Večírek

Peter Sellers ako nemotorný a roztržitý indický skoroherec, dobrák a smoliar, ktorý sa omylom dostane na hollywoodsku party...a ako tento slušňácký abstinent s malým mechúrom a mimoriadnym talentom pre trápnu konverzáciu... v spolupráci s náhodným parťákom - čašníkom, elegantne spitým pod obraz spôsobia nepretržitý prúd všetkých druhov humoru... Pretože to nie je zďaleka všetko - k slovu prídu aj neposlušný záchod, ruskí tanečníci v bazéne alebo banda hipíkov a pomaľovaný slon... Absolútny gejzír humoru vďaka ktorému som sa chvíľami cítil ako malý a váľal sa v záchvatoch po koberci! (21.10.2020)

Blake Edwards musel večírky hollywoodské smetánky milovat. A musel během nich zažít věci zcela nevídané i neslýchané, nevěřím, že by se při psaní Večírku alespoň zčásti neinspiroval reálnými zážitky. Jako kdysi Federico Fellini a jeho Sladký život. Ten byl však v prvé řadě filmem trpce kritickým, to Večírek je v prvé, druhé i třetí řadě filmem převážně nevážně odvázaným. Čili neškodným a zesměšňujícím vše, co se jednomu smolařskému Indovi zrovna namane pod ruky. Na večírek se dostane omylem a podobným omylem málem přizabije své hostitele i jejich hosty. Není to způsobeno jeho úplným trotlovstvím, prostě trpí komunikačními problémy typickými pro každého cizího člověka v cizí zemi. Takže je to vlastně takový předchůdce Borata. :) Když si Blake Edwards v roce 1961 vybral pro roli japonského souseda do Snídaně u Tiffanyho Mickeyho Rooneyho, byl to neodpustitelný přehmat. Je tedy překvapující, že také pro Večírek zvolil do role asiata (do hlavní role asiata!) anglicky mluvícího herce. Kvalitativní rozdíl mezi Rooneyem a Sellersem je však markantní. Sellers zde dokonale napodobil indický dialekt, svůj slovník zredukoval na několik nezbytných frází a zahrál snad ještě lepšího pošuka než v Růžovém panterovi, i když je pochopitelně nesmysl stavět Clouseaua vedle Bakshiho. Komické situace mají sice podobný charakter, ale pramení ze zcela odlišných povahových rysů svých původců. Večírek si nenárokuje být něčím víc než mírně střelenou situační komedií, která nabízí luxusní prostor mimořádnému komediálnímu talentu Petera Sellerse, ten budí – i přes všechnu svou nešikovnost – dojem ryby ve vodě. Podobnou roli nemohl dostat nikdo vhodnější. 80% (04.11.2007)

CITÁT - Pauza na oběd. Zbývá už jen vyhodit pevnost do povětří............. Aneb jak se Packal Bakshi na večírek prominentů dostal. A teď by měla začít ta správná sranda. Ale abych napsal pravdu, někdy mi ten humor připadal až trapný. Ne, že bych se nebavil, ale mám k tomu výhrady. CITÁT - Není nad to, se zasmát.......... Každá párty má svého cvoka a ten náš se začíná pomalu rozjíždět. Jenže až tak pomalu, že jsem se chvilkama i nudil. Asi jsem divnej, ale nějak moc zvlášť mě to neoslovilo. CITÁT - Tohle není můj styl, opravdu........ (21.06.2013)

"Každá párty má svojho cvoka"......"Vaša žena spadla do bazénu"-"Zachráňte šperky".....a tak ďalej v podobnom štýle od začiatku do konca v sviežej komédii Blakea Edwardsa, ktorá pripomenie ten niekoľko minútový preplnený večierok z Raňajok u Tiffanyho. Lenže ten dopadol v poriadku, pretože naňho nebol pozvaný Peter Sellers ani žiadna pre neho na telo napísaná postava. Bakshi je popri Ghándim a Apúovi najlepší filmový, respektíve televízny Ind, akého sme mali kedy možnosť spatriť na tv obrazovke, takže jeho eskapády by si nemali nechať utiecť nielen Sellersovi priaznivci, ale aj fanúšikovia takého Funesa a bláznivých komédií všeobecne. Mne Večierok evokoval skôr európsku komediálnu školu, poprípade staré komédie bratov Marxovcov. Občas je to trochu na hrane, ale je to už staré a dnes tomu ťažko môže konkurovať nejaká"telesná" rádoby komédia. Božechráň, aby vznikol remake. (14.07.2013)

Ok, chce to vydržet. Někdy kolem 50. minuty už se ty trapné a spíše rozčilující nehody nakumulují tak, že se kvantita empiricky změní v kvalitu a už to prostě začne být netrapně vtipné i zpětně, při pohledu na bohorovného Inda s nezničitelným úsměvem, mile a bezelstně pobaveného všemi těmi roztodivnými překvapeními, jež nepodstatný, ale zábavný vnější svět nabízí každou vteřinou (samozřejmě aniž by byl s to uvědomit, nakolik tomu svým přístupem napomáhá) vám nakonec nezbude než se navzdory stupňující se destrukci totálně uvolnit a nechat to plynout – čímžto se oprávněně domnívám, že se jedná o nejrychlejší, nejsvéráznější a nejpůsobivější praktický kurz odpoutání a ovládnutí základní dovednosti východních filosofií – uvedení se do stavu nelpění absolutně na ničem. Mimochodem – ten Bakshiho stoický úsměv je asi opravdu jediná nezničitelná věc v celém příběhu. *** Nezapomenutelná a nosná sama o sobě je pak role metodicky se opíjejícího číšníka, jehož postava je vtipná od samého začátku – její herecké ztvárnění má oscarové rozměry z doby, kdy Oscar ještě hodně znamenal, a tu první polovinu filmu, než začne kumulativně fungovat sám ze sebe, jsem určitě vydržela jen díky němu, čímž této promyšlené roli převozníka do druhé, části vzdávám zasloužený hold. Závěrem se sluší jen dodat, že euforie a katarze, jimiž diváka snímek odmění ve finální části, kdy na scénu vstoupí dcera hostitelů se svými rebelskými přáteli, jsou epochálního kalibru. *** Výborným komentářem k filmu a jeho zpřístupnění divákům tu posloužil uživatel Oskar. *~ (24.07.2020)