Jeden život

Reálný příběh Nicholase Wintona jsem znala, účastnila jsem se i podpůrných akcí pro získání Nobelovy ceny míru, bohužel naše hlasy pro něj vyslyšeny nebyly. A to se dožil  úctyhodných 106 let. Jsem ráda za další odkaz na jeho čin v podobě tohoto filmu. Pro mě, ale bylo toto filmové ztvárnění zklamání. Působilo to spíš jako hraný televizní dokument. V tomto směru je mnohem lepší dokument Síla lidskosti - Nicholas Winton (2002). Anthony Hopkins roli zahrál skvěle, ale některé scény z minulosti a dialogy loučivších se matek se svými dětmi mi přišly studené a neosobní. “Holčičky seďte, vaši bratranci přijedou příštím vlakem, ano?” Určitě by pomohla hlubší sonda do života místních židovských rodin a jejich pohnutek a zoufalství při řešení dilema, zda se navždy rozloučit se svými dětmi a zachránit jim tím život, nebo být s nimi i cestou do transportu. (04.02.2024)

Klasický životopisný film, který je ale velmi srdceryvný a poctivě natočený. Herecké výkony snad nemusím komentovat. A už vůbec ne pana Hopkinse. To je prostě a jednoduše pan herec. Ale to snad všichni víme. Upřímně moc na tyhle životopisy nejsem, ale tady mi to sedlo. Možná právě skrz pana Hopkinse kterého mám nesmírně rád. O panu Wintonovi jsem věděl pramálo a jsem moc rád že jsem mohl načerpat informace skrz velké plátno a tuhle hereckou legendu. Věřím že na tenhle kousek jen tak nezapomenu i když pro mě osobně se nejedná o žádný trhák. Ale o příjemnou poctivou životopisnou rutinu které nechybí duše a srdce. 8/10 (19.02.2024)

My, co jsme viděli film Všichni moji blízcí, nebo Nickyho rodinu, v podstatě jsme to hlavní měli vyspoilerováno. Mnohem lépe jsou na tom ti, kterým jméno Sir Nicholas Winton nic neříká. Je jen pár jmen u kterých si se Sir před jménem dávam práci a pan Winton je jedním z těch jmen. Byl to neskutečný člověk a je dobře, že i v současné době, tak dávno po válce to téma někdo filmově zpracoval. Od kteréhokoliv jiného herce bych tuhle roli vzal podobně jako svatokrádež, ale naštěstí byla svěřena dalšímu Sir a to Anthony Hopkinsovi. A překvapila mne ta vzájemná podobnost, byť já Hopkinse zbožňuji a pořád jsem tam viděl pod těmi brýlemi spíše jeho, než pana Wintona. Když bych si měl představit v roli pana Wintona někoho jiného, tak nakonec musím jen říci.. a sakra kdo jiný než Hopkins? :-). Film mne ale překvapil v jedné věci. Kdesi jsem četl, že jeho žena našla albumy a čísla dětí na půdě při jakémsi úklidu. On že prý o transportech nemluvil a ona o nich do té doby nevěděla. Ale tady o všem ví, tak by mne zajímalo jak to ve skutečnosti bylo. Ačkoliv setkání přeživších je s panem Wintonem ve filmu natočeno téměř na chlup přesně, přeci jen nemá tu sílu ze skutečného natáčení BBC. Když jsem to viděl poprvé právě ve filmu Všichni moji blízcí, fakt mně to totálně dostalo. Ten film mně úplně odrovnal a ještě dneska bych asi u jeho konce musel hodně těžko polykat... BBC tehdy dost riskovala, protože já osobně bych se bál o toho stařičkého dobrého pána co by s ním ten nával emocí mohl udělat. A že to pro něj musela být sakra nálož! Souhlasím s některými komentujícími, že hlavní emoční síla tohoto filmu  je v jeho samotném scénáři a vědomí, že se tohle skutečně stalo. A také samozřejmě velkou roli hraje případná znalost holocaustu a deportací Židů z protektorátu do nacistických koncetračních táborů. Pro děti neschopné otrocké práce pro Třetí říši znamenaly hned po příjezdech (pokud je přežily) většinou jistou smrt v plynových komorách. Teprve až pak dělá film zajímavým způsob vyprávění i velké herecké nasazení  86 letého Anthonyho Hopkinse. Hodně se pohybuji vlakem a alespoň jednou týdně procházím Hlavním nádražím, kde vždy při průchodu k nástupištím spočinu očima na těch vystavených vagónových dveřích, kde jsou na skle znázorněny z jedné strany malé dětské ručky a zdruhé strany skla velké dospělé ruce rodičů.... A když mám čas, občas zajdu i na první nástupiště podívat se k sousoší s panem Wintonem. Tehdy se tam musely odehrávat strašlivé výjevy.  Ale snad bylo umírajícím rodičům daleko v polských a nemeckých vyhlazovacích táborech skutečně úlevou, že se jim podařilo alespoň své děti zachránit... Dávám tedy za 4 schválená víza do Anglie. * * * * (16.03.2024)

