Potvora

Keď sa ženská baví v štýle Brechtovo divadlo o tom, že len tak dovolí chlapovi anál, no a čo veď som opitá, nech si robí čo chce... Keď strieda mužov ako ponožky, lebo je to super feministické, pritom vyzerá ako priemerná pravá Angličanka bez prísad kolonializmu (teda hnusne) ... Keď pripomenie svojej sestre, ako sa vysrala do drezu (veď čo by súčasná pravá liberálna dáma robila), a je v kuse ožratá. No neviem, tam u mňa komédia končí. Predstavuje to všetko, čo chlap u ženy vidieť nechce, hoci dnes je prostitúcia čoraz viac v móde. (16.03.2020)

Zvláštně nakažlivá zábava. Nerozhodný otec, vypočítavá psychopatická macecha, puntičkářská a permanentně rozrušená sestra Claire, citlivý expřítel Harry, slabošský švagr Martin. V druhé sérii pak kněz k nakousnutí. A neposedná hlavní bezejmenná postava. Úderný hořký humor a ukázka toho, že ženské hrdinky mají i v televizním prostředí zelenou. Spíš antihrdinky. Je tady ukradená soška, je tady postavička dinosaura, je tady jedno morče. Britská záležitost Fleabag je prakticky výhradním autorským počinem talentované herečky a scenáristky Phoebe Waller-Bridge, která je skvělá a která se svým nadáním propsala až do scenáristického týmu nového dobrodružství 007. Má značné problémy navazovat smysluplné osobní vztahy, je vypočítává, žensky manipulující, ztracená, sebestředná a neschopná hlubšího citu. Ale i zatraceně vtipná, a to nejen, když se vítězoslavně a ďábelsky usmívá do kamery. Snaží se sourozenecky sblížit, cynicky se vyjadřuje k mužským a ženským rolím, touží se vyrovnat se smrtí kamarádky, pokouší se ulovit kněze, který ji jako málokdo poslouchá a věnuje pozornost. Zatímco první série je o smrti a ztrátě nejbližších, ta druhá je (překvapivě) právě o lásce, která ohýbá žánrová klišé. A díky ní naše mrcha postupně odhazuje svou cynickou masku, kterou si tak pečlivě celé roky vytvářela. Všestranně nadaná Britka sice dál trousí provokativní hlášky, ale nebojí se zvážnět a píchnout do vlastních řad. Zatraceně výrazná postava. (01.04.2021)

Ale jo, je to v celku chytře napsané, ovšem já se u podobných "otevřených zpovědí" typu Lucky Louie nebo Girls příliš nebavím. Další nevýhodou pro mě bylo, že jsem těsně před vydáním Fleabag viděl Chewing Gum od Michaely Coel, což je seriál spadající do podobného ranku (oba seriály adaptovány ze stand-up vystoupení). I kvůli tomu jsem těch 6 dílů viděl rozházeně během půl roku. Mimochodem divadelní verze měla 3 autorky, tak by mě zajímalo, proč se kolegyně nepodílely na tvorbě scénáře k seriálu. (05.12.2016)

Phoebe Waller-Bridge si napsala divadelní hru podle které následně vytvořila i tuhle seriálovou perlu a aby toho nebylo málo, tak si navrch ještě střihla i hlavní roli. Seriál má dvě řady, první se víceméně soustředí na hlavní postavu a vztah s její rodinou. Macechu hraje Olivia Colman, která je skvělá a její postavu je strašně jednoduché nenávidět. Druhá řada se točí kolem nadcházející svatby a nové postavy kněze, kterého si zahrál Andrew Scott. A mě osobně přišla druhá řada lepší, bavila mě víc a u mě to vytáhla k téměř perfektnímu hodnocení. Především pak závěr na autobusové zastávce byl dokonalý. Kontroverzní hláška či scéna není nikdy daleko a vážně se mi líbí, jak Fleabag boří čtvrtou stěnu a komunikuje s divákem. O level výše to ve druhé řadě posouvá kněz, který na to reaguje. Hlavní hrdinka je svérázný živel, který nebude každému po chuti, ale pokud vám sedne, tak si sledování užijete. Upřímně řečeno, chvilku mi trvalo než jsem si na seriál zvykl. Láska na první pohled to nebyla, ale nyní po dokoukání obou sérii nezbývá než nic jiného než doporučit. Fleabag vážně stojí za objevení. (13.01.2020)

Jeden z nejzajímavější seriálů tohoto léta, který se vcelku nenápadně vyloupl někde v zapadlých televizních vodách BBC 3. To, jakým způsobem dokázal k obrazovce přikovat byl neskutečný. Hlavním podíl na tom asi má chytrý scénář Phoebe Waller-Bridge, fungující humor (skvělá práce se "čtvrtou stěnou") a vcelku originální postavy. Právě ty byly na celém seriálu to nezajímavější a posouvaly ho pryč z potenciální tuctovitosti. Podle mého se jedná se o další důkaz toho, že Britové tyhle hybridy mezi komedií a dramatem prostě umí. (12.09.2016)