Máme papeže!

Tak tento film si mě dokázal získat. Nikdy by mě nenapadlo, že se tak skvěle pobavím u filmu o volbě papeže. Film skvěle balancuje na hraně mezi dramatem a komedií, nespadne však ani na jednu stranu a vůbec to není nábožensky založený film, režisér Moretii nestojí ani na straně věřícího, ani na straně nevěřícího, ale na straně člověka. Hlavní postava je skvěle vyobrazena, zkrátka jen hledá sama sebe, přemýšlí o životě a o tom, co to vlastně znamená být člověkem. Je pak skvěle tak zahraná, jako napsaná, Piccoli mě svým jediným pohledem dokázal dojmout až k slzám. Obrovské překvapení, vážně výborný film. (03.12.2012)

Skutočne veľmi originálny nápad. Hovoril som si však, že dej sa bude uberať po predom uprataných chodníčkoch a bude iba sledom viac menej úsmevných epizód. On ním aj je, ale tie epizódy sú taktiež nápadité ako námet a nový pápež postupne začne byť psychologicky prekreslený. Zároveň si uchováva tajomstvá minulosti a my veľa z jeho vnútra vyčítame iba z mimiky. Picolli bol hercom mnohých záporných postáv a je umením herca nás presvedčiť, že jeho ďalšia postava je sympatická a pozerá jej "dobro z očí". Film nie je prvoplánovou oslavou cirkvi, ale skôr ukážkou, že aj tí tajomní za múrmi sú normálni ľudia s množstvom pochybností. Psychoanalytici s ním ale môžu mať problém.... (16.08.2015)

V katolické zemi je to asi velmi odvážná fikce, jenže film jako celek je velmi slabý. Moretti přirovnává volbu papeže k divadlu (balkón s červenými závěsy jako jeviště), ale raději moc s touto myšlenkou nepracuje. Putování papeže Římem je velmi rozvleklé a celou dobu jsem si říkal, že by bylo daleko zajímavější celý film věnovat psychoanalytické hodině s papežem, než ho rozmělňovat postavami Morettiho (uvnitř Vatikánu) a Stuhra (který je výborný, ale jako by sem spadl z úplně jiného filmu). Chybí tu emoce, scény těkají chaoticky od nadsázky k melancholii... (20.05.2012)

Volba papeže je velmi zásadní věc pro celý křesťanský svět. Je to největší autorita, a i když je pro ateisty jenom starý pán ve srandovním oblečení, pro křesťany je naprosto nezbytnou autoritou, jejíž uvedení do úřadu je doslova slavností. Kardinálové volí nového papeže a je to volba skutečně napínavá, i když to víme spíš zprostředkovaně, než abychom si o kandidátech mohli sami učinit nějaký obrátek. Ale ono to vlastně ani není tak důležité. Důležité je, že je papež skutečně zvolen. Když je však otázán, zda svou volbu přijímá, zaváhá. Po chvíli se zdá, že se nic neděje, protože nový papež souhlasí. Může tedy dojít ke slavnostnímu provolání "Habemus papam!" na balkónku svatopeterské katedrály, kde už čekají netrpěliví věřící. Jásot je ohlušující, snad ještě více než skandování na fotbalových utkáních v italské nejvyšší lize. Jenže nově zvolený papež se na balkónku neukáže. Utíká před ostatními a je potřeba přivolat odborníky. Papež váhá. Není schopen předstoupit před věřící a sdělit jim, že je jejich novým nejvyšším. Samozřejmě až po svaté trojici. Dokonce to dojde tak daleko, že uteče ze svého pokoje a dostává se mezi lidi. Ven do skutečného světa, kde uvažuje o svém údělu a o tom, co by měl dál dělat. Film se mi líbil díky tomu, že odhaluje osud muže, který je na první pohled vlastně celkem obyčejný. Postava, která je dávána na božský piedestal, je také jen člověkem, který je schopen váhání. I on má psychické problémy, trpí nejistotou a strachem. Film je v některých momentech komický, ale pořád zůstává vlastně komorním příběhem o někom, kdo je jedním z nás, i když si to myslí pouze on sám. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/expendables-2-cerna-venuse-mame-papeze.html (28.02.2013)

Ano, místy to bylo úsměvné a milé. Ale komedie to rozhodně nebyla. I já jsem pln zvědavosti čekal jakéto to bude uvnitř tajemných zdí baziliky Sv.Petra. Většina znás (i nevěřícíh) zná ty pohledy na náměstí a chrám přes hlavy tisíců poutníků při volbách Papežů. I pohledy přes náměstí na střechy baziliky a na komín, který prozradí bílým kouřem zvolení nového Papeže. Pohled do zákulisí konkláve byl velmi zajímavý a umožnil divákovi si přibližně představit jak to tam po mnoho hodin probíhá. Po zvolení Papeže střídalo jedno překvapení druhé a lehce mi to připomnělo Prázdniny v Římě (nejen názvem) :-). Ze závěru jsem byl opravdu paf. Inu i Papež jest také jen člověk a tohle rozhodnutí chtělo notnou dávku odvahy. Film to byl zajímavý a dobře vyvážený, dokonce bych řekl - důstojný. Skvělá byla postava psychiatra, který je ateista, funguje jako protipól a který je prakticky uvězněn spolu s kardinály uvnitř baziliky. Film měl rozhodně zajímavý a originální námět k zamyšlení. A nyní jsem zvědav na volbu nového Papeže ! * * * (21.02.2013)