Americký přítel

Jasné. Tam, kde iní dávajú Wendersovi 5, ja dám 2 a ak dávajú 3, ja dám 4. Americký priateľ je film, ktorý má to šťastie, že sa odohráva v rozmanitých prostrediach, takže ja osobne sa nemám kedy začať nudiť, ako som pri Wimovi tak trochu zvyknutý. Používa navyše na svoje umelecké zámery škatuľku kriminálneho trileru, čo tiež nemôže tempu filmu uškodiť. A ďalšou poľahčujúcou okolnosťou sú herci, ktorí predstavovali pre kinematografie svojich krajín špičku oboru. VIDENÉ ZNOVU: Musím pridať jednu hviezdu. Pri tomto par excellence trileri mi je tak trochu ľúto, že sa Wenders nevenoval viac tomuto komerčnejšiemu žánru, pretože mu podľa mňa ide lepšie, ako art a lepšie, ako mnohým tuctovým režisérom. V jeho art filmoch, častokrát postrádajúcich hmatateľný dej, sa často rozpráva takmer bez prestávky, v Americkom priateľovi skoro minimálne. Čo je myslím obrovský paradox, skoro vždy je to presne naopak. Sekvencie v metre a vo vlaku patria medzi to nanapínavejšie, čo sme v kriminálnom a trilerovom žánri mali možnosť kedy vidieť. (19.06.2012)

Pre mňa jeden z najlepších filmov od Wendersa. Bolo pre mňa zaujímavé sledovať hlavne Bruna Ganza. Poznám ho prevažne z novších filmov a tu som ho prvý krát videl v najlepších rokoch a v hlavnej úlohe. Naposledy som ho do neba vychválil v thrilleri Neznámy a ten jeho vekový rozdiel medzi týmito dvoma filmami ma udivuje. Bruno bol skvelý už vtedy, ale dnes je v špičkovej forme. 80%. (19.03.2012)

Existencialistické thrillerové drama o manipulaci člověka v těžké situaci a podivně spletitém přátelství dvou ztracenců. Běžného diváka očekávajícího přímočarý thriller to nutně musí nudit, ale ty, kteří už vědí, co od Wima Wenderse očekávat, potěší příjemně zádumčivý příběh, umocněný hypnotickou kamerou Robbyho Müllera a výraznou hudbou Jürgena Kniepera. Celé to podtrhují strhující herecké výkony obou hlavních herců, Bruna Ganze a Dennise Hoppera, jejichž společné scény působí naprosto přirozeně a jejichž osudy byste rádi sledovali ještě nějakou chvíli navíc. Oběma pánům tleskám. (17.02.2019)

Asi to bude i tím, že se jedná o můj nejmilejší žánr, ale tento noirový mysteriózní psychothriller se mi líbil až překvapivě moc. ,,Překvapivě", protože od Wima Wenderse, tvůrce pomalých, uměleckých, jaksi introvertních filmů jsem takový nářez nečekal a trochu jsem se bál, aby nešlo o krok vedle. Wenders kamerou úplně maluje a povolání hlavního hrdiny (vyráběč rámů) tak dostává symbolický význam. Wenders má cit pro detail a nádherné aranžování scén, celým filmem tak prostupuje nevyjádřitelně zajímavá atmosféra. Jen dva příklady (trochu spoilerového charakteru): 1. Po scéně vraždy ve vlaku, v největším napětí, projíždí vlak tunelem a z postav náhle vidíme jen obrysy. 2. Když se Jonathan dozví, že podle krevních testů brzy zemře, jistý gangster si kousek dál zkouší jakoby nic hrát podivné melodie na piáno... Jsou to zdánlivě jen drobnosti, ale právě ty dělají v mých očích z obyčejné kriminálky umělecké dílo. Americký přítel působí trochu jako by natočili Wenders, Lynch a Hitchcock společně jeden film. Vzhledem k tomu, že všechny tři mám moc rád, je pro mě hodnocení tentokrát zcela jednoznačné. (16.01.2012)

Podobne ako vo svojej neskoršej tvorbe spája Wenders tradičný americký film (tentoraz akčný) so svojim vlastným štýlom. Jeho adaptácia klasického románu Patricie Highsmithovej RIPLEYHO HRA (1974) sa odklonila od pôvodnej predlohy, aby nechala vyniknúť ovzdušiu paranoidného napätia a expresionistických farieb, ktoré tvoria bázu tohto psychlogického trilleru, miestami až uhrančivého... (20.03.2009)