Playtime

PLAYTIME je vrcholom tvorby Jacquesa Tatiho,perfekcionistický zložitý vyšperkovaný drahokam 60 rokov,diamant,ktorý má nevyčísliteľnú hodnotu,komplikovaný film,ktorý pochopiť na prvý šup nie je možné,vlastne vidieť všetky detaily sa dá len ťažko,lebo Tati nemá hlavné a vedľajšie postavy,ak môžem rátať len jeho ako p.Hulot a ostatní herci-neherci sú doplnkom,kde kamera sleduje z diaľky dianie a je len na divákovi,čomu,komu bude venovať pozornosť! V skutočnosti sa jedná o nadmieru fascinujúci film v tom smere,aký je samotný divák,ktorý buď má fantáziu,predstavivosť,alebo skrátka nemá,potom sa bude ťažko pohybovať so zmätenými pocitmi... Mňa na plnej čiare film zasiahol ako oštep hodený priamo do môjho srdca! Najväčšia sila filmu spočíva zo scény z reštaurácie,kde každý vie,čo má robiť,zdá sa mi,že Blake Edwards a Peter Sellers sa inšpirovali na svojom spoločnom snímku The Party zo 68 roku? (01.03.2015)

Říká-li vám něco termín parametrická narace, s kterým pracuje David Bordwell, asi jste už Tatiho Playtime viděli. Stručně řečeno, jde o způsob filmového vyprávění, který sice jistý příběh nese, ve filmu o něj však téměř nejde, naopak dominantní je formální, v případě Playtimu navýsost obrazová složka filmu. Dialogů je tu jak šafránu (zcela nahodile se mluví německy, francouzsky a anglicky), o postavách nevíte ani ň, všichni jenom tak chodí po městě a jsou režisérem zasazováni do scén, které jsou určitým způsobem vypointované; střídavě symbolické, vizuálně zajímavé či k popukání vtipné. V celém filmu je nepřeberné množství gagů (více či méně zjevných), kdy ale téměř nemáte možnost všechny je zaregistrovat, jelikož se jich buď najednou děje víc, nebo se odehrávají na okraji scény, kde snadno uniknou vaší pozornosti. Mimoto mě dostala víc než hodinová pasáž z restaurace, kterou postupně gradovala hudba jazzové skupiny. Rozhodně doporučuju, ovšem zároveň jsem si vědom, že tenhle snímek není pro každého.90% (03.07.2006)

Je to tu anglicky. Push. Nikdo sice anglicky neumí, ale hlavně že to je moderní. Naprosto jsem nechápal genialitu Jacquese Tatiho. Věděl jsem v čem spočívá, ale nějak jsem ji nedokázal ocenit. Vše, co jsem od něj zatím viděl, mě víceméně nudilo, ale atmosféra odcizeného supermoderního města v Playtime mě naprosto pohltila a hltal jsem každé dokonale promyšlené políčko filmu. Během tohoto snímku bych vám i odpřísáhnul, že se budoucnost neodehrála už kdysi dávno a že scénář k ní nenapsal Ed Wood Jr. Konečně jsem uzřel tu Tatiho ryzí genialitu v plné kráse. Tenhle snímek má opravdu něco do sebe a komická postavička pana Hulota do příběhu pasuje naprosto dokonale jako scházející dílek puzzle. Playtime ale hlavně není postaven převážně na Tatiho výkonech, jak bývá u jeho filmů zvykem. Navíc je celková atmosféra snímku umocněna opravdu vynikající hudbou. Ve filmu se prakticky nemluví, a když už se tak děje, tak se tu naprosto chaoticky střídá francouzština, angličtina a němčina. To ale vůbec nevadí a spíš to podtrhuje atmosféru snímku a osamocenost lidí v rušném velkoměstě. A co ta Praha? – Let byl zrušen. (17.06.2008)

Nemuzu si pomoct, ale pro me nejslabsi Tati. Zase to je klasicka tatiovka, kde ukazuje uspechany moderni svet, kde je vetsina napisu anglicky, vsude jsou davy lidi, nekdo neustale nekam pospicha, vsude samozrejme co mozna nejmodernejsi veci a vynalezy, ktery ale spis otravujou a to zasazeny do kulis mesta z zeleza a skla. Film se vicemene odehrava na dvouch mistech, na letisti kombinovanym s vystavistem a v nobl restauraci, pricemz Tatiho postava tu neni zadnej hybatel deje, obcas se proste objevi a zapadne mezi ostatni, takze tu vlastne ani neni nejak zvlast potreba. Film je sice ocekavane o nicem, kdyz si skocite na pulhodinky na hajzl, tak bude film porad na stejnym miste, jen pridete o par ne vylozene vtipnejch, ale spis usmevnejch momentu. Proste cely je to natoceny spis tak trochu poeticky, kdy vsechno pusobi jak v choreografii. Zasadni problemy jsou tu dva, film ma desne premrsteny dve hodiny a kdyz mi prislo, ze uz to sleduju minimalne ty dve hodiny, film byl pritom ani ne v polovine. Netvrdim, ze nudi, jen se to dost tahne. S cimz souvisi druhej problem, Tatiho filmy skvele ozivuje hudba, coz tady bohuzel neplati, ta totiz hraje jen obcas a neni buhvijaka. No a navic uz to proste nema tu atmosferu jeho starsich kousku. Lepsi 3*. (31.01.2010)

V první polovině filmu jsem se dokonale ztrácel, v druhé kdy započala sáhodlouhá scéna z restaurace jsem pochopil originální Tatiho pojetí, které staví na hlavu veškerou diváckou zkušenost a navíc vytváří velmi osobitý svět, na který je třeba jen správně přepnout. K tomu je potřeba maximální pozornosti, ale u mě je asi problém, že takové míry nejsem schopný při jediném sledování filmu dosáhnout. A možná to tak má být. (20.06.2009)