Domov šedých motýlů

Ako pavučina sa ťahá trauma z detstva štrnásťročnému Juhanimu a nedokáže sa s ňou zmieriť. Precízne postavaný príbeh nám pomaličky odhaľuje jeho zážitok. Nielen o tom je však tento film. Je aj o hľadaní seba samého, zodpovednosti a porozumení. Nie som si istý, či som niekedy videl fínsky film, ale ak je tento prvý, krajina tisícich jazier ma rozhodne nesklamala. (18.09.2009)

Tak od tohoto jsem čekal víc. A přitom začátek byl tak slibný. Po příjezdu na ostrov bylo cítit napětí mezi novým přírustkem a zbytkem osazenstva, které vyvrcholilo nočním pokřtěním na ježka. Ale od tohoto okamžiku už to upadá a upadá. Místo party grázlíků, kteří byly vysláni na ostrov kvůli své povaze, vydíme jen slečinky, které se nezmůžou ani na slovo odporu. A zrovna tady bych čekal nějaké potyčky mezi mladíky, nebo asponˇ nějaký vzdor autoritě. Podívat se na to dá, ale víc jak jednou asi ne. (06.12.2012)

Už dlhšiu dobu som sa na neho chystal, potom som na neho zabudol a včera som sa opäť k tomu dostal - našťastie! Veľmi milé prekvapenie z fínskej produkcie. Zaujímavý námet, ktorý sa ani náhodou nedá nazvať klišé. Dej sa krásne stupňoval a postupne sa odkrývali akoby dve dejové línie hlavnej postavy - mladíka Juhaniho (jeho súčasnosť a jeho detstvo). Po nie práve ideálnom detstve prichádza na ostrov, kde spolu s ďalšími rovesníkmi s podobnými trpkými osudmi a riaditeľom ostrova plánujú pokus o nemožné. To všetko sa odohráva v panenskej fínskej prírode na osamotenom ostrove mimo civilizácie, čo ešte viac dodáva filmu na atraktivite... Napínavý a výnimočný film, ktorý určite zanechal silný dojem. Za všetko hovorí posolstvo: "Pokiaľ sa budeš držať svojej minulosti, bude sa ona držať teba." (12.12.2012)

Ponuré severské drama s dobrou atmosférou. Z hereckých výkonů mě zaujal pouze "bůh" Olavi Harjula. Hudební doprovod je také podařený. První polovina filmu má spád a téměř nenudila. Ve druhé se příběh rozmělňuje s touhou ukázat nám charaktery jiných "obyvatel" ostrova a to filmu škodí. Tam už jsou pasáže, kdy se divák bude trochu nudit. I přesto je to lehce nadprůměrný film a doporučil bych ho shlédnout každému fanouškovi kinematografie. (28.12.2009)

Bavilo mě pozorovat trojici hlavních postav a postupné odkrývání toho, kdo z nich je vlastně opravdu duševně narušený. Když pak jedna z nich z nich pronáší závěrečné explicitní poselství, působí poněkud nesvéprávně, neboť má ambice stát se novým Donem Quijotem a také si v podstatě protiřečí...Výjimečně mi nevadila ani (mírná) melodramatičnost filmu (ustanovená především hudbou), neboť s ní bylo nakládano citlivěji než je obvyklé, a tak nebylo potřeba rozčilovat se nad citovým vydíráním. A NEDOPRUČUJU SLEDOVAT S DABINGEM, protože to chvíli trvá než si zvyknete na typy hlasů. Ty se k většině chlapeckých postav vůbec nehodí, jelikož je dabují dospělí. (14.11.2010)