Cestující v dešti

Příběh (nejen) o tom, že jednomu (hozené) ořechy ne a ne rozbít tabuli skla, zatímco druhé(mu) se tříští jedna (tabule) za druhou. Až jednoho dne....... Navíc, když dotyčnými jsou charismatický (nezvykle permanentně se usmívající) „terapeut“ Ch. Bronson a mladičká oběť?, „křehká“, pihovatá, s nakrátko střiženou ohnivou hřívou a krátkou bílou sukýnkou nechávající vyniknout jejím štíhlým opáĺeným nožkám, (probouzející v nás chlapech (ochranitelské) pudy a (ne)cíleně nám ztěžující plné soustředění se), francouzska s alžírskými kořeny (geny) M. Jobert, je o (na) nevšední zážitek postaráno (zaděláno). A tak je divák snáze ochoten p(r)ominout i těch pár nesrovnalostí resp. (zbytečných) překombinovatostí. Nevšední zážitek, který troufám si tvrdit, nebude po chuti každému, ale pokud se vám podaří naladit na podobnou notu jako tvůrcům, jakoby mimochodem zjistíte, že vás příběh začíná pohlcovat s každou další ubíhající minutou více a více a nedá (vám) vydechnout až do závěrečného „rozhřešení“. Přičemž nečekejte žádnou sy(u)rovou krimi s brutálními scénami, jedná se psychologický (krimi) snímek, kde se pouze naznačuje v lehkých nástinech, přesto (nebo spíše právě proto) je to ve výsledku neméně působivé, s patřičným dopadem. A ano (viz uživ. LeoH) v záplavě těch současných šablonovitých („na zakázku“) záležistostí, působí toto netradiční dílko jako čisté (osvěžující) zjevení. zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): uživ. mortak (16.10.2012)

Na tenhle tip jsem narazil během čekání na večeri v Lomnici předtím, než jsme si pustili 'È stata la mano di Dio' a jsem rád, že jsem si zase po čase dal něco s Bronsonem. (...) Mellie je znásilněna a jelikož je násilník jaksi tydýt a čiluje i poté v domě oběti (ve sklepě), Mellie neváhá a oddělá ho brokovnicí (akt, který chce později zopakovat i vůči nevinnému muži) nicméně, poté se zbaví těla a chce v životě pokračovat, jakožto ženy umí magicky vytěsnit zodpovědnost, ale celý film má jaksi podprahově až mysteriózní ne ani tak nádech, jako spíš "tušení". V momentě, když už si Mellie (zkr. pro Melancholy, Melancholy that shoots you with a shotgun) "začíná zajíždět zpátky do svých kolejí" se na scéně objeví tajemný cizinec Charles Bronson (prime time, kterej je opravdu tajemnější než Hrad v Karpatech, protože člověk nechápe jaká je vlastně motivace jeho postavy, ani kdo to je), který ale zároveň působí, jaksi, že "ví všechno" (on tak ale působí vždycky, to je to jeho ultimátní sebevědomí) a začne se plést Mellie do života, klást otázky - ta popírá vinu a Bronson jakoby se celou dobu snažil jen k tomu, přimět ji k doznání, víc než cokoliv jiného. Mellie se tak snaží přežít pár dní bez manžela, od něhož se chce dočkat podpory (ačkoliv ji stejně sám podvádí, takže typické vztahové politikaření). Líbí se mi, že film působí jaksi "nedořečen" a hodně věcí v něm úplně nedává smysl... a údajně byl snímek vlivem na vznik 'Riders on the Storm' od The Doors, což pokud je pravda, je cool. Jiné, než jaké jsou klasické thrillery, Bronson chtěl později udělat i remake, ale sešlo z toho. (09.09.2023)

Mám velmi citlivé zívací senzory a ty byly tentokrát v klidu. Což je fajn. I přesto, že člověk nebyl nikterak udýchán přílišnou akčností snímku, nemůžu mu upřít jisté noblesní napětí tak, jak to umí jedině Francouzi. Začátek byl výživný. Tedy alespoň pro mě. Přiznám se, že mě některé scény pobavily, což zjevně neměly, ale to přičítám době, ve které byl film natočen. I když ... kdyby Marlén s Čárlím chtěli, mohli se herecky vyřádit tak nějak celkově víc. Potenciál tady jednoznačně byl. Dále mi tady neseděly samotné vyšetřovací metody pana svalnatého plukovníka a jistá trucovitost Lav Lav. Až moc nevěrohodné, kuňha. No ale jestli to tak pan spisovatel a scénárista v jednom napsal, tak se tak asi lidé někde chovají, no. Ale dobré jinak. Příjemné pokoukání. (07.06.2016)

Nemůžu si pomoct a musím dědkovsky zareptat: Dneska to sekaj' jak Baťa cvičky a všecko je to na jedno brdo. A pak člověk náhodou po čase zapne bednu a uvidí tam thriller udělaný jinak. Jak osvěžující. — Co jsem tak koukal, opakují se vůči tomuhle filmu dvě výhrady: Že je pomalý a že je misogynní. Pomalý je, to ano, jak už bývají filmy, které nestojí na zahlcování diváka smrští podnětů, ale nechávají mu čas na vlastní duševní pochody, víc k tomu asi není co dodat. Zajímavější je to s tou misogynností, měla by mi vadit taky, na ponižování holek jsem fakt citlivej, ale tady mi nic takového na mysl nepřišlo (krom scén s tím jejím sladkým víš-co-by-ti-za-tohle-udělal-můj-táta manžílkem, pořád jsem čekal, kdy ho konečně někdo odpráskne), snad proto, že její postava byla vystavěná naprosto uvěřitelně, jako navenek konzistentně podřízená slepička, která ale dokáže dosáhnout svého – kdysi se tomu říkalo „ženské zbraně“. Zobrazit děvče na plátně tímto způsobem se dneska nenosí, což ovšem neznamená, že takové ženy neexistují (aneb nechci se vysmívat tzv. politické korektnosti, považuju ji za dobrou věc, ale nad takovýmhle filmem člověk začne přemýšlet, jestli jsme náhodou s vaničkou nevylili i dítě). A když i renomovaná kritička zůstane ve své reakci u povrchního konstatování, že se jí film už odedávna nelíbí, protože se nedrží žánrových klišé, bijou v něm holky a hlavního „klaďase“ hraje nesympatický Bronson – není to vlastně tak trochu známka, že je udělaný opravdu působivě? (16.10.2012)

Jen potrestala své zneuctění... Kapky deště stékají po okenních tabulkách, jako slzy, které zanedlouho zaplaví i duši hlavní hrdinky. Nevinnost sněhově bílých šatiček, křehkost a zranitelnost princezničky s krátce střiženými šarlatovými vlasy, jejíž duše je rozbita po "záblescích" hrůzného činu znásilnění, které je demonstrováno skrze detailní pohled na vytřeštěné oči. Melie nepanikaří, vezme do rukou zbraň i odvahu a násilného vetřelce zastřelí. Do městečka přichází tajuplný cizinec - mentalista, "léčitel" s potutelným úsměvem, jenž se snaží rozlousknout nejeden oříšek... Stopy pravdy mizí v mořských vlnách i na písečném pobřeží. Corpus delicti "uzamčený" v dlani oběti je beze svědků odevzdán do správných rukou, s nadějí začít znovu. "Cherchez la femme." (06.06.2016)