Devadesát Dva

Mimochodem, soundtrack: Trent Reznor. Hned jsem si říkal, že ty dynamické pulsy mi něco říkají. Takže, 'Challengers'. Je to slušný, dost slušný. Luca Guadagnino, který natočil geniální 'Call Me By Your Name" a pak meh remake Argentovy klasiky "Suspiria", ('Bones And All' jsem přeskočil) přichází tentokrát s nechronologickým přeskáčkovitým sportovním (tenisovým) dramatem o dvou klucích, co byli dřív nejlepší přátelé, spoluhráči ve čtyřhře, než se mezi ně dostala buchtička Zendaya aka Tashi Donaldson, která v typickém ženském stylu nakonec vybrala ze dvou možností chytřeji (ale až potom, co si pořádně prozkoušela a projela a užila tu druhou, tu agresivnější a vzrušující možnost, tu pravou, než se jí teda Patrick postavil a řekl, že se nenechá komandovat a nepotřebuje, aby s ním manipulovala, dělala mu trenérku, takže jí popřál vše nej a vypadl - v tomhle ohledu je zajímavá nekončíčí ženská dynamika, jsme naprogramovaní chtít lepší, chtít vítěze, ne toho, kdo je hodný, loajální, stabilní, to je falešná politika, lhaní do zrcadla). Tashi je hvězda, Adidas a tak, ale pak se jí stane zranění a Art chytře přispěchá, jakožto každý predátor ví, že chytit kořist je nejsnazší, když je nejzranitelnější, takže jí ukáže jakej je class act a technickým faulem se stane postupně jejím manželem, potom, co teda zraněnou Tashi přibere chytře ke svému týmu. Tashi tenisu rozumí, Art je submisivnější a aktuálně šampion na konci kariéry, na rozdíl od Tashi pořád může hrát, zatímco ona ne a tak se v současnosti plně věnuje tomu, že mu dělá manažerku a trenérku. Art ale nemá zrovna dobré období a chybí mu sebevědomí, má sice peníze, rodinu, ženu, ale pořád chce ještě ukázat, že na to má, takže Tashi napadne, že si ho vyhoní vítězstvím na menším turnaji, kde se ale objeví i druhý aktér, Patrick, který je teď pes tulák, na rozdíl od bývalého kamaráda (se kterým sdíleli opravdu hodně) a který má vše, Patrick nemá nic než pár doláčů na účtě a přespává v autě a potlouká se od turnaje k turnaji, dokud může, aby si vydělal tak akorát na to, aby mohl jet v životě dál, pro mě je to fundamentálně sympatická postava, protože Patrick zosobňuje pravdu, bratrství i mužství. Současně, jelikož je Patrick bývalým přítelem Tashi, to Artovy pocity v jejich klání jen komplikuje a nepřidává mu na sebevědomí. Art se snaží chovat dospěle, ukázat, co má, zatímco Patrick je rád, že vidí svého best bro. Na filmu je fajn to, že vidíte Zendayu, jak pořád přemýšlí o tenise, zatímco penis je pro ni až na druhém místě, a je jedno čí penis to zrovna je, ale penis vede k tenis (manipulacím), je fajn vidět její luxusní tělíčko modelky v prime time její kariéry. Má to takové to vztahové napětí, ale taky to dobrou dynamikou pořád ukazuje nadšení pro sport, jaké jsem dlouho neviděl, hlavně finále je jeden veliký bro moment. Dalo se na to čumět, ačkoliv bych klidně uvítal, kdyby to bylo kratší o půl hodiny. Nechronologické vyprávění drží tempo, z minulosti do současnosti, jako při hraní tenisu. Ale co už, pár důvodů, proč se na to podívat tu je, ale určitě to není must watch. Finále je nadupaný jak prase, nelze tomu upřít upřímnou vášeň pro sport. (... "What dreams, Patrick? You never had any!" "Is that what you and Art are doing? Living the dream?" "That is exactly what the fuck we're doing." "Then how come you hate him? You do. It's obvious, you do. You can feel him giving up already, even thought you knoew he's not going to retire until you let him." "He is a grown man. He can do whatever he wants." "Sure, sure, but he doesn't. He does whatever you want. Except now, he's not even pretending to like it. He's dreaming about eating hamburgers again. Watching your daughter, um.. Uh, Lily, grow up. May doing some commentary on Tennis channel. He's ready to be dead. And you are starting to realize you might not want to be buried with him, 'cause who is he to you if he's not playing tennis?" 7/10

Ostrej film. Okolo tohohle jsem taky plachtil roky a kupodivu je to teprve druhý Haneke (technicky vzato, třetí), když nepočítám, že jsem si roky zpátky pustil originál i remake Funny Games a furt jsem se tak nějak nemohl k něčemu dalšímu dokopat. (...) Erice je třicet, je brilantní profesorka klavíru, high-level, současně žije sama s matkou, která je jeblá a snaží se Eriku kontrolovat, šikanovat, mají spolu konflikty, ale i přesto tak nějak drží při sobě, ulehají do jedné postele. Erika je na povrchu precizní, ale chladná, pokud jde o její práci má vysoké standarty a hudbě hluboce rozumí. Nicméně, postupně začnete odkrývat její upozaděný, potlačovaný sexuální život, kdy chodí sledovat porno do automatu, čichat ke kapesníkům se zaschlým semenem, strká si žiletku do frndy, nebo očumuje lidí, co si to rozdávají v autě, přičemž jí to nedá a začne u toho chcát. Vše se ale změní s příchodem Waltera. Ten se do Eriky zabouchne a i když je zpočátku šarmantní, umí hrát, odtažitost Eriky pro něj není problém, nenechá se zviklat... v brilantní scéně na hajzlech, ve scéně honičky-kuřby-už-ne-kuřby-odejdi-znovu-honičky je Walter nadšený, že dostal alespoň to, zatímco Erika vnímá svoji nemožnost navázat intimní vztah jako projev "inteligence, která vítězí". Walter dostává dopis, kde mu Erika vyjeví "sebe, jaká je", co všechno chce, aby jí dělal a jak je jediný způsob, aby se sblížili, což je sado-maso, svazování, řiťoližba, mlácení a kdoví co vše ještě.  Isabelle Huppert je v téhle roli úžasná a naprosto chápu, když Haneke řekl, že bez ní by ten film ani nenatočil. Ve scéně, kdy se ptá Waltera, jestli se mu hnusí hraje tu zlomenost kompletně jen očima, pak se mu kompletně odevzdá, jak napřed nechce dělat a nechat si nic líbit, teď udělá všechno, zatímco Walter, z pozice relativně normálně nadrženýho borce... přechází ze zamilovanosti do znechucení a hněvu. Eričino pojetí intimity se neslučuje s Walterovým pojetím, často jejich scény končí "stupňovaným neuspokojením". Erika se poté snaží vyznat láskou i své máti, po které taky vyjede. Vlastně mi bylo Eriky dost kurva líto, vidět někoho v takové desychronizaci s tím, jak být intimní, jak se chovat. Začne se podřizovat Walterovi, chce lásku tím zoufalým způsobem, protože neví, co to je a nechápe sama, jak funguje. Walter se tomu zase v momentech poddá, aby ho pak ale zradila a frustrovala Eričina neschopnost "jet s ním" v daných momentech a tak se na ní začne mstít, což eskaluje v dost nechutném závěru. Ty sexuální scény jsou napřed zoufalé, nakonec končí až "Please stop" rape. Walter jako totální dobytek, co ještě v závěru na koncertu střihne poslední falešný úsměv (jakožto oblíbený typ u žen), ale jeho mužská frustrace ho přiměje jednat jako dobytka. Mě při milování stačí jediný pohled partnerky, abych věděl, že je něco špatně... tím se nechci chlubit, že jsem nejpozornější milenec, tím chci jen říct, že vnímám, že je tu se mnou nějaká druhá osoba. Jít přes tu hranici, že si to Walter stejně dodělá a pak mluví o lásce, zatímco žena, paralyzovaná šokem a strachem leží od krve na zemi a on si odejde. Závěr je celkem random, ale silný. Ne film, co bych někdy potřeboval asi vidět znova, ale přesto silný a jak jsem řekl, ostrý, jako ta žiletka.

