Zámek v Čechách

Herecky nadupaný film. Scéna, kdy lokaj/ správce fotbalového stadionu (Karel Heřnmánek) přiběhne upozornit hraběnku, že jede doktor, ukazuje na Heřmánkův "malý velký" herecký potenciál. Silný příběh převedl Jiří Hubač do filmového scénáře věrohodně. Charaktery postav jsou přímo čitelné. Jiřina Jirásková v roli hraběnky odzbrojuje svou lidskostí. Dokonale uzavřený příběh - závěrečné vzpomínání při hře na klavír (výborná práce maskérů a střihačů) a očekávané zkušební bliknutí spínače v zámecké ložnici. (20.02.2011)

České drama, jehož děj začíná v roce 1948, kdy je stará, ale psychicky nesmírně odolná hraběnka nucena opustit její rodový zámek, jenž je okamžitě zestátněn, je zbavena veškerého majetku a bylo jí přiděleno řadové jméno Anna Lansdorfová. Po deseti letech, během nichž dle svých slov měla často bídu, ale nikdy strach, si plní svůj poslední sen a vrací se do svého bývalého zámku oslavit své sedmdesátiny. Domnívám se, že J. Jirásková v roli pro režim nežádoucí hraběnky, jež se však odmítala před kýmkoliv sklonit, podala jeden ze svých nejlepších výkonů. Po jejím boku se představil výborný K. Heřmánek, jakožto hraběnčin bývalý sluha Alois, z něhož se postupem času stala alkoholem zničená troska, jenž si nedokázala najít své místo v nové socialistické beztřídní společnosti. Režisér M. Hollý ve spolupráci se scénáristou J. Hubačem, jehož některé opusy hraničí s genialitou, vytvořili velmi poutavé drama, v němž můžeme pouze obdivovat nezlomenou a cílevědomou šlechtičnu, jež si i přes nepřízeň osudu zachovala svou někdejší eleganci a aristokraticky povýšený charakter. (22.07.2014)

Tu ide dosť o to, kedy film vznikol. V roku 1993 je je ohliadnutie sa za normalizáciou vo forme kritiky vtedajších pomerov ešte pomerne novinkou, takže Zámek v Čechách musel nutne u divákov zabodovať. Navyše ak je príbeh tak subtílne, inteligentne a so šarmom vyrozprávaný. Jiřina Jirásková je tromf, ktorý si Hollý asi do Hubačom napísanej postavy vymodlil. Lenže dnes už vyžadujeme trochu ambivalentnejšie poňatú históriu, najlepšie bez čiernobielych postáv. Ale aj v tomto ohľade môžu tvorcovia argumentovať, že postavy sa zmenili pod tlakom, zo strachu. Filmu dodáva na rozmere Heřmánkového postava, ktorá zmenou pomerov prichádza o manželku, pretože začne piť. Čiže trpí aj potenciálna rodina, základ štátu. Film som videl aj v 90. rokoch a vtedy sme spolu s rodičmi boli skutočne dojatí, dnes si dovolím tvrdiť, že Zámek v Čechách trochu zo svojej sily stratil. 70% (05.11.2014)

Jiří Hubač patrí medzi mojich obľúbených autorov, ale Zámek v Čechách nepovažujem za jeden z jeho vrcholných počinov. Iste stret dvoch svetov, grófka a jej lokaj, noví páni a noví lokaji, to všetko je v poriadku. Asi som na niektoré veci precitlivený, ale niektoré scény a dialógy mi pripadalo neprirodzené, násilné a snažiace sa posolstvo odovzdať aj menej chápavým divákom. Na druhej strane herecké výkony oboch boli bezchybné a scény s rozjímajúcou grófkou, ktorá si dobre uvedomuje nevratnosť času a napriek tomu to nedáva najavo mi pripomenuli Viscontiho Geparda. (23.03.2011)

„Kachyňovský“ televizní film, který stojí na námětu a opravdu skvostnému herectví Jiráskové a Heřmánka. Scénář se uchyluje ke smíření a nostalgii i tam, kde mohl nastat přímý střet a konflikt, který by šel až na krev. Z tohoto hlediska si Hubač práci na závěr hodně ulehčil: hraběnku nechá - zcela dle očekávání - zemřít (právě ve „vhodnou“ chvíli – předtím na umření rozhodně nevypadala) a než se tak stane, spustí se celá lavina klišé: venkovská kapela v černém, zapomenutý zahradník s kytkou, oživlé vzpomínky z mládí hraběnky včetně předčasně zemřelého milence, vzdorovitě vztyčená černá vlajka a chátrající zámek jako němá výčitka. Scénárista jeho formátu se měl alespoň pokusit takovým klišé vyhnout. (20.02.2011)