Už dlouho ve mně nezanechal film takovouto emoční stopu, jako příběh Nickyho Wintona a jeho "dětí". Samotný Winton pochopitelně zaslouží v maximálmí míře glorifikovat a samotný jeho příběh je 5* v plné míře, ale když k tomu tvůrci přidali ještě takovéto emocemi narvané provedení, tak se nebojím už takto ze začátku roku říci, že je to pro mě jeden z filmových vrcholů roku. Cením také četného využívání naší mateřštiny a zapojení domácích herců, kdy to ještě více přidává filmu na autentičnosti. Dneska už je opravdu málo takovýchto filmů, a ještě méně lidí, jako byl Nicholas Winton. (08.02.2024)

Nicholas Winton je pro mě podobná osobnost jako Oskar Schindler. Oba vnímám jako velmi statečné muže, díky kterým bylo zachráněno několik set lidí židovského původu, kteří by jinak byli posláni do koncentračního tábora a pravděpodobně nepřežili. Tento film krásně mapuje dvě důležité etapy života právě Nicholase Wintona. Ta první je z roku 1938 a ukazuje zabrání Sudet a následnou okupaci Československa, a právě Nicholase Wintona, který se rozhodl ke svému činu. Druhá část je až z 80. let a máme možnost sledovat život Nicholase, jak zpětně vzpomíná a celkově se s tím vyrovnává. Roli Nicholase se zhostil nejprve Johnny Flynn, který je za mě průměr, a později Anthony Hopkins, který rozhodně Flynna smetl a naprosto ho převálcoval v jeho výkonu. Jeden život dost často přirovnávám a srovnávám s filmem Schindlerův seznam, protože oba filmy jsou vesměs podobné. V obou jde o stejnou dobu, v obou jde o záchranu Židů. Co se týče ale kvality, tak Schindlerův seznam ve mě zanechal daleko znamenitější pocity a byl více smutný, takže si divák dovedl lépe představit pocity hlavní postavy. Tady u toho nemůžu říct to samé. Je tu pár momentů, kdy teda na hlavní postavu všechno "dopadne" a projeví nějaké známky emocí, ale jinak jeho osobnost je dost chladná a neprojevuje nic. Každá jednotlivá pasáž filmu má co nabídnout, ale když vezmu výsledek, tak mi připadá dost prázdný. Zejména v pasážích z roku 1938, kde za mě mohlo být více "akce", aby výsledek byl více přitažlivější na oko a aby se divák mohl vžít do role a poznat jak těžké období to bylo. Za mě se tedy jedná o velice přibarvený a lehký film na který se mohou podívat i lidé, kteří téma holokaustu moc nemusí, protože nejeví moc žádné známky hrůzy a zrůd, co se děly během druhé světové války. Kolikrát mi přijde, že kdyby se přidalo na tvrdosti, tak by výsledek více odpovídal realitě a ukázal by lidem tu pravou hrůzu. Výrazné plus musím také dát českým lokacím a občasným českým větám, které ocení hlavně český divák. Celkově si ale ode mě tento film odnáší 7/10 (20.02.2024)