Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň

Teď mi asi někdo hodí Camrál na hlavu, případně se po mně ožene Andúrilem, ale mně tohle připadá jako jedna z nejlepších filmových adaptací fantasy knih. Rozhodně netvrdím, že jde o něco jiného než o lehce stravitelnou zábavu s dětskými hrdiny a mluvícími zvířaty, ale myslím, že předlohu C.S. Lewise převádí do filmové řeči bez koktání. Ano, taky bych radši nějakou plnokrevnou fantasy s temným a přebohatým dějem a zachmuřenými hrdiny, ale strávit večer u tohohle neublíží. 3D Aslan nic moc (nemohli sehnat nějakého skvělého cvičeného lva jako do Lovců lvů?), ale Tilda Swintonová září jako polární hvězda nad krajem, kde vládne věčná zima. (05.07.2007)

Dospelým divákom takmer nestráviteľný disneyovský brain-wash, v mnohých scénach navyše koncepčne vykrádajúci Pána prsteňov (hlavne totožné nájazdy kamery). Vlastne je to Pán prsteňov pre najmenších, ktorým k šťastiu stačí pobehovanie farebných postavičiek po lúke. Ani len pomrkávanie na dospelákov tu nenájdete. (12.12.2005)

Pověst mixu Harryho Pottera a Pána prstenů je absolutně nesmyslná. Cílová trefa do dětského diváka v kombinaci s řádně fungujícím světem fantasy funguje leda tak v hodně širokých motivech. Andrew Adamson možná umí sedět u počítače a společně se svým týmem tvořit animovaná dobrodružství jednoho zlobra, jenomže základ nové fantasy ságy se mu nepodařilo položit ani omylem. Adamson se opírá pouze o výpravu (v mnoha případech dosti lacinou) a absolutně kašle na nějaké budování životnosti celé Narnie jakožto světa, který by si měl diváka připoutat. Maximálně zdlouhavá první půle se snaží být vykompenzována akčněji vygradovanější druhou, jenomže jakýkoliv drajv vychází vniveč díky nulově nabývanému hrdinství dětských postav, ze kterých se stávají zachránci Narnie víceméně díky pár střihům mezi několika odfláknutými dialogy. Navíc Adamsonovi chybí cit pro detaily – jak moc jsem si přál, aby kamera při prvním Petrově vytasení meče pomalu zabrala lesknoucí se kov v celé jeho kráse. Kameraman se naprosto nepochopitelně krotil, čímž se velkolepost závěrečné bitvy vytrácí úplně do ztracena a celek je tak neúměrně dlouhou pohádkou, kterou bych si vychutnal leda tak poté, co bych na dortu sfouknul maximálně osmou svíčku (03.04.2006)

Příběh sám o sobě není špatný, jen je poměrně mizerně natočený. Bobři jsou fajn, ale jsou tak umělí, že se na ně nedá koukat, bílá čarodějnice není ani trochu hrozivá, ty děti jsou dost mizerní herci, triky za moc nestojí, no prostě jediné klady jsou ten příběh a potom strašně sympatický faun. No možná to na malé děti působí jinak, ale to já neposoudím. (14.03.2006)

Staré skříně schovávají všemožná tajemství; od smradlavých ponožek až po magické pohádkové světy. A jednu takovou skříň, podle fantazií C. S. Lewise, najdeme v lednu i my za kouzelnými vrátky kinosálů... Po fantastickém úvodu, kdy se naši hrdinové přesouvají z válkou zmítaného Londýna na barvitý venkov, nás čeká první návštěva útrob prastaré almary, kterou při hře na schovávanou objeví nejmladší ze čtyř sourozenců, Lucinka. A čím hlouběji Lucinka kráčí, tím kouzelněji to na diváka působí. Najednou se ocitáme v pohádkově zasněžené říši, kde si žádní silničáři nestěžují na kalamitní situaci a špatné podmínky na cestách. A když se dívenka vydala bílými závoji a dostala se až k osamnělé pouliční svítilně uprostřed bororvého lesa, byl ´sem okouzlen. Toto místo se také stává záchytným bodem celého vyprávění. Lucinka zde poprvé potkává pohádkovou bytost, fauna, který nám osvětlí, s jak zlou situací se se teď obyvatelé Narnie potýkají. Dovídáme se o zlé sněhové královně, která se snaží podrobit si celou říši a zabít každou lidskou bytost, aby zabránila naplnění proroctví. Nálada, jenž nás dosud provázela se ale začne vytrácet, jen co se do Narnie dostanou všichni sourozenci a počnou se rozvíjet jejich osudy. Tady pomalejší tempo úvodu vystřídá rychlá stať, která jakoby se snažila dohnat čas ztracený na začátku. Události následují tak rychle po sobě, až se v nich člověk ztrácí a přestává si je pořádně vychutnávat. Místy se také ozývají dosti hluchá místa a bohužel ani počítačové triky studia ILM nejsou příliš přesvědčivé. Dokonce i závěrečná bitva proti sněhové vládkyni, v níž jsou děti nuceny bojovat, vyzní tak trochu okatě a samoúčelně a bez jediného krvavého chlístance i poněkud vyumělkovaně. Příliš práce si filmaři nedali ani s výrobou kostýmů a brnění, které vyhlíží hodně lacině. Samotná Narnie vypadá vylidněně a bez života. Přesto mou největší výtkou zůstává modré pozadí, tak špatně synchronizované, až je z toho jednomu do pláče. Na druhou stranu, film se může pochlubit úžasnými maskami i celou řadou monumentálních scén, jakou je třeba - mimo již zmíněného úvodu - útěk na zamrzlém vodopádě ze spárů vlčí policie, setkání s "opravdovým" Santou Clausem a Aslanovo ponižující mučení. Tou pravou podstatou Letopisů Narnie je ovšem jejich kouzlo. Kouzlo, které nespočívá ve velkolepých bitvách či špičkových vizuálních efektech, nýbrž kouzlo, které leží na samotném Kamenném stole. To je celá Narnie, tady je její krása. Máte ji přímo pod nosem, jen se trochu zamyslet. A k závěru jen malé upozornění. Vyhněte se, pokud možno, české verzi. Ale už mě, prosím, omluvte. Musím prozkoumat všecny skříně, které doma najdu. Obzvláště ty staré, zaprášené... (18.01.2006)