Skotové jsou one of a kind nation a Kev jim dělá snad nejlepší represent, coby common scottish mate, co jsem viděl, tenhle standup ukazuje všechny ty krásné skotské situace, momenty a lidi a jejich mentalitu. Rozjezd je tentokrát nic moc, že jsem se bál, abych se měl vůbec čeho chytit a ještě to dávám bez titulků, což je i s ohledem k tomu, že jsem s přízvukem obeznámen, pořád výzva, až jsem už skoro přemýšlel to vypnout, když tu se najednou zjevil scottish football segment, který je celkově smrtící, nebo fanoušci, Skoti, převlékající se do kostýmů "Everybody’s dressed up but emotions still run high, they’re by no means in high spirits. There’s Teenage Mutant Ninja Turtles kickin’ fuck out of SpongeBob SquarePants. Dorothy from the Wizard of Oz, she’s eatin’ chips and cheese, shoutin’, “Barry, fuckin’ leave him!” Buzz Lightyear and Woody handcuffed up against a shop window. “Watch this, Buzz.” “You’re my favourite deputy!” “You’re gonna get us a weekender, you fuckin’ knob. Shut up.” Para-lympics. A pak tenhle segment: "I was on a bus up here about six months ago. And a guy got on, he put his money in. The bus driver said, “How much is that?” And the guy said, “It’s £1.70.” “How?” In Glasgow, “how” means “why”. I don’t know why that is… You don’t say “£1.70, why?” You say “£1.70, how?” You don’t ponder “why”, you demand “how”. He said “£1.70. How?” And the driver said, “Well, it’s £1.85 for a single.” And the guy said, “It was £1.70 yesterday. “Ya fucking dick!” Classic negotiation tactics. Well, the driver held his nerve. And he said, “Well, it’s £1.85 today, you fuckin’ dick!” It was good. On public transport you see a battle of the wits like this. And the guy just lost it, he said, “£1.85?” “I don’t want to buy the fucking bus!” He’s doing that sort of appealing for witnesses. And it goes on, and the guy starts punching the bit of perspex to get to the driver. And over years of taking the bus, I have familiarised myself with the on board safety instructions. When a guy kicks off with the driver, don’t even fucking look. Just turn, look out the window, stare at the chewing gum and go to a happy place. Have a bit of me time. “I wonder how many fish fingers I’ve got in the freezer?” “I’m pretty sure I seen there were three. Like…” “I need to stop eating odd numbers of fish fingers.” “That was inevitable there was gonna be three left.” “Now what the fuck am I gonna do with three fish fingers?” “That’s not a lunch or a tea, that’s just no man’s land.” “I’m gonna have to have one of thay Tuesday night dinners” “when you put a gammon steak and then just chuck the three fish fingers on as well.” That’s a mingin’ combo. Wherever you go, in your happy place, you start to find that you get to know yourself. I looked out the window, and there was a stationery shop. I never knew I liked stationery until that minute. “That’s a fuckin’ great deal on rubbers.” (...) By the time I had come back in for a landing, this situation had been resolved. A good Samaritan had put the extra money in, just to get the bus moving. And the guy was on. He’d made it. Everybody’s bracing themselves. “Where’s he gonna sit?” It was quite a quiet bus. The guy is on! And it was then I… I realised, I was… I was sat in the seats that are designed for conversation, you know the seats that face in opposite direction for people looking for stimulating debate with like-minded folk on the world’s big issues. Speakers’ Corner, that’s where I was sat. And the guy, he came in, and sat right opposite me. He never recognised me, oblivious to the fact he was sitting opposite Kev.i.n. Never fuckin’… And the bus… The bus is pulling away. He’s not going to a happy place, he’s looking at that stationery shop, “I might go in there and buy a pencil,” “sharpen it and stab him in the eye, the fucking wanker.” The bus is going on, and he started talking to me. He said, “Where are you going, mate?” And I said, “I’m just gonna meet my mate at the cinema.” And he said “I’ve not been to the cinema…” “I’ve not been to the cinema in fucking ages.” And I said “Oh, all right.” If you’re struggling for small talk, you need to keep it going. You don’t want the guy thinking you’re being ignorant. I just said, “Oh, all right.” And he said, “Did you ever see that movie Social Network?” That’s what he asked me. And I said, “Oh, the movie about Facebook?” And he said, “Correct!” As if, “You survived