Babadook

Režisérka Jennifer Kent má očividne vo veľkej obľube obľúbený Horror The Shining Stanleyho Kubricka,z ktorého doslova cituje,alebo Jennifer urobí ženskú verziu Jacka Torrenceho,kde hlavná postava Amelia žije so synom samá v dome,keď po prečítaní ilustrovanej knižky Babadook sa do Amelie prevtelí samotný strašiak Babadook,ktorý ju privádza do šialenstva.Ako si listuje túto knižku,tak text a obrázky ju desia,pričom zobrazované účinné intenzívne násilie sa začne zmocňovať tejto vystresovanej ženy,ktorá stratila muža po autohavárii,vtedy sa narodil Samuel,odvtedy je extrémne živé dieťa,ktoré si podomácky vyrába zbrane,ktoré jeho okolie nemôže vstrebať,chalan,ktorý sa nevie spratať do kože,taký malý spratek...Amelia pracuje v domove dôchodcov,je taká preťažená,že sa nevyspí zo Samuela,berie si prášky na spanie,vtedy má „živé sny”,kde samotný Samuel takisto užíva sedatíva.Materinská láska sa začne radikálne meniť.Snímok stavia na hrôze a desu z neznámeho,psychologické pracovanie s postavami sa stupňuje,čím viac je atmosféra skľúčenejšia,tým sa dá napätie krájať.Strih je vzorný svojej téme,vďaka tomu som sa naladil na pôsobivé dianie,ktorého som sa nenabažil podľa svojich predstáv.Ale určite stojí za videnie! (04.12.2014)

Strašidelnosť na plný počet hviezdičiek zráža jednak nesympatická atmosféra, čo je čisto môj subjektívny problém, hlavne však premúdrelé dieťa. Ten chlapec vynikal nielen manuálnymi zručnosťami (Sám doma a strašidlo), ale tiež úrovňou empatie, ktorá by zahanbila aj renomovaného psychológa. Keď Samuela vlastná matka naháňala po dome s nožom, povedal jej: "ja viem, že ma teraz nemáš rada, ale ty za to nemôžeš, bráni ti v tom Babadook"... (20.02.2023)

Takto intenzívny rozbeh som nezažil už dlho, resp. on tam rozbeh ani neni, film šlape od začiatku; od začiatku postavy sprevádza obrovská nervozita, neskôr prerastajúca v psychické poruchy (to nie je spoiler, uvidíte). A tak to ide zhruba polku filmu, potom príde ten pomyselný flop, čo som celých pätnásť minút považoval za kameň úrazu, kým sa to zase nespravilo, pritlačením na hororovú strunu. Dávam 4*, zato maximálne (14.11.2014)

/Spoilery/ Mě překvapuje, kolik lidí tady nepochopilo, o čem vlastně Babadook je a proč je ten chlapeček tak neskutečně otravný. Napadlo vás vůbec, že do strašáka, kterého si vymyslel její syn, si Amelie promítne svoje negativní pocity vůči svému dítěti? Nezapomeňte, že se Samuel narodil v ten den, kdy zemřel jeho otec (Sam ani v ten den nemůže slavit svoje narozeniny). Když se to spojí s klukovou hyperaktivitou a outsiderovstvím, pak není divu, že z toho začne neurotické matce hrabat - a ona si začne představovat věci (nejen Babadooka, ale třeba i šváby za lednicí, kteří tam vůbec nebyly). Babadook je zkrátka metafora - všechno negativní v Amélii, co ji "posedne" a ona se stane "zlou" matkou, která konečně dá průchod svému vzteku. V tom je Babadook originální a skvělý. Samozřejmě nemusíte přijmout tuhle moji teorii (navzdory tomu, že ve filmu je spousta vodítek). Tenhle film můžete vnímat i jako psychologický horor s bubákem - a funguje stejně dobře. Tleskám režisérce/scénáristce za vymazlenou vizuální stránku a skvěle napsanou hlavní ženskou hrdinku. Amélie zdaleka není dáma v nesnázích - je to silná a zajímavá ženská. Mimochodem, pokud vám nedošlo, co se vlastně stalo v závěru filmu, tak tady je vysvětlení: http://movies.stackexchange.com/questions/27494/ending-of-babadook (15.12.2014)

po zhlédnutí Babadooka mám konečně jasnější představu o tom, jak přesně se může ženský styl (écrire) manifestovat v případě hororového žánru. ačkoliv námět jako takový není nijak originální, jeho výsledné zpracování se velmi liší od dalších hororů, v nichž se rodič pod vlivem nadpřirozených sil pokouší zabít vlastní dítě (Osvícení, Oculus, Amytiville Horror atd.). dílčím tématem rodičovství a mateřské lásky Babadook rovněž připomene letošní velmi nedoceněnou Annabelle. ovšem obzvláště empatické vykreslení úlohy matky, podpořené vynikajícím hereckým výkonem protagonistky, o ženském vkladu nesvědčí ani zdaleka tolik, jako režisérčina neotřelá práce s monstrem. s tím souvisí i nečekané a pro mě velice potěšující rozuzlení. zděšení a hrůza nejsou hlavním cílem a není proto divu, že se nedostavuje ani kýžený účinek. prioritní je psychologie a tomuto záměru se podřizují i žánrové konvence a kde je třeba, ustupují docela. potlačím proto žánrovou frustraci a nebudu bědovat nad absentující atmosférou děsu, neboť vnímám atmosféru daleko vzácnější - rozdmýchanou díky mistrné psychologické kresbě hlavní hrdinky. především v okamžicích listování děsivou dětskou knížkou ve stylu Tima Burtona a sledování nočních televizních pořadů s nádherou reminiscencí Mélièsových raných "hororů" atmosféra houstne nejvíce. (09.11.2014)