Americký přítel

To se dalo čekat, že Wendersovo osobité zpracování Toma Ripleye bude od konvenčního thrilleru na míle daleko. Přeměnu ctihodného občana v zabijáka, což je hlavním motivem předlohy, nechal plynout jaksi svévolně a zaměřil pozornost na záhadný vztah mezi Tomem a Jonathanem. I díky působivým výkonům Bruna Ganze a Dennise Hoppera mu tento odskok do akčního žánru vcelku vyšel. Já si však více lebedím u jeho poetických rozjímání, protože nenapodobitelná atmosféra, kterou Wenders umí příznačně navodit, vyzní mnohem intenzivněji. V této kupě nebožtíků přišla malinko nazmar. 3,5* (30.09.2011)

Jasné. Tam, kde iní dávajú Wendersovi 5, ja dám 2 a ak dávajú 3, ja dám 4. Americký priateľ je film, ktorý má to šťastie, že sa odohráva v rozmanitých prostrediach, takže ja osobne sa nemám kedy začať nudiť, ako som pri Wimovi tak trochu zvyknutý. Používa navyše na svoje umelecké zámery škatuľku kriminálneho trileru, čo tiež nemôže tempu filmu uškodiť. A ďalšou poľahčujúcou okolnosťou sú herci, ktorí predstavovali pre kinematografie svojich krajín špičku oboru. VIDENÉ ZNOVU: Musím pridať jednu hviezdu. Pri tomto par excellence trileri mi je tak trochu ľúto, že sa Wenders nevenoval viac tomuto komerčnejšiemu žánru, pretože mu podľa mňa ide lepšie, ako art a lepšie, ako mnohým tuctovým režisérom. V jeho art filmoch, častokrát postrádajúcich hmatateľný dej, sa často rozpráva takmer bez prestávky, v Americkom priateľovi skoro minimálne. Čo je myslím obrovský paradox, skoro vždy je to presne naopak. Sekvencie v metre a vo vlaku patria medzi to nanapínavejšie, čo sme v kriminálnom a trilerovom žánri mali možnosť kedy vidieť. (19.06.2012)

Podobne ako vo svojej neskoršej tvorbe spája Wenders tradičný americký film (tentoraz akčný) so svojim vlastným štýlom. Jeho adaptácia klasického románu Patricie Highsmithovej RIPLEYHO HRA (1974) sa odklonila od pôvodnej predlohy, aby nechala vyniknúť ovzdušiu paranoidného napätia a expresionistických farieb, ktoré tvoria bázu tohto psychlogického trilleru, miestami až uhrančivého... (20.03.2009)

Je toho všeho moc. Myslím těch filmů, skvělých režisérů. to aby měl den tak čtyřicet hodin, takhle se to stíhat nedá. Americký přítel je toho jasným důkazem. Velmi zdařilá road movie, který sice v žánru chybí, ale na to fakt dlabu. Pro mě tam vždycky bude. Po skončení, na mě dýchlo něco, co ani nevím, jak přesně popsat. Možná to bylo Wendersovou režií, ale měl jsem jen takový pocit, jako při sledování V běhu času. Spokojenost a naprostá uvolněnost, to jsem z toho cítil. Bude se Ti muset asi víc věnovat, Wime, slibuju. (03.11.2015)

...zřejmě pokus o artovou variaci...asi...výsledkem je podivnej hybrid...první polovina mě iritovala svou tzv. evropskou náladovostí...Wenders tu látku intelektualizuje... i přes vizuál, který ostentativně dává najevo svoje lavírování na hraně umělečna a kýče ( dokud jen pracuje svýraznými barvami, tak se na to kouká docela dobře, ale některý kašírovaný obrazy mi přišli jaksi mimo...prostě jsem nechápal, co mi tim chce autor sdělit...a tenhle pocit jsem měl vlastně u celého filmu)...tady mě to ale ještě tak neiritovalo, protože to má určitou dramaturgickou čistotu a sevřenost...první žánrová scéna v Metru je překvapivě solidní....druhá se z nadějného začátku překlopí v jakousi podivnost - doteď nevím, jestli to bylo myšleno vážně nebo parodicky nebo oboje ( Hitchcock např. často spojuje polohu thrillerovou, bizarně komediální a morbidní, ale umí ty prvky propojit, tady to působí jenom divně )...a závěr už šel plně mimo mě...to už je jenom taková podivná plochost...konstrukt, který neví, o čem vlastně vypráví a jestli má být žánrovkou nebo uměním...Wenders nepřistupuje k žánru zevnitř, se znalostí jeho atributů, ale zvenčí - jako k hračce...neumí s ním pracovat na větší ploše, neumí mu propůjčit ryzost, oživit ho...v tomhle směru na mě daleko plnokrevněji a v důsledku i existenciálně tísnivěji působí klasické adaptace Highsmithové - Cizinci ve vlaku nebo Talentovaný pan Ripley...tenhle způsob kinematografie se mi naopak jeví jako poněkud nešťastný... (30.08.2011)