Lenny

Baví mě herci, kteří se vyhýbají jakýmkoliv škatulkám a dokážou excelovat i zaujmout v celé plejádě různých charakterních poloh. Baví mě Dustin Hoffman, který mě zatím skoro pozitivně v tomto směru překvapil a tentokrát mě naprosto nečekaně odzbrojil jako stand-up komik, v originálně pojatém dramatu ze života skutečné osobnosti. Hoffmanovi se povedla téměř nevídaná věc: přimět mě bezprostředně k tomu, abych se po celý film dokázal bavit i na značně vulgárním humoru plném sexistických a jiných troufalých narážek. Hoffman ty vtipy podává s takovou grací, že mu šlo jen stěží odolat a samotný film dýchá navíc sympaticky uvolněnou atmosféru, podobnou tomu jazzovému rytmu. Zpětně musím pochválit i zpracování, které se nesnaží kontroverzního komika Lennyho nijak zvlášť adorovat či kritizovat a zachovává si výrazný odstup od vynášení soudů, tedy mimo ty skutečné ze strany justice. Forma připomíná televizní defilé se sestřihem autentických záznamů, které až s prokládanými vzpomínky které dávají dohromady příběh. Kdyby šlo o klasický životopisný film o vzestupu a pádu, možná bych nebyl tolik nadšen, mozaiková forma mi velice padla do noty včetně černobílé kamery. Nevadilo mi chaotické střídání časových rovin, nechal jsem se unášet atmosférou a s postupným završením pohledu na kontroverzní osobnost Lennyho ocenil tento film i jako cenné svědectví doby. 90% (26.01.2021)

Dusty si v tomto životopisném snímku opět vybral svou "one man show." Nebýt jeho výstupů, nejspíš bych hodnotila méně. Portrét, do této doby mně neznámého baviče totiž není natolik silným, jak jsem si představovala, že by měl o podobné osobnosti být. V podstatě zhruba hodina a půl stopáže je věnována hlavně jednotlivým bavičským výstupům Lennyho a rozhovorů s osobnostmi, se kterými se stýkal a kteří o jeho "existenci" podávají výpovědi. Během celého snímku se děj vlastně nikam nevyvíjí, nenastanou žádné zvraty či dramatické scény, kdy se dostane do krutého sevření slávy. Bojuje pouze proti společnosti, on sám, jakoby během děje neprošel žádnými proměnami osobnosti či konflikty se svými démony. Až posledních dvacet minut sledujeme Lennyho, jak se, za pomocí drog, dostává na dno. Takže snad jen toto zpracování mi přišlo vzhledem k jeho osobnosti jako jednoduše ztvárněný osud. (15.01.2012)

To Lennyho tepání amerického pokrytectví je vážně skvělý včetně argumentů v podobně srovnávání se zabíjením. Osobně si však neumím neumím představit, že bych za podobný představení platil a ještě ke všemu se při něm bavil. Dustin Hoffman opět skvělej, ale co mně kazilo zážitek, byly ty častý flasbacky, to bylo zmatený jako Goro v Tokiu. (23.04.2018)

Lenny Bruce je americký Američan, tedy Žid. A jeho židovské fóry dovedou popsat stav společnosti - tedy naší, křesťansko-židovské - lépe než cokoli jiného. Bohužel se ho už nemůžeme zeptat co říká na Zemana. V roce 1981, tedy pár let po natočení Fosseova filmu jsem dostal od ORF Dylanu desku Shot of Love (s věnováním). Dylan na ní zpívá písničku, kterou složil s Tomem Pettym „Lenny Bruce“. Písnička má čtyři sloky, uvádím z každé poslední verš (jsou doře srozuitelné, takže bez překladu): Lenny Bruce is gone but his spirit's livin' on and on. He's on some other shore, he didn't wanna live anymore. Lenny Bruce moved on and the ones that killed him, are gone. Lenny Bruce was bad, he was the brother that you never had. Svou stavbou i jednoznačným vyústěním se podobá jeho starším písničkám jako "Only a Pawn in Their Game" či "Hurricane". Ať má pravdu či nikoli, předkládá svá slova upřímně a přesvědčivě - jako Lenny Bruce...  Paul Krassner píše padesát let po Bruceově smrti (předávkování morfiem): Lenny’s problem had been that he wanted to talk on stage with the same freedom that he had in his living room. - Lenny měl problém s tím, že chtěl na jevišti mluvit jako v obýváku. Na jevišti dosud nemůžeme dělat téměř nic z toho, co děláme v obýváku. (13.12.2021)

Sú typy klasických životopisných filmov. Jednoduché prerozprávanie života a vtedy to musí byť niečo naozaj extra aby to malo pre niekoho zmysel. Ten by ale Lennyho život asi nemal, takže aj spôsob a šablóna akou je film natočený dokonale diváka navnadí. Ale až postupne. Najprv dokonale dokáže diváka vcítiť a pochopiť zmýšľanie tohto nepochopeného baviča až neskôr zostane priklincovaný k sedadlu ako ja. Perfektný Hoffman rozpráva životný príbeh, ktorý treba vidieť. 85%. (22.10.2007)