that fucking round.” He said, “That Mark Zuckerberg,” “he’s worth billions, mate.” And I said, “Oh, I can imagine.” Then he said, “How?” Then I said, “Well, he’s the owner of Facebook.” And he said, “How does that make money, mate? It’s fucking free!” And you don’t laugh, the on board safety instructions tell you, “Do not…” In order to avoid a punctured lung, keep your face firmly… Keep your face firmly on screensaver mode, just… He said, “If I was in charge of Facebook, mate, I’d be saying fucking quid a go.” It gave me a small sense of hometown pride when I realised the guy was serious. Small sense of hometown pride that there must be very few places in the world where Mark Zuckerberg would be offered financial advice from a guy who was 15 pence short for a single on a fucking bus." (...) I done a show this year in Arbroath, a wee show in Arbroath… I don’t know if any… It made the papers. A guy, he walked in about 10 seconds late and I said, “How is it going, sir?” And he… he looked at me with fucking venom in his eyes. He was just right there. And I… You know the way you can tell when somebody’s kiddin’ on? And somebody’s fucking mental? I said, “I’m just saying, are you all right, mate?” And he said, “No.” He said, “I’m not all right.” He said, “In fact, I’m gonna kick your cunt in!” Even in Scotland… to any English folk here, that’s aggressive. I’m gonna kick your… I was a wee bit taken aback, but another guy in the audience leapt to my defence. And I apologise for the language in advance here. I’m only quoting this guy, and it’s probably the most beautiful sentence I have ever heard. He said “Your arse!” “Ya fanny!” “You’re gonna kick no cunt’s cunt in!” (...)I love watching wee guys arguing with bouncers. I like to… I love that on a Saturday night. I seen a wee guy, he was arguing, he had fire in his belly, it was his God-given right to be on the premises that evening, and the bouncer was saying… “I need to see ID.” And the wee guy said, “I’ve showed you ID before!” And the bouncer said, “When? When did you show me ID?” And the wee guy just lost it, and he said, “When did I didnae?” “When did I didnae?” That’s the kind of sentence that gets you from a knock back into the wee VIP bit. “Right this way, sir. ‘When did I didnae’ guy.” (...)  Cameo Chada Hogana je jen třešnička na dortu.

Nádherně nasnímané, vizuál tu hraje první housle a prodává tak příběh, pomalu tu půlhodinu sledujete sekání dřeva, nabírání vody, odnášení barelů do auta, chůzi lesem, stromy, hladinu, vše v pomalém tempu, které nechává hrát prim překrásné a zdravé zimní lesní klima, v, jak zjistíte posléze, menší komunitě (ačkoliv je ve filmu řečeno, že populace je 6000 obyvatel), která si nedaleko Tokia žije jednoduchým životem, v souladu s přírodou, obzvláště hlavní hrdina, který je sice trochu zapomnětlivější (a nejspíš přišel o ženu) a vychovává dceru a zná to tam křížem krážem. Na místo však přijede společnost, která zde plánuje zřídit glamping (glamorous camping) a udělat z místa víceméně turistickou destinaci, člověk by řekl, že zápletka se bude hlouběji vyvíjet v rámci my vs oni. Jenže je zvláštní už sledovat už to Q&A, kdy s developery mluví obyvatelé a řeší problémy, zejména pokud jde o čistotu vody a dozor nad měšťáky, kteří budou místo používat k vypuštění páry a dělat bordel. Developeři tak nějak chvíli hrajou korporátní krysy, ale velmi záhy začnou stranit usedlíkům, a to i před vlastním managementem, nakonec jsou vyslání zpět na místo, aby si hlavního hrdinu koupili a vnutili mu myšlenku, že on bude dozorcem, jenže ten peníze nepotřebuje, je nezávislý. Místní chtějí 24hodinový dozor a garanci čistoty vody. Samozřejmě, majitelé už koupili pozemek a jelikož si nemůžou dovolit prodlevu, ani další výdaje, snaží se místní ojebat, ukázat, že něco dělají, ošulit je - člověk by ale nečekal, jakým směrem se to v závěru vydá. Krásná, smutná, melancholická hudba na housle, místy ve mně evokovala skoro až Tarrovy filmy, vzpomněl jsem si i na 'O těle a duši' ale spíš okrajově, vizuálně. Přijde mi, že v mnohém je tenhle film mnohem přímočařejší, ač mu nelze upřít silné poetické zakončení. Typický politický ping-pong se holt koná jen do poloviny. Je zvláštní, že předchozí Hamagučiho oscarový snímek 'Drive My Car' jsem rozkoukal a dodnes nedosledoval, ale tohle mě chytilo sdostatek, aby mě zajímalo, jak se to bude dál vyvíjet. Dost těžko hodnotitelné.

