Studená ryba

Zdaleka nie tak rozmachle stopazou a napriec sirokou paletou tem charakteristickych pre sucasnost ako Love Exposure, ovsem minimalne rovnako provokativno intenzivne na poli explicitne vyobrazeneho nasilia ako jedneho z ucinnych nosnych nastrojov pre zvolenu temu (rodina, sebadovera, socialne postavenie). (29.10.2010)

Můj třetí film od Siona Sona mě utvrdil v jedné věci a to v tom, že Sion je prostě tvrďák. Je jedno, jak moc tenhle film může chvílemi působit neuvěřitelně, groteskně, brutálně až to hezké není či naprosto nelidsky. Já v tom vidím i jakousi pointu celého tohoto dílka – je neuvěřitelné, že u takovéhoto tématu se můžete i v několika chvílích zasmát (bez toho občasného humoru by se o mě asi pokoušel infarkt), skoro nedýchat, říkat si pro sebe „ty vole, to snad ne“ a tak různě či podobně. Multižánr jak vyšitý, který dokáže vystřídat opravdu téměř vše od komedie (a to si fakt nedělám prdel), dramatu přes thriller až k čisté exploitation (viz závěrečná řezničina). Jestli má jít ve skrytu o kritiku společenského uspořádání, složitých, pokřivených rodinných vztahů či čirou ukázku toho, jaké dokážou být lidé bestie, samozřejmě to v tom lze najít a celý snímek i takto chápat. Chci ale spíš říct, že film s takovouto intenzitou obstojí i jako pouhá “““zábava“““, protože dokonalejší kanadský žertík jsem jakživ neviděl. Neopomenutelným faktem je i to, že Sion Sono je po stránce formální naprostý profesionál a režie Studené ryby má koule jako Golem. Na motivy skutečných událostí… (09.04.2012)

Šion Sono, ty blázon jeden úchylný. Z hocijakej na oko nevinnej témy dokáže tento Japonský režisér vytesať taký neskutočný bizár, že neverím vlastným očiam. Cold Fish, príbeh o frustrujúcom manželstve a rodine ktorá vlastní obchod z rybami, ináč veľmi pekne zachytené medziľudské vzťahy deprimovaných ľudí, čo sa tak často nevidí, ktorí sa zhodou náhod zapletú z maniakálnymi psychopatmi a stanú sa spolupáchateľmi tých najzvrátenejších vrážd. Je to v podstate padnuté na hlavu ale Sonov rukopis je tak parádny, že sa ten zvláštny Japonský šarm nedá jednoducho nemilovať. Je to vtipné, škodoradostné ale zároveň zvrátené. (21.02.2016)

Když nám bude dělat někdo potíže, jako třeba pan Yošida, tak ho prostě uděláme neviditelným... a bude to! :o) Šion Sono mě zatím po třech filmech nesmírně baví svými bizarními náměty, snad pokaždé velice originálně a funkčně propracovanými včetně neočekávaných žánrových a stylových kombinací. Základní premisa Studené ryby o luxusním obchodu s rybičkama, za jehož poťouchle svérázným šéfem se skrývá úchylný zabiják a většina jeho zaměstnanců je pak nucena k asistenci i mimo veřejný provoz obchodu, je tak správně děsivá a zároveň i v nejedné scéně černohumorná, že mě film zvláštním způsobem hodně bavilo sledovat. Sono se i na poli delší stopáži ukazuje jako velký mistr napětí, který diváka jen tak nepustí, pokud ho úspěšně lapí do svého vyprávění. Také oceňuji, že když už má někdy potřebu natáčet úchylné scény, že diváka slabší povahy na ně připraví velmi pečlivě, neodpudí ho na začátku – pomalu rozehrává civilní děj, přítomné úchylnosti graduje od decentnějších znepokojení, dlouhou dobu vynechává explicitnější záběry... Když ale došlo v poslední půlhodině na zásadní (postupně i očekávaný) uzemňující zvrat a celý děj se k závěru překlopil v tomto směru k tak šíleně přehnanému finále s ne úplně dopracovanými motivy (např. příchozí policajt a jeho zásah-nezásah?), na můj vkus šlo o příliš samoúčelné šokování ve víru sexu, brutality a krve, kdy jsem (byť pořád často s velkým napětím) byl svědkem něčeho, co jsem sledovat asi vážně nepotřeboval. Tohle už nebyl horror ani černý humor, jenom čirá přehnaná brutalita. Nadále oceňuji Sona jako nezaměnitelného „svérázného“ filmaře s osobitou tvorbou, ale vzhledem k vyústění mu tady nedokážu dát dlouho zamýšlených 4–5 hvězdiček a příště si možná více rozmyslím, na co se od pana režiséra ještě podívám. [70%] (23.06.2023)

Založeno na pravdivém příběhu. CITÁT - Haló? Tady Syamotův obchod s tropickými rybami........ Dva prodejci akvarijních ryb se jednoho dne potkají, díky malé krádeži dcery jednoho z nich. Jeden je chudý, druhý je bohatý a bohatý chce víc. CITÁT - Líbí se ti moje Ferrary?............ A tímto osudovým setkáním začínají problémy, které mají perfektní vyvrcholení. Sexuálně, perverzně a krvavě laděný příběh, který si na nic nehraje. Zajímavá hudba, povedená kamera, která vykouzlí pár povedených záběrů. Střet dvou akvaristů a jejich rodin není žádná káva, vše od počátku spěje k dramatickému konci. CITÁT - Japonci nedělají nic, co by nás přimělo cítit se provinile........ Rybičky, které Okubo, okolo 65 minuty, obdivuje a ťuká jim na sklo, jsou klasická Paví očka neboli Živorodka duhová - Poecilia reticulata. Film se ubírá zajímavým směrem a Syamoto se zaplétá do podivné sítě intrik, vražd a sexu. CITÁT - Všichni jsou legrační.......... Aiko a Murata jsou...jak to říci? Prostě umějí dělat lidi neviditelnými. Jsou perfektně sehraní a práce jim jde od ruky. Běžící časomíra přes celou obrazovku je zajímavý nápad, ale je nevyužitý a krátký. Brutální konec je pak jen třešíňkou na pomyslné hladině akvarijního obchodu. CITÁT - Já jsem teď nový Murata!!!!!........... (17.11.2014)