1984

„Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomí je síla.“ --- Tak si říkám co by dnes starej George Orwell říkal na dnešek. Vždy jsem román 1984 chápal jako geniální kritiku totalitních režimů ve stylu krutovlád Stalina apod. On byl také napsán v roce 1949, tedy 4 roky před Stalinovou smrtí a v té době se už vědělo co je to kult osobnosti a kam až se dá dotáhnout krutovláda jednoho  tyrana... Stačilo se podívat u nás na blbnutí kolem soudruha Gottwalda, provního dělníka a prezidenta!  Ale jeden by pomalu žasl, že se psané nemusí týkat je odporného RuSSka či komunismem zamořených kdysi svobodných zemí. Lecos z toho sedí i na náš dnešní svobodný demokratický západ... Až z toho mrazí.  Film se mi moc líbil, hlavně herecké výkony Stewarta a Burtona byly super. Velmi depresívní! Obávám se ale, že neznat knihu, budu ztracen. Kniha je prostě kniha, ale i tak dávám za 5 prstů! * * * * * (05.02.2024)

Od adaptácie najslávnejšieho utopického románu som čakal viac. Príbeh sa odohráva predovšetkým v interiéroch, prvá hodina sa nekonečne vlečie a skutočne ma film pohltil až v záverečnom mučení. Film musím hodnotiť ako celok, a ten by nemal nudiť. Viac mi vyhovujú súčasné utopistické vízie blízkej budúcnosti typu Potomkov ľudí, kde si môžem celý ten systém takpovediac vychutnať na vlastnej koži. VIDENÉ ZNOVA: Na druhý krát pridávam hviezdu, toto je ten typ filmu, ktorý môže na mnohých fungovať až na druhý, tretí krát. Mám na mysli najmä jeho neakčnosť. (07.07.2007)

Upozornění pro alergiky – může obsahovat stopové prvky spoilerů. Kniha 1984 ovlivnila můj pohled na svět a ač je to již pár týdnů, co jsem ji četl, stále mi hnízdí v hlavě. K její filmové adaptaci jsem přistupoval obezřetně, přesvědčen o nemožnosti přetransformovat ponurost knižní v ponurost filmovou. Michael Radford uspěl tak na půl. Unavené lidské tváře bez známky chuti do života. Pouze chabé fyzické schránky zakryté ošoupanými kombinézami a žijící z nenávisti a ginu břečkovité chuti. Ze stroze zařízených „kanceláří“ odcházejí do polorozpadlých paneláků – chladných, šedivých, jenom ledva vhodných pro plnohodnotný život… Vzhled Oceánie je odrazující, budí dojem místa, kde přežívá jen pár posledních trosek. Jenže ony jsou jich milióny. Rozsah území, nad kterým bdí Velký bratr není z filmu dobře zjevný. Stejně jako struktura zdejší totalitní společnosti (Ti nahoře, Ti uprostřed, Ti dole). Ona vlastně hned první scéna kráčí vstříc hlavně divákům znalým předlohy. Výhradně oni a lidé, jež zažili totalitu na vlastní kůži, v plném rozsahu docení její děsivost. Ale následující minuty, ač maximálně věrné Orwellovu románu, se již s takovou razancí nedokázaly zažrat pod mou kůži. Jistě to není vina skvělých hereckých výkonů (Richard Burton budí hrůzu, aniž by jedinkrát zvýšil hlas), spíše bylo všechno příliš komorní, subtilní a děsivé teprve při zpětné vzpomínce na konkrétní pasáž knihy. Radford nenadužívá přímých citací z knihy (příp. Knihy ), což by se u podobné předlohy nabízelo, ale zároveň ani v těch nejvyhrocenějších momentech (zatčení) nedosahuje její působivosti. Nemluvě o zvláštním finále, kdy mi nebylo jasné, má-li věta „Miluji tě“ pronesená zády k podobizně Velkého bratra značit jiskřičku naděje, či (stejně jako v knize) Smithovo pokořené lidství. 1984 není špatný film, pouze adaptuje příliš dobrou knihu a z tohoto hlediska sice nevítězí na plné čáře, přesto z boje odchází se vztyčenou hlavou. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, genetique, Anderas, _-0-_ (30.04.2009)

Radfordovu příliš nedomrlou adaptaci jedné z největších klasik světové literatury je možno považovat - aniž bych se vědomě uchyloval k technice doublethinku - za vyloženě průměrný film hned ze tří důvodů. Primo: Je tím horší, čím více si divák znalý nepřekonatelné Orwellovy předlohy hýčká jejích myšlenkových i literárních kvalit (fakt, že 1984 je "pouze" jakousi temnější variací na Zamjatinovo My ponecháme u ledu), protože za a) její ideová i atmosférická košatost je ve filmu očesána na bolestně konformní dřeň a za b) úroveň vizuálního vyjadřování Malého bratra Radforda spadá do kolonky průměru v odstínu totalitního betonu, i když má po ruce talent slovutného R. Deakinse. Secundo: První bod je natolik transparentní skutečností, že ji nemohou přejít ani náležitě poučení jedinci, kteří už dávno počítají s diferencí mezi filmovými a literárními výrazovými zákonitostmi a specifiky a nestavějí jedno médium nad druhé podle vzorečků naivní předpojatosti. Konečně nemístně subjektivní Tertius: I když je vůči knize docela frekventovaně doslovný, přesto je, což je zdaleka to nejsmutnější, "orwellovský" asi jako interní poměry v obchodním řetězci Tesco. Pročež suma sumárově pravím, že nevědomost je v případě (dystopické) filmové podoby 1984 opravdu... síla. // Dodatek: Neobratně maskovaná výprava nuznějšího charakteru k lepšímu dojmu také nepřispívá. 2,5* (18.05.2009)

Nesrovnatelné s knižní verzí. Film se líně vleče, při čtení jsem měl úplně jinou představu o věku i vzhledu Julie a Winstona; kvalita obrazu taky dost mizerná. Samozřejmě Orwellovo varování před totalitní společnosí zůstalo zachováno, atmosféra filmu byla taky taková, jaká by měla být, ale celý film pro mě byl dost nudný. Všem bych doporučil přečíst si knížku, a pokud jste to už udělali, neztrácejte čas s filmem. ### "Ideozločin je tak záludnej. Moje dcerka na to přišla. Jsem na ni tolik pyšnej." (27.05.2009)