"A Durex - Extra Safe in a water fight, you'll fucking put somebody in a coma." (...) "New born baby getting passed... like a joint." První záznam standupu Keva Bridgese se nese trochu víc duchu pim sem, pim tam, i přestože člověk musí cenit fakt, že jede, ne jak je zde uvedených 120, ale 80 minut, což je pořád delší čas, než většina standupů obecně, která se drží okolo hodiny a spíše pod. Nicméně, je to ještě takové ne úplně jisté, ne úplně ono. Definitivně bych doporučil spíše zarytým die-hard fans Keva Bridgese, kterému je tady 23, ale to sebevědomí mu nechybí.

"Enjoy your night, mate." (...) Začátek se rozjede v celkem smrtícím skeči o Trumpovi, který nezní jako nic jiného, než průměrný skotský taxikář, nebo páprda v hospodě, "man who speaks his mind", s pár dalšími momenty to graduje na slušnou zábavu, vzpomínky na školu, generační rozdíly, šikanu ("No daughter of mine will be getting radicalized, son!" (...) "That's diet-cunt."), náboženství, attention-seeking whores (i v publiku), USA Army... aby se posléze show trochu uklidnila do průměrnějších vod, které se ve 3/4 trochu táhnou, aby to Kev posléze zakončil dost trefným příběhem o tom, jak si jeho rodina jednou objednala čínu z dovážky, v době, kdy to ještě byl nespolehlivý gambling o tom, jestli vám vůbec něco přijede, ten story má pár fakt dobrých momentů ("Its on da wae from fokin' CHINA, MATE?!"), jako celkem slušný nádprůměr. Jestli vás Kev baví, tohle vás definitivně nezklame. 8/10

Kevin Bridges si mě rychle získal. Je to normální týpek, Skot, co byl dřív tlustej, nevěřil si, měl za sebou trochu šikany, ale, jak říká, "bullies are just somebody who are good at being 15, while others, their time will come", našel si ženu, má dítě a vše "turned up allright". Musím uznat, že už párkrát jsem na něj narazil, ale vzhledem k obtížnosti jeho přízvuku a tak nějak "nevím, o koho jde" jsem okolo něj prokroužil. Ale jeho standup je hodně na tělo, hodně k věci a dost velká porce zábavy. V té přímosti jsou skvěle vypointovaný příběhy a situace ze života, ta pozorovací schopnost zachytit zábavný momenty obyčejnosti života je něco, co mu jde fakt skvěle. Už hned ta reflexe na covid-times v úvodní čtvrthodině mě dostala:(...) "But it got the whole world closed. That was impressive. We'll never see that again. Even McDonald's closed. Wow! Even churches, even places of worship forced to close. That was massive. What a time in human history. We witnessed a time where organized religion listened to science. Wow! That's a big one. For years, they've dismissed everything the scientists had to say. "The Big Bang? Nah. Evolution? Nah. A dry continuous cough and changes to your sense of taste and smell? ... Fucking shut the cathedral! These geeks have a got a point this time! Somebody sanitize the synagogue!" Two christmases got canceled. I don't think religion can ever recover." (...) "Im in the living room. I'm having to socialize with the people who I have mocked over the years for your entertainment. I'm sitting... "So, Kevin, do you watch Formula One, Kev? You and F1 fan, Kev? Big, er, big Grand Prix on Sunday, Kev." "Fuck me, man. Do you have any absinthe, Gav?" (...) "Don't listen to these protein extremists. Yeah, bread has been... Bread got cancelled. Bread has been treated like a sex offender since the Atkins diet. Every single diet involves cutting out bread. Everywhere you look, "Don't eat bread. Bread is making you tired." Really? You ever seen a duck yawning?" (...) Samozřejmě, Kev přináší spoustu drobných malých vtipků mezi tím vším