Kapsář

Já tomu Bressonovi snad ještě začnu přicházet na chuť…Kapsář mě velmi mile překvapil. Už jen hlavní hrdina. Není to vůbec klasický ostřílený zloděj, naopak, jde o naprosto obyčejného bledého kluka, u kterého, pokaždé když krade, tajíte dech stejně jako on sám, a přejete si, aby se mu to povedlo a nechytili ho. Čímž se dostávám k samotným krádežím, které byly drzé a napínavé, a nejvíc se mi asi líbila „prácička“ u taxíku. Postupně se navíc začne projevovat posedlost, nutnost krást a dostávat tak přísun potřebného adrenalinu. Dalším okořeněním je vysoká a přespříliš upřímná hra mezi Michelem a policejním inspektorem, jejichž dialogové výměny stojí za to. Bavilo mě taky sledovat smutné oči představitelky Jeanne, Švédka Marika Green mi hrozně připomínala Natalii Portman. Krom pár much mně nesedla akorát pasáž před závěrem, mám na mysli onu „cestu“, která na mě působila jako pěst na oko. A pointa mi přišla trochu naivní, ale na druhou stranu byla fajn. Za mě jsou to silné 4*. „Ten, kdo takové věci dělá, o nich většinou nemluví.“ (25.10.2013)

"Jeho hlavním principem bylo rozbití takzvané expresívnosti. Chtěl zrušit hranici mezi obrazem a skutečným životem, jinými slovy, chtěl donutit samotný život, aby byl obrazný a expresívní. Žádný speciální přísun materiálu, nic strojeného, žádné viditelné a úmyslné zobecnění. Skoro se zdá, jako kdyby měl Paul Valéry na mysli přímo Bressona, když řekl: "Dokonalosti dosahuje jen ten, kdo se zříká všeho, co vede k zveličování." Zjevně nic jiného než skromné a prosté pozorování života." Andrej Tarkovskij, Zapečetěný čas (02.01.2010)

Vynikajúco natočený snímok so zmyslom pre detail, ktorý sa prejavil najmä pri názorných ukážkach "práce" vreckára. Na druhú stranu ale musím povedať, že keby sa ten mladíček postavil ku mne a tváril sa tak ako sa tváril, tak by bolo všetko jasné... nenápadný ako pupák na nose. Ten koniec mohol byť tiež trocha lepšie spracovaný, aj keď do istej miery to malo svoj štýl a vychádzalo to z reality. Nadpriemer. 75/100 (17.04.2019)

Jediné, v co věřil, byl Bůh. Celé tři minuty. Už nevěří. Nevěří, že by někoho zajímal, že by ho kdokoli bral v potaz. Proto krade. Teprve když rukou, jakoby nezávislou na zbytku těla, šátrá v cizích kapsách, cítí se být součástí nevšímavého okolního světa. Někam patří, něco dělá. Žije… ve stejné zmechanizované náhražce života jako všichni ostatní. Stejně jako v případě předcházejícího K smrti odsouzený uprchl, si také tentokrát lze představit, jak by v Hollywoodu z obdobné zápletky vysoustružili napínavý thriller. Bresson volí opačnou cestu. Naprosté oddramatizování, eliptické vyprávění. Nezájem o akci, která je záměrně nepřehledná a natočená bez vzruchu. Jako i zbytek filmu. Komentář, odůvodněný tentokrát Michelovým dopisem, se nabízí jako nejpohodlnější pojítko s hrdinovými duševními pochody. V zásadě se z něj ale nedovídáme víc, než kolik sami vidíme. Kapsář není zrovna přístupný film (což o něm platí ještě víc než o Deníku venkovského faráře a K smrti odsouzeném), tím víc vás však nutí pod povrch proniknout. Stojí to už jen za ten pocit, že jste se přiblížili. 75% Zajímavé komentáře: Anderton, Jester_X (30.07.2014)

,,Ten, kto takéto vecí robí, ten o nich väčšinou nehovorí. A ten, kto o nich hovorí, ten ich nerobí. Ale ja som ich urobil..." Ako už filmový prológ napovedá, nejde o žiadnu kriminálku, ale skôr psychologickú sondu do života pouličného zlodeja - kapsára. Odkrýva sa miestami šokujúca a dusivá výpoveď o jedincovi, ktorému sa drobné krádeže stávajú trvalou súčasťou života, koníčkom, ktorý v závislosti vykonáva ďalej a ďalej aj v prípade, že sa nenachádza v hmotnej núdzi. Každým úlovkom narastá nielen nadbytočná zbierka hodiniek a bankoviek v úkrytu za posteľou, ale aj depresívny pocit samoty, bezvýchodiskovi, nezmyselnosti života. Váhal som, či dať filmu, ktorý dusí každou druhou minútou, plný počet, ale záverečná scéna vo väzení s posledným dialóg medzi Michelom a jeho priateľkou Jennie ma odrovnala. Kratšia stopáž akurátna, výborná kamera a zaujímavý scenár plný vnútorných monológov; 95% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) (02.03.2018)