Americký přítel

Tohle je pro mě film, který je přesně na pomezí toho, že by to mohlo být skvělé, a toho, že je to prostě jenom dobré. Wim Wenders má jistou a dobrou režii, ale nic to nemění na tom, že mě to v některých momentech nudilo. Herecky ale v podstatě nemám co vytknout. Hercům se daří budovat atmosféru v souladu s prostředím a s režisérskými záměry. (04.11.2015)

Celkem divácky vděčný Wendersův film, s jasným dějem, který ale nepostrádá Wendersovu typickou pomalou (ale podmanivou) atmosféru. Ten film se mi líbil, přišel mi i celkem dobře vedený, je skvěle natočený a rozhodně jsem si při něm nenudil. Každopádně mě to nechytlo natolik, abych dal plný počet a od Wenderse jsem zvyklý na jiný druh filmů, i tak si ale s krimi žánrem poradil dobře a 4* Americkému příteli dám rád. Ale Wenders má i lepší filmy. (03.06.2020)

Jak lehké je být zabijákem... když máte smrt na jazyku a správnýho kamaráda s prďáckým účesem, co si jen tak žije v malém Bílém domě a živí se prodejem obrazů mrtvého malíře, který je ve skutečnosti živý... jinak - i gangsteři mají své dny (a slabé chvilky). A jestli mysteriózno spočívá v tom, že se každý snaží působit co nejvíc ujetě a divně, tak jo, bylo to mysteriózní. Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden s krimi /thrillerem sedmdesátých let. (29.08.2015)

Zasmušilá existenciální gangsterka pro diváky, kteří ocení nedořečenost, úkroky stranou, mafiány závidějící poklidné zaměstnání rámařům obrazů a zpytující vlastní nitro (Hopper v jedné ze svých nejsoustředěnějších nepsychopatických rolí), kameru poklidně malující velké celky měst a oblohy, vraždění jen amatérsky upachtěné a ani trochu cool; určitě ne pro ty, kdo hledají naplnění žánrové formule, do detailů rozkrytou zápletku, motivace jako housky na krámě a bezchybnou profesionální akci. ****1/2 (11.05.2015)

...zřejmě pokus o artovou variaci...asi...výsledkem je podivnej hybrid...první polovina mě iritovala svou tzv. evropskou náladovostí...Wenders tu látku intelektualizuje... i přes vizuál, který ostentativně dává najevo svoje lavírování na hraně umělečna a kýče ( dokud jen pracuje svýraznými barvami, tak se na to kouká docela dobře, ale některý kašírovaný obrazy mi přišli jaksi mimo...prostě jsem nechápal, co mi tim chce autor sdělit...a tenhle pocit jsem měl vlastně u celého filmu)...tady mě to ale ještě tak neiritovalo, protože to má určitou dramaturgickou čistotu a sevřenost...první žánrová scéna v Metru je překvapivě solidní....druhá se z nadějného začátku překlopí v jakousi podivnost - doteď nevím, jestli to bylo myšleno vážně nebo parodicky nebo oboje ( Hitchcock např. často spojuje polohu thrillerovou, bizarně komediální a morbidní, ale umí ty prvky propojit, tady to působí jenom divně )...a závěr už šel plně mimo mě...to už je jenom taková podivná plochost...konstrukt, který neví, o čem vlastně vypráví a jestli má být žánrovkou nebo uměním...Wenders nepřistupuje k žánru zevnitř, se znalostí jeho atributů, ale zvenčí - jako k hračce...neumí s ním pracovat na větší ploše, neumí mu propůjčit ryzost, oživit ho...v tomhle směru na mě daleko plnokrevněji a v důsledku i existenciálně tísnivěji působí klasické adaptace Highsmithové - Cizinci ve vlaku nebo Talentovaný pan Ripley...tenhle způsob kinematografie se mi naopak jeví jako poněkud nešťastný... (30.08.2011)