Králíček Jojo

Skvelý film, ktorý mi poetikou pripomenul filmy Jana Hřebejka (Musíme si pomáhat, Pelíšky, Pupendo), ale nebojte sa, napriek tomu je to prvú polovicu „klasický“ Taika Waiiti: plno parádne absurdných komediálnych scén. Možno sa občas budete pýtať, či je práve TOTO správny smer, akým by sa mal režisér vydať, ak chce natočiť film o 2. svetovej a vravíte si, že asi nie, no ale šak točil to Novozélanďan, tak mu to prepáčite, lebo čo on vie o tom, ako to prebiehalo v Európe. No a potom sa to preklopí do druhej polovice  A začne vás to škrtiť. A škrtiť. A ešte viac škrtiť. Zdrapne vás to, bráni vám to dýchať, šokuje vás, mrazí, dojíma. Udiera. Vás a vašu dušu, srdce. A na konci ste zničení, použití, emočne vyžmýkaní, smutní, ale zároveň istým spôsobom naplnení a temer na maximum spokojní. Scarlett Johansson a Sam Rockwell sa predviedli v úžasnom svetle. Aplauz postojačky. Pár vecí som napriek snahe tak úplne nepochopil (SPOILER prečo sa Elsa objavila náckom a prečo, keď dostali Jojovu mamu, jeho nechali? SPOILER), ale i tak bravo. Za finálny tanec dvojité. (15.01.2020)

Nejlepší použití Beatles za poslední roky... Jinak Taika servíruje už delší dobu neviděnou parodii nacistické říše, která je opravdu vtipná (trochu až chvílemi připomíná skeče Monty Pythonů). Ačkoli je hlavní hrdina malý nácek, je sympatický a jako divák víte, že dříve nebo později se probere z nazi brainwashingu. Malý Roman David ho hraje opravdu roztomile. Z dospěláků se mi líbila maminkovská Scarlett a vysloužilý voják Sama Rockwella (oba svým rolím dávají víc než by museli). Dá se ho filmu s náckovskou tématikou říct, že je fajn? Jj, určitě. (18.02.2020)

Na ja, schön wie ein Diamant, Sam je prezident vesmíru a tak všelijak, ale celou dobu jsem si kladla otázku, jestli bych to pustila svému dítěti, kdybych nějaké měla. Je to velmi, velmi, velmi dětsky zaměřené, ale z extrémně dospěláckého úhlu pohledu, jestli to dává smysl. Můj popis, ne ten film, protože mám pocit, že film právě trošku ne. Nemůžu si vzpomenout, jestli jsem jako děcko viděla nějaké filmy o náccích, parafínového Hitlera v Červeném trpaslíku nepočítaje. První film, který si pamatuju, ale určitě ne první film, co jsem viděla, byli Swing Kids, ale to už jsem byla dospívající dacan a film tomu svým pojetím a vším ostatním odpovídá. Taika na to jde prostě moc šíleně nebo příliš málo šíleně, kdybych to měla popsat co nejjednodušeji. Asi bych svému dítěti prvně pustila Život je krásný a potom by bylo na něm, jestli by ho Jojo Rabbit zajímal, až by bylo větší. (14.02.2020)

9/10 Taika je božan. Jeho nová historická satira kloubí veškerý tvůrčí um s naprosto jasnou vizí, která vás dokáže bavit, ale i citelně zranit. Jeho zdaleka nejemocionálnější snímek, ve kterém je taková kanonáda nápadů, že by se současný Hollywood měl stydět. Perfektní herecké výkony (Davise čeká velká budoucnost), skvělě napsané postavy (Rockwell i Johansson válí), nádherná kamera (fakt to stálo kolem dvaceti mega?!), úžasná hudba (We Are Heroes ftw) či plně funkční a originálně pojmuté gagy ("Hail Hitler!"). Zkrátka a dobře - bravůrně vybalancovaný mix, kterému nechybí takřka nic! Velká pecka. (29.01.2020)

Se zavřenýma očima nakonec zaokrohluju na čtyři, ale nebudu se tajit tím, že pro mě bylo zklamáním, když film velmi rychle opustí tábor Hitlerjugend a soustředí se jen na již provařené téma ukrývání židů. V čem je film opravdu dobrý, je kombinace nadsázky, lehkého, inteligentního humoru a reálného poselství uvnitř. Nevidím v tom otravný patos, ani násilné emoce, to jádro je ryzí, nicméně kromě samotného jádra už toho mnoho navíc není... 7/10 (09.03.2020)