V plném slunci

Rozhodnutie po dvoch dňoch s francúzkou spojkou padlo na Patriciu Higsmith a jej Mr. Ripley. A veru som bol nadšený- french connections úplne zhrdzaveli kým purpurový mesiac poriadne žiari. Radosť pozerať na rím či neapol zo 60-tych rokov. V hlave si porovnávam či bolo lepšie- ľahšie žiť vtedy. Svet bol takmer rovnaký a rovnaké potreby, (peniaze, moc, potreba byť milovaný) takže asi ťažko lepšie. Skôr inak- ale inak je vždy a všade. Prichytil som sa ako fandím tomu mladému tomovi aby mu na to neprišli. Na začiatku filmu sa mihla aj naša známa princezná Sissi a vystrihla si tam cameo či extras na asi 30 sekúnd. Neviem či už bola takou obrovskou hviezdou v tom čase. Potešilo ju vidieť. Pri plavbe som si spomínal na Polanskeho Nôž vo vode- akosi symbolické... (01.06.2020)

Postava Ripleyho mi byla tak nesympatická, že mi už v druhém zpracování (Po Talentovaném panu Ripleym) akorát lezla krkem, a nemohl to zachránit ani slušný Delon. A když jsem věděl, co přesně se stane, nebylo už moc se na co těšit, byť závěr překvapil. Je pravda, že v Minghellově podání jsem s Ripleym měl větší slitování a soucit, tady mi přišel hlavně v druhé polovině prostě jen zlý. (20.08.2012)

První filmová verze Talentovaného pana Ripleyho. Jakmile přijde první zvrat, nabere snímek neskutečnou dramatičnost, gradaci a napětí, atmosféra by se dala krájet a infarktové šoky fungují na jedničku! Alain Delon je devízou celého filmu, krásná Marie Laforêt (známá z Belmondovek Veselé velikonoce, Policajt nebo rošťák nebo Mrchožrouti) zde debutuje a trojici doplňuje skvělý Maurice Ronet. Tohle herecké trio bohatě stačí, aby v pohodě utáhlo celý film. Přesto tu šéfuje Delon, bezpochyby největší hvězda francouzského filmu a já mu díky jeho charismatu podvědomě dokonce i fandil, i když postava, kterou hrál byla pěkně chorá. Díry remasteru jsem si tenhle špičkovej biják dokonale užil! S odstupem jednoho dne po shlédnutí, pálím za pět! (18.10.2022)

Na to, že je Plein Soleil letos už 60 let, působí v porovnání s jinými filmy té doby stále dost svěže, stravitelně a krásně se na něj kouká. Pokaždé, když si ho po letech dávám, se musím podivovat malebné kameře Henriho Decaë, ve které se kulisy Itálie, kterou miluji, krásně vyjímají. Plein Soleil mě baví. Baví mě vizuálně, baví mě jeho tempo a to, jak je tam budováno napětí. A brutálně mě tu baví Delon. Role Toma Ripleyho byla jedna z jeho prvních velkých a také ho katapultovala ke slávě. Naprosto zaslouženě. Musel to být asi zásah osudu, že mu do klína přistála role, která se k němu neskutečně hodí a zároveň mu musela být v té době výzvou. Tom Ripley je psychopat, svoje emoce moc neprojevuje. Ale reakci na stres, povýšenost či hanbu v sobě potlačí málokdo. Divák je vtažen do velice citlivě ztvárněného oscilování na hraně chladné netečnosti, kalkulu, triumfu, a na druhé straně momenty zoufalství a naprostého vzrušení. V mých nácti byl jedním z mých oblíbených filmů Talentovaný pan Ripley s Mattem Damonem, který je věrnější literární podobě. Přiznávám tedy zaujatost tématem, které mě táhne. Matt Damon je ale proti ďábelskému šarmu a chladu Alaina Delona pouze malý přicmrndávač v relativně zapomenutelném filmu. Zpracováním i feelingem stojí původní Plein Soleil minimálně o třídu výš. (08.03.2014)

Oproti remaku, který jsem díky neskutečné Damonově slizkosti a vlezlosti nebyl schopen soustavněji koukat (což je v zásadě kompliment, jen já na to prostě neměl), působí Delon výrazně lidstějším dojem a přestože to také není zrovna dobrák, musel jsem mu fandit. Zvláštní vztah Toma a Philippa by si zasloužil trochu více vykreslit, ale to by asi prodloužilo už tak pomalý rozjezd. Vynikající gradace napětí a skvělý závěr. (30.01.2011)