balastem, ten přízvuk to celé nádherně podtrhuje. Já nacházím Skoty vtipný už jen tím, jak zní. (...) "And she said, first of all, Kevin, it's called Anyu-sol. Not Anusol. Anyus... I said Are we talking Spanish here? I don't see a squiggle above the N. You cannae... You cannae just conceal the word anus inside another word and expect people to manipulate the pronounciation. Do you look at the planets? Oh, look at Uran-yus? No. Don't try and defend big pharma." (...) "But he was ripped, Jesus. I don't think he gets enough credit for the shape he was in. Any time I'm in Mass and I just kind of daydream, it always strikes me when you see Jesus on the cross, he had a six-pack. He never touched the bread at that wedding. No way did he put starchy carbs in that wee welterweight frame of his. He'd be on Instagram if he came back, doing fitness tutorials. @JCPT, standing. "Only my da can judge me" tattoo." (...) "Violent clashes here between Sunni and Shiites. Come on, man. Religious violence in that heat. It's too nice a day for that. Come on. Leave that to Scotland and Northern Ireland, man. Sectarian violence is a winter sport!"

Nemyslím si že v reálu je Nikki až tak extrémním vrcholem americké sebestřednosti. Kdybych ji potkal, v normální den, možná bych si s ní i dobře pokecal. Koneckonců i já jsem opotřebovanej, unavenej a nebudu mít rodinu... ona má výhodu, že o ní někdo stojí, protože její tělo a její zvrhlost to u toho člověka prodává a každej chlap chce mít tenhle free pass - děvku, co nechce mít děti a chce vypadat dobře, ale musíte zvládat její ego... lhát jí o tom, co chce slyšet. Důležité je, jak moc se on podobá jejímu otci, nebo je ochoten hrát před ní její hru. Ale standup Nikki je tolik zaměřený na to, že tenhle image prodává a prodává ho tak prvoplánovaně - vtipy o její vagíně, jak je posedlá vzhledem, snahou nenechat své tělo stárnout, nemít děti, roleplay, je to pokaždé stejný, slyšet tyhle sebevědomý ale pěkný ženský a jejich revoluční názory, pokaždé si řeknu stejnou větu, ve své hlavě, "I bet you cry inside." Ženský víc než muži špatně snáší pocit sociálního vyloučení. Někdy to v nich zažehne podobné antiestablishment pocity, jako v mužích. Jenže na rozdíl od nás, jejich hodnota je jinde, takže i když se snaží být proti establishmentu, snaží se být cool, pořád se potí v gymu a šňoří jako nejnovější mladý masíčko na trhu (což už zde ukazuje kontradikci). A já nežeru tenhle akt, nemá to co dělat s tím, jak se cítíš, jinak by si šla v teplácích a mikině. Asi 2-3 věci mi přišly vtipný, ale nezasmál jsem se ani jednou... Je to tak děsně šablonovité - dokonce se smáli v publiku i muži, to jsem fakt nechápal. Třeba jim byla přislíbila účast na těch zmíněných orgiích. Já nevím, ne moc dobrý, ne moc chytrý. Fern Brady udělala standup oháknutá jako normální holka a mělo to hlavu a patu a bylo to fakt vtipný, fakt vtipný a byla tam sama sebou, levels, LEVELS above this. Tady přijde Nikki v průhledných lodičkách a skoro stejně průhledných šatech, což by bylo fajn, kdybych si objednal kurvu na hotel, ale ne pokud se jdu bavit na standup a dělá všechno, jen není sama sebou, ať už fyzicky, nebo mentálně... a nebo je, což by bylo ještě smutnější, protože to by byla jen dutá, prázdná (tykev) nádoba, co hezky vypadá, ale bez obsahu. Tohle je asi tak legit jako všemi milovaná Brenda Schaub. Sorry, ale fakt ne. Dvě hvězdy jen za ten úsměvně morbidní pohled na sebevraždu a roleplay "podvádět, bez toho, aby ho podváděla" (tenhle appeal chápu, jednou jsem zažil něco velmi podobného). Nicméně