K zázraku

Malebná krajina, jeden krásný záběr za druhým, ano, tohle Malick umí. Jeho smysl pro vizuál mě nikdy neomrzí. Bohužel pokus o mimoslovné vyprávění selhal, neboť zde jaksi není, co vyprávět. Pokud si do prožívání postav vyloženě nedosadíte něco z vlastního života, vaše šance film prožít, jsou mizivé. Přitomnost kněze a narážky na náboženství sice vybízí k zamyšlení nad tím, co se za oponou banálního vztahu vlastně skrývá, ale pocit zaujetí filmem se stejně nedostaví. Malick, zdá se, dospěl do fáze, kdy už masturbuje jen sám nad sebou... 3/10 (04.08.2013)

História jedného vzťahu prostredníctvom obrazov a komentára, vystihujúcich ho namiesto dialógov. Čiže niečo ako Revolutionary road, ale z opačného konca. To the wonder pôsobí ako čistý experiment, využíva k tomu hollywoodske hviezdy a napriek tomu má nulový komerčný potenciál. Vidieť ho z prvého radu v kine musí byť podstatne silnejší zážitok ako doma, čiže jeho absencia v klubových kinách bola nezvrátiteľnou chybou. Ak pristúpite na hru, že aj takto sa dá rozprávať príbeh zo života a nebudete zbytočne filozofovať nad tým, či sú tu prítomné obrazy iba vyprázdnená forma, To the wonder vás môže chytiť za srdce. Priblíži nám síce bezprostrednejšie ženskú dušu, ale samozrejme ju vysvetliť nedokáže. To ale od Mallicka a ani iného mužského režiséra očakávať nemôžeme. (29.06.2015)

Dvě hodiny záběrů na chodící lidi (po poli, po domě, po staveništi, po supermarketu), a do toho sem tam nějaký prázdný žvást. What is this love that loves us. K nepřežití. Malick opět odhaluje svoje nitro, ve kterém se to hemží kýčovitými obrázky a jen-na-první-pohled hlubokými větičkami, které by byl schopný sestavit i dobře nastavený robotický generátor, a já se opět přesvědčuji, že s jeho nitrem nemám a nechci mít nic společného. Pro mne to balancuje na hranici mezi nechtěnou směšností a otravnou nesnesitelností. Nevím, možná jsem přízemní buran, ale lajkování téhle prázdnoty mi přijde jako nabubřelá póza. Možná za pár let ... ale spíš asi ne. (17.04.2013)

Někde na půl cesty ke geniálnímu Stomu života. To the Wonder je zřejmě už jen zbylý podklad, který se nevešel do jeho předešlých filmů. Obsahově prázdný a bez jakýchkoliv větších emocí. Ale... Lubezki je naprostý mistr svého oboru a hudba je taky krásná. Až dám reprízu, uvidím, jestli jednu dvě hvězdy přidám, nebo uberu. Prozatím je to čistý průměr. (16.04.2013)

Ten novodobý Malick není nic pro mě. K zázraku je jen další krásně nasnímané nic, které se utápí v nekonečných monolozích, které po určitém čase opravdu vyznívají až sebeparodicky. Nevím, jestli je Kristus nalevo, napravo, nahoře nebo dole, ale bývalý režijní virtuóz, jehož filmy byly audiovizuální slastí a duchovní očistou, se od Stromu života zakopává do prázdné manýry, která víc než cokoliv jiného diváka prostě irituje. S vypnutým zvukem se bude na K zázraku hezky koukat, jako na působivý dvouhodinový spořič obrazovky. Jako filmové dílo to ale nefunguje. 35 % (25.09.2016)