Ronja, dcera loupežníka

Švédové jsou zajisté hrdí na to, že mají spisovatelku Astrid Lindgren, která tak laskavě psala příběhy pro děti. A ty půvabné příběhy se přeci musí převádět na filmový pás. A opakovaně jsou tyto filmové adaptace dělané s láskou, optimismem a radostí ze života. To z těchto výtvorů dělá velice příjemný zážitek, který potěší, zahřeje a pohladí. V tomto příběhu se navíc vzdává hold severské přírodě, hlubokým zeleným lesům, modrým jezerům, divokým řekám, letnímu hřejivému létu i kruté zimě s přívaly sněhu. Rozlehlost a čistota lesů podněcuje fantazii a představivost a díky tomu mohou ožívat bájná stvoření: krvežíznivé harpyje, lační šedí skřítci, či popletení lesní trpaslíci. Hlavní postavou je malá Ronja (Hanna Zetterberg), které zdárně sekunduje malý Birk (Dan Håfström). Rozehrává se příběh dětské vzpoury proti dospěláckému světu nepřátelství. Dospívání, rozepře, vzdor, přátelství, partnerské neduhy v celé své kráse i hrůze v dětském soužití, odvaha a pochopení. Děti jsou pro dospělé názorným příkladem, který své adresáty nenechá netečnými. A to vše ve starém hradě a uprostřed čisté a krásné přírody. Z dalších rolí: otec Ronji a rozverný vůdce loupežnické bandy Mattis (Börje Ahlstedt), Ronjina starostlivá matka Lovis (Lena Nyman), otec Birka a vůdce konkurenční loupežnické bandy Borka (Per Oscarsson), Birkova ukřičená matka Undis (Med Reventberg), starý, moudrý a dobrotivý Skalle-Per (Allan Edwall) a hromada dalších loupežníků. Být loupežníkem znamená žít na starém hradním sídle uprostřed hlubokých lesů. Být loupežníkem znamená naučit se vycházet v dobrém s přírodou. Být loupežníkem znamená tuhá zima s odhazováním sněhu. Být loupežníkem znamená hodokvas s tancem a rozvernou písní. Být loupežníkem je mít radost ze života. Film je příjemný a tak krásně zahřeje. (29.01.2016)

Krásná severská pohádka, nebo spíše film pro celou rodinu. Na mě osobně působil hodně svěžím dojmem. Pokud někdy budete mít po Vánocích přepopelkováno, překrálováno a přečertováno, doporučuji Ronju. Je trochu svérázná a možná i trochu drsnější, ale dokáže výborně pobavit. Přišla mi upřímnější a více uvěřitelnější než naše pohádky. (24.03.2014)

Ten blesk tenkrát nerozpůlil jen starý hrad, domov bandy loupežníků, ale zasáhl i mě - přímo do srdce. „Pppročpak to děláš, po-po-potvůrko po-po-podivná? Astrid Lingren, ppproč píšeš tak krásné knížky? Řekni, ppproč?“ Dttto Tage Danielsson. „Pppročpak to děláš, rejžo, ppproč natáčíš tak krásný film? Řekni, ppproč?“ (25.10.2013)

Jedna z nejkouzelnějších pohádek a jeden z mých největších klenotů dětských let. Krásná scenérie skandinávské přírody, skvělí "pročpakto" skřítkové, krvelačné harpie, fantastický dětský páreček Ronja a Birk, nezkrotní, ale veselí loupežníci. Skvělý příběh o životě i smrti, soužití s přírodou, lásce a silném přátelství. Vždy se na tento snímek rád znovu podívám a pokaždé mě skvěle dokáže pohladit na duši. (09.12.2011)

...po-po-po-podivné po-po-po-potvůrky, harpyje a šedí skřítkové, kteří vám vysajou krev, když se bojíte... no co si budem nalhávat severské pohádky mají úplně jinou poetiku než ty naše středoevropské a taková změna není nikdy na škodu... mimochodem jako malý jsem to viděl několikrát, ale pamatuju si z toho jenom matně Ronju s nohou ve sněhu a útočící harpyje - to jsem se tehdy fakt bál (šedí skřítkové by si na mě smlsli); ale jinak mi z toho v hlavě nezůstalo vůbec nic, takže jsem teď k tomuhle filmu přistupoval s čistým štítem, ale i tak a po těch letech je to rozhodně koukatelná a hoooodně sympatická pohádka... (zaslouženě mezi 10 nejlíp hodnocenými pohádkami tady) (31.01.2009)