Smůla

Giovanniho věčné osobní téma vězení či nespravedlivého osudu je tentokrát netradičně říznuto gangsterkou, avšak samotný příběh stejně jako leckdy překvapivý lidský osud přeskakuje mezi různými žánry, přináší až do konce nepředvídatelné zvraty, vyústí se selhanými plány a novými nástrahy nejednou zcela mimo očekávání...  Přesto jedna jistota s naplněným očekávání v tomto příběhu nechybí a tou je skálopevné přátelství, které mezi trojicí Borga, Xaviera a krásné Georgie přetrvalo až do konce přes všechny krkolomné vyhlídky i pády. Mě se přes tu žánrovou nevyváženost film velmi dobře sledoval, snad díky silnému tématu a dostatečné psychologii postav mě výjimečně bavil film i v té gangsterské rovině, měl pro mě podmanivou atmosféru, nepřekvapivě skvěle zahrané hlavní postavy Belmondem a Constantinem a opět nádhernou de Roubaixovou hudbu, která se pro mě už dávno stala neodmyslitelnou součástí většiny Giovanniho i Enricových filmů. Smůla má více silných momentů, z nichž by v první řadě jmenoval (v rámci filmu první) setkání Borga se Xavierem v temné samotce, nechybí zde (v dobrovodu hudby) pár stylových scén, třeba s Belmondovou poklidnou přípravou na nepromisní útok a samotný příběh procházející napříč větším časovým úsekem má čím plně zaujmout až do konce. Na druhé straně jsem od José Giovanniho v minulosti již dostal mnohem větší emocionální nálože, tento film mě v žádném případě nezklamal, ale do mého žebříčka toho nejlepšího od Giovaniho by se nejspíš nedostal. [75%] (19.12.2021)

Smůla je plná převratů. Nejdřív se to tváří jako kriminálka, aby to vlastně všecko v druhé půlce skončilo ve vězení. I tam to ale nebude úplný konec. Další zvláštností je každopádně fakt, že Belmondo se tady tváří vážně, ale zároveň bláznivě tak, jak ho známe. Hůl jsem nad vážností u tohoto filmu zlomil v momentě, kdy Bebel jednomu z bachařů strčil při šarvátce kolíček do prdele. (10.12.2014)

Mišmaš všeho možného. 1)  Žánrově nekonzistentní snímek je vlastně docela sranda - remake má v hlavní roli Belmonda stejně jako původní film._____ 2)  No a 39letý Jean-Paul Belmondo je to hlavní přitažlivé na celé věci._____ 3)  Oceňuji i zajímavý pohled na dějiny Francie ve 30. a 40. létech z pozice gangstera. (09.02.2023)

Tenhle film ma fakt smulu, nabeh na spickovou kriminalku a vysledek je pritom takovej nemastnej neslanej. Jsou tu fajn herci, tradicne skvelej Belmondo, tady se navic ohani dualama, tomu zdatne sekunduje Constantin a je tu pekna Cardinale. A na chvily se tu navic objevi Depardieu v jedne ze svejch prvnich roli, je tu sice asi tak pet minut a je zarostlej jak vandrak, ale i to se pocita. Pak tu je docela zajimavej pribeh sestavajici vicemene ze trech casti. V prvni Belmondo hleda dukazy o nevine svyho kamose a jen tak mimodek se stane sefem casina a bordelu. Druha cast filmu je vezenska, kdy se dej pak presune i k zajimavymu hledani min. V treti casti se vicemene navaze na tu prvni, ale tahle uz neni moc dulezita a konec je nejakej useklej. No a jeste je plus, ze tu chcipne fakt docela slusny mnozstvi parchantu. No a tohle vsechno reziser naprosto zazdil a natocil v pomalym a nezazivnym tempu, film sice nezacne vylozene nudit, ale ani nijak zvlast nezaujme. (07.05.2009)

Když si Belmondův Roberto Borgo před vámi sedne doprostřed místnosti na židli a v mírném předklonu si opře ruce o nohy, neznamená to, že je unavený. Znamená to, že máte smůlu. Máte ho přilepeného na patách i s jeho čárou života ve tvaru kruhu a aby toho nebylo málo, stojí za ním strážný anděl s flašinetem.. Free style gangsterka, kterou se táhne silná nit přátelství a tragikomiky osudu těch, co ze své strany zákona mají blíže k cele věznice i celtě márnice. Do nevázaného konceptu zapadá i hudba, která osciluje mezi genialitou (minimalismus při ostré přestřelce s černošským gangem) a Cirkusem Humberto.. Američané měli Eddieho Bunkera, Francouzi zase José Giovanniho. Oba do toho dali vlastní zkušenost, soustředili se na postavy, které neprošly Yalem a Sorbonnou a nikdy jejich počínání nesoudili.. (06.05.2024)