ray Ch. totálně selhal, jako hudebník dosáhl největších úspěchů jakých lze dosáhnout a jako "opíchávač" nespočtu milenek také vůbec nezaostával" ..... Zanechal po sobě 12 dětí (z toho 2 manželské), 21 vnoučat a pět pravnoučat. Tento film nás poměrně letmo a stručně provází celou životní (především hudební) kariérou Raye od okamžiku, kdy jako mladý vyráží autobusem do Seattlu za svým štěstím až do 7. března 1979, kdy se stát Georgia veřejně Ray Charlesovi omlouvá za zákaz vystupování v tomto státě od roku 1961. Tehdy totiž Ray odmítl již domluvené vystoupení v Georgii z důvodu segregace publika v hledišti. Nejvyšší uznání Ray Charlesovi bylo vyjádřeno dokonce i vyhlášením jeho skladby "Georgia on my mind" státní hymnou státu Georgia. Film tedy končí v okamžiku, kdy Ray Charles získává to největší uznání jakého se mohl dožít. Uznání rovnosti černé a bílé rasy. ......... Neodpustím si kritiku CZ dabingu Tvůrčí skupiny Josefa Petráska. Ani zde, jako to ostatně v dnešním dabingu už všeobecně bývá zvykem není zachována rovnováha síly zvuku převzaté původní nahrávky (hudby) a nového doplněného mluveného CZ dabingu. V průběhu filmu se tedy stává, že je potřeba v okamžicích původní hudební nahrávky zvuk hodně zeslabovat a v okamžiku přechodu do mluveného slova opět zvuk zesilovat. Pro diváka a jeho okolí to není nic příjemného. .......Podobné filmy: Cadillac Records, Walk the Line, V řetězech, La Bamba a snad i The Commitments .... (10.01.2010)