je to vše opět spláchnuto do záchodu, pro to, jak je to podané, jakožto to typické brečení o pozornost (ale s tímhle elementem nakládá ještě nešikovněji, než třeba Taylor Tomlinson, deprese je tu vyloženě dojená jako element, kterému se máte jen smát, i kdyby to bylo myšleno vážně, nebo jako vtip, to, co tu Nikki prodává je děsně nevyvážené - o co se ve svém standupu vlastně snažíš? Na to bych se jí asi zeptal jako první. A tím se snažím být vlastně chápavější, protože bych bez problémů mohl tenhle standup jen zdissovat, jak by si asi nakonec zasloužil. Nikki Glaser působí jako ženská, která se do své pozice spíše prokouřila, aby mohla standup prznit tím, že na něj nemá. Holka má na to být zábavná, když se s někým někde napije na party a mezi bandou nalitých přátel, ale nic víc. Je vtipný, jak častým je pravidlem, že u pohledných lidí atraktivita jde ruku v ruce s tím, dokud neotevřou pusu a vy pak zjistíte, že nemají příliš rozměr a jsou jaksi tupí, jednodušší, protože měli na tolika místech free pass (a ani si to neuvědomují a samozřejmě, že vám budou tvrdit, že se pro svou pozici tvrdě nadřeli). Ale co, chytit příležitost je taky skill. Dare to be great. Jen Nikki k tomu great nemá ani co by kamenem dohodila.

Ta snová atmosféra, způsob vyprávění a přechodů, surreálné prvky na pozadí obyčejných lidských generačních tužeb a životního mudrování a chytrákováni - a kdo k téhle slovenské živelnosti, moudrosti a mytologii sedí lépe než Kroner? A ještě s tou špetkou typického humoru: "Opil jich, bosorák starý." (...) "Bože, ty jsi krásná." -Dočolomanský stráví objížděním všech těch fajnových buchtiček slušnou část filmu. Zkusí jednu stokrát. Pak další a nakonec si vezme tu, kterou celou dobu ignoroval, dokud bylo z Hanky co, aby zaprofitoval finančně, jako všichni pohlední lidé, jen těží. Od Jakubiska jsem toho dodnes moc neviděl (vlastně jen 'Nejasnou zprávu o konci světa', ale líbila se mi), na tohle jsem se chystal roky, protože: Slovensko, Kroner, Slovácko sa nesúdí u bábi a dědy v TV, kteří oba přišli ze Slovenska, tak nějak mě to táhlo, zajímalo, v roce 1983 to byl úspěšný film a série pro Československo, Jakubisko má takový nezaměnitelný melodramaticko-mytologicko vyprávěcí styl.

Realita a kinematografie, kterou tu Chlupáček místy tvoří je něco, v tuzemsku, neskutečného. Baťovský industriál a dechberoucí vizuální shoty krajin (1937) kontrastují s místy až amatérský působícími herci vedlejších rolí (manžel, Saša), kteří tak působí o to víc, protože hrají vedle těch legitimních. Osobně mě téma nechalo rozpačitě někde uprostřed, stejně jako příběh i jeho zakončení a výsledné dojmy. Kdo patří ke queer komunitě a kdo je zarytým tradicionalistou, ti budou lámat tábory i názory. Je zvláštní tohle téma zasadit do třicátých předválečných let. Film často z téhle reality vybočuje malými detaily, mluvou, chováním postav (pí*a, mikina). Nedává to úplně smysl, jakoby to bylo z jiné planety. Stejně tak zvláštní je vidět zakřiknutou myšku Elišku Křenkovou jako lead, od Rafťáků slušnej progress, tu a tam ji zahlídnu v zajímavých věcech, tady ale v roli těhotné doktorky, která se snaží zjistit, co stojí za objevem hermafroditního mrtvého novorozeněte, aby pak začala protlačovat progresivní názor, že každý je ok, takový, jaký je, což se dočkává nepochopení ostatních v klasickém univerzálním motivu vyvržence proti společnosti. Já celou dobu s protáhlým ksichtem nevěda, jak reagovat na všechny ty variace a ukázky pohlaví, jako bych čekal na něco, co mi dá důvod, se někam přiklonit. A ono nic a pak konec.