Muzikál aneb Cesty ke štěstí

Po filmovo-muzikálním pornu Muzzikanti jsem k tomuto filmu přistupoval podobně jako pyrotechnik ke zrezivělé pumě z druhé světové války poté co ji v místě detonátoru nakopl náhodně bagr při výkopových pracích. Kupodivu se další hrůza nekonala a to ani navzdory serebritkám, které dodala show Tvoje tmář má známý hlas. Nepopírám talent ani Fialové ani Mišíka, ale hojnost s jakou jsou nyní nasazováni budí obavy. Tvůrci si scénář dobře vymysleli, takže skupinka má secvičovat klasiku - Starce na chmelu, páč to tak vybrala komise. V tom je genialita námětu. Divák klasiku zná, zná písničky i melodie, ví o co go a tak si to celé vlastně připomíná v krapet modernějším hudebním angažmá Petra Maláska se soudobými začínajícími hvězdičkami šoubyznysového potěru. Když se natančí a nezpívá, sledujeme vlastně takový prima letní tábor s kupou krásných lokací, pohledných děvčat řešící problémy mladých ať už ve vztazích či v rámci skupiny. Všímavější jedinec si všimne pár vtípků např. v podobě řidiče autobusu, kterého si střihl ,,autobusák'' Kopta či Lauferova hajného, který jde z paseky vyhnat chlapskou skupinu rozespívávajícíc se na pařezech páč tam dělají kravál. Byly tam ale momenty, které jsem nechápal jako bylo zranění jednoho ze členů skupiny i závěrečné kritické sebeukájení Vojtka a hlavně Polívky v autobuse... A to že nedali tu hlavní písničku na závěr, to mně vyloženě naskrkli... Kdybych to měl shrnout, bylo to s ohledem na ostatní podobnou tvorbu koukatelné a to jen dokládá skutečnost, jak děsně na tom dneska naše hudební filmy jsou. Nejvíce mi však připadalo, že film tak trochu vykrádal Starce a možná kdyby si skupinka měla připravit něco neznámého, dopadlo by mé hodnocení o poznání hůře... Dávám tedy za 2 sklínky oleje na hlasivky. * * (08.07.2018)

Musím uznat, že to nebylo až tak špatné, jak jsem si myslela. Film jsem si pustila jako oddechovku při žehlení a nebyla to špatná volba. Na české poměry tam bylo překvapivě málo trapnosti, vlastně až na Korna, žádná. Škoda, že to má jen 85 minut, protože mi přišly některé momenty až moc zrychlené nebo mi tam naopak chybělo více scén z tréninků, choreografie... Prostředí léta a tábora byla fajn. Hudba byla skvělá, jen mi v některých chvílích přišlo, a dost vadilo, že se jim u písní nevešel dabing do pusy. Chválím mladé neokoukané herce (i přes protekční jména), Roman s Vicou mi taky nevadili. Docela dlouho jsem přemýšlela o hodnocení, protože tenhle film je přesně na hraně mezi lepší dvojkou a horší trojkou. Ale jo, myslím, že si to tři odřené hvězdy zaslouží. (04.01.2017)

Kupodivu tato adaptace Starců na chmelu nebyla až tak strašná. Vica Kerekes s její příšernou česko-slovenštinou ovšem zklamala na celé čáře. Adam Mišík i Vladimír Polívka skvělí. Líbila se mi i choreografie tanců a samozřejmě nestárnoucí písně z uvedeného muzikálu. Trochu romantiky, trochu chlapeckého soupeření, docela inteligentní konec. Znovu bych na to nešla, ale za ztracený čas tu hodinku taky nepovažuji. (19.01.2016)

Ono se na tuhle šikovnou partu sice hezky dívá, na několik dívčin obzvlášť, ovšem se zbytkem už je to horší. Ano, banda studentů konzervatoře má na soustředění kdesi na venkově nastudovat divadelní představení muzikálu Starci na chmelu. Nejprve nad klasikou ohrnují nos, postupně však propadnou jejímu kouzlu, takže z toho i onoho plynou nejrůznější situace, jinak ale pořádné téma chybí. Nic moc třecích ploch na nás nevyskočí, až tak nějak doputujeme do finále, které vyvrcholí omlouváním se a polepšováním. Všechny zvraty jsou umělé, postavy působí papírově. A tanečně-pěvecké scény jsou překvapivě velmi nezajímavé a bídně nasnímané. Celkově to ale neurazí. Tedy až na zrzavé herecké dřevo Mišíka, který na klavíru hraje úplně jiné tóny. (10.06.2019)

Nesmírně sympatický film, který bohužel (co se týče některých mladších tvůrců snad jen zatím?) ještě naráží na dílčí nedostatky a jeden zásadní problém: ten se jmenuje absence nosného příběhu, hlavní dějové linky. Rozstřílení pozornosti mezi šest postav je sice velkorysé, ale jako divák jsem měl problém s tím, koho vlastně sledovat, komu fandit. K těm menším věcem patří tragické postsynchrony, což zaráží v porovnání s tím, jak je jinak film po technické stránce zvládnutý - třeba nasnímání některých scén a vůbec práce s kamerou se mi líbila moc. Nejsem taky expert na muzikálová čísla, ale choreografie mi přišly přeci jen maličko stereotypní, problém jsem měl i s Vicou Kerekes, která (a její postava jakbysmet) mi byla z nějakého (subjektivního) důvodu dost nesympatická. Role studentů ovšem zahrány moc pěkně, škoda jen, že představitelka Terezy se ztrácela mezi vedlejšími postavami, mimo jiné tím, že neustále měnila účesy - i taková blbost umí filmu bohužel uškodit. Nicméně, snad jen s výjimkou té příběhové stránky, na které se opět potvrdilo, co českému filmu chybí nejvíc (kvalitní scénář a zkušený dramaturg), jsem byl ochoten skoro všechno odpustit, protože MUZIKÁL ANEB CESTA KE ŠTĚSTÍ (ten podtitul byl mimochodem myslím docela zbytečný) je velