Další rok

Asi tak to poslední, co mě napadá, že je tento film "příjemný" a "milý", jak se tu pořád opakuje. Trošku se bojím, že lidi moc nevidí za tu fasádu realismu daného hlavně typem hereckých projevů, a zapomínají, že jde o poměrně tvrdou "třídní kritiku". Namísto toho, aby film chápali ideologicky (jako ukázku bídy střední třídy v Británii), v něm pak vidí jen obecný pohled na "život, jaký je", jak kdyby to bylo cosi univerzálního a neměnného. Mike Leigh tak vlastně natočil film, jehož divácká recepce jde proti jeho záměrům. (26.01.2011)

Od Mikea Leigha som videl doteraz iba jediný film, Tajnosti a lži, ale môžem povedať, že majú spoločne s Ďalším rokom mnoho styčných prvkov. Je to predovšetkým príjemná atmosféra anglického mestečka, rázne, ale životné figúrky a podobné životné peripetie, aké poznáme veľmi dobre z našich životov my sami. Leigh je geniálny v tom, ako dokáže natočiť film o bežných veciach a strastiach bez výraznejšieho zásahu do deja nastolením nejakej menej uveriteľnej zápletky, aby film dostal spád. On ho má vďaka hercom a chytrým dialógom, pri ktorých sa nebudete chytať od smiechu za brucho a ktoré neponúkajú žiadne životné poučky, ale ktoré nikdy nenudia a pôsobia prirodzene. Ak chcete točiť nezávislý film zo života, nerobte to, nechajte to na Mikea Leigha. Film sa rozbieha možno trochu pomalšie a svedčilo by mu viac okrúhlych 100 minút stopáže, ale berme to tak, ako to je. Už sa teším na jeho dalšie filmy, ktoré pred Another year natočil. (08.01.2013)

Navenek pokojné, neuspěchané, maličko bilanční obrázky ze života jedné šťastné rodiny - a jejího nešťastného okolí. Jsou vyvedené v tlumených, lehce depresivních barvách ... přičemž jejich starodávný rám představuje čtvero ročních období. Kromě jiného pojednávají o tom, že některé věci se vyřeší samy, i když jim necháte volný průběh (či dokonce právě proto, že jim necháte volný průběh) ... zatímco jiné nezměníte, ať uděláte cokoli. Bohužel prezentované idylické soužití a vnitřní harmonie postarší ústřední dvojice na mě nijak výrazně kladně nezapůsobily ... možná proto, že vesměs dobře míněné, dobromyslné, vtipné či chápavé postřehy občas nebyly až tak vtipné - viz první společné stolování se synovou přítelkyní ... ani až tak chápavé - viz pohřební hostina. Takže postupem času jsem začala pociťovat určitou odtažitost - a spolu s ní se dostavila poměrně neodbytná vnitřní potřeba nějak se vůči oběma hlavním hrdinům vymezit ... což nejspíš nebude přesně to, čeho chtěl autor docílit. Pokud bych z ročního hostování v jejich domě měla vyvodit nějaké ponaučení - nebo doporučení, pak jen jediné ... zato zcela jednoznačné: Není záhodno pouštět si k tělu osamělé kamarádky, které předstírají, že jsou se svým životem spokojené - a velkoryse jim přenechat roli rodinných přítelkyň ... obzvláště máte-li nezadaného dospělého syna. (22.06.2015)

Pozvolna plynoucí nahořklé konverzační drama, které musí být noční můrou všech těch šťastných singlů, kteří nikoho nepotřebují protože mají prima život plný kamarádů a volnosti. A nejspíš taky té části mladých, kteří stojí na startovní čáře a věří, že jejich život bude zhmotnělou kompilaci nablýskaných reklamních klipů. I když ti se nejspíš nebudou dívat na dvě hodiny plkání nehezkých lidí žijících ten nejvšednější možný život, navíc v nehezkých kulisách. Film, který ze mně energii a pohodu vysával, ale současně mě také obojím nabíjel, je vyváženým mixem zdánlivě banální všední pohody a smutné deziluze osamělých ztroskotanců, kteří uvízli v omšelé bídě nižší střední třídy. Občas pohladí, občas přiměje k úsměvu, ale stejně tak je smutný, občas nepříjemný a místy až depresivní. Má své kouzlo a rozhodně nepatří k filmům, které se do týdne vykouří z hlavy. A není to jen díky skvělým hereckým výkonům a jistou rukou vedené režie, která, občas až příliš ochotně a dlouho, dává prostor nepříjemně syrovým emocím. (21.06.2014)

Gerri a Tom sice vystupují ve všech čtyřech barvou i náladou odlišených kapitolách, Leigh ale posledním záběrem nahlodává přesvědčení, že jsou skutečně právě oni hlavními aktéry celého dramatu. Více než spořádaní, věčně dobře naladěni manželé jako by ho nakonec zaujala postava jiná, zdaleka ne tak spokojená. I kvůli poslednímu záběru bych Další rok neoznačoval za film, který je pouze o potřebě lásky či pouze o stárnutí, k němuž má režisér, v podstatě vrstevník ústředního páru, jistě dost co říct. Úplně nejjednodušeji napsáno, je to drama o lidech, jací jsou. Mike Leigh opět (a tentokrát nejblíže jeho mistrným Tajnostem a lžím) neutěšuje, nedává postavám falešné naděje, ale ani věci nevidí příliš černě, věrný své pověsti „antropologa s kamerou“. Zejména díky režisérově vnímavosti se na film, jakkoli ne veselý, dívá neobyčejně dobře. 80% Zajímavý komentář: Crawler-D (24.01.2011)