Tarzan

Lambert je perfektní, část v džugli super, ale na mě se ten Tarzan zcivilizoval až moc rychle. Rovněž část v civilizaci je dost nejasná v tom, o co vlastně jde, jestli o lásku nebo dědictví, touhu k návratu do přírody nebo o boj s civilizací. Tohle všechno tam totiž je, ale nic není vypíchlé. Všechny motivy jsou stejně matné a jakoby nedodělané. Pořád je to ale asi nejlepší Tarzan. (22.03.2010)

Když jsem jako dítě objevila ve staré knihovně několik svazků Tarzana od Edgara Rice Burroughse vydaných v roce 1937, byl to můj největší čtenářský zážitek. Četla jsem je stále dokola a celé pasáže jsem znala zpaměti. Žádný starý film s Johnnym Weissmullerem nebo Lexem Barkerem jsem neviděla, tak o to víc jsem se těšila na filmovou premiéru tohoto dobrodružného snímku v létě 1985. Zdržela jsem se u kamarádky, ujel mi spoj a tak jsem přímo z nádraží spěchala s velkou nedočkavostí do letního kina, a to bez patřičného protidešťového vybavení a s králíkem ve velké kabeli. Byla jsem šťastná, že jsem to stihla, ale ne dlouho. Přihnala se bouřka, větvemi stromů cloumal vítr, blesky se křižovaly, lilo jako z konve a to jak na plátně, tak i ve skutečnosti. To nebyl zážitek ve 3D ale nejmíň v 5D, dokonalá iluze se vším všudy. Promokla jsem já i králík v kabeli u mých nohou, ale vydržela jsem až do konce. Nadšení se nekonalo, naopak přišlo velké zklamání. Takhle jsem si příběh, který jsem tak milovala z knížek, nepředstavovala. Christopher Lambert neodpovídal mé představě plavovlasého poloboha. Film byl na rozdíl od knihy velmi depresivní, možná blíž realitě, ale daleko od mých snů. Můj dětský hrdina byl někdo úplně jiný. Ani králíka to nebavilo. Od té doby jsem se filmu vyhýbala, až teď jsem se na kousek podívala, ale názor jsem nezměnila. Dobrodružný film ano, Tarzan ne. (04.02.2013)

Tak napřed mě zarazilo chování opic, které se drží kolem ramen, objímají se, hladí, hubičkují, mezi nimi pobíhá Tarzan, který svými skřeky spíš než opici připomíná retardovaného občana - uvědomuju si, jak obtížné je takovou postavu věrohodně zahrát, jiná tarzanovská zpracování neznám, takže nevím, jestli ho někdo ztvárnil lépe, určitě však nepoměrně věrohodněji působilo např. Truffatovo Divoké dítě. Ve druhé fázi si zase Tarzan nějak moc rychle navykl životu v tehdejší civilizované společnosti. Možná filmu křivdím a jiná zpracování jsou horší, ale knižní předloha je úplně někde jinde. (14.02.2009)

Jedna z klasík môjho detstva. Výborný dobrodružný film ako aj skvelá dráma. Najradšej som mal však scény v džungli s opicami, ktoré na mňa vtedy pôsobili maximálne realistycky a nikdy ma vlastne nenapadlo rozmýšlať, či sú to skutočné opice alebo prezlečený ľudia. Aj teraz po troche googlovania sa mi nechce veriť, že sú to všetko len masky a kostými. Skvelá práca, ktorá by si určite zaslúžila oskara. (13.08.2011)

Před pár dni jsem ten film viděl znovu po pár letech v televizi. Vím, že svým příkrým hodnocením mohu sklamat hodně fandů, kterým se ten film líbil, ale zdá se že nečetli knihu. Filmový scénář je hodně mimo románovou předlohu a jako většinou ke škodě filmové podoby. Kdyby se scénarista a režisér jen trochu víc drželi románové předlohy, tak by byl snímek daleko zajímavější. Navíc sposta diváků nepochopila, že se jedná v podstatě o sci-fi román kde nevystupují šimpanzi, ale jakýsi druh lidoopů, předchůdců pravěkeho člověka, kterí již měli svůj jazyk. Alespoň podle knihy. E.R.Burroughs napsal celou sérii knih o Tarzanovi, asi 20. Jak jsem již v úvodu řekl, ten film je hodně spackaný a již vůbec nechápu, kdo si do filmu vymyslel Tarzanova dědečka, který snad v pominutí smyslů se spustí dolu schody na stříbrném (snad) tácu a zabije se. Tato scéna snímek nikam neposunula, spíš naopak. Hodnocení 2* je snad jen kvůli slušnému výkonu E. Lamberta a mladičké Andie Mac Dowellové. (11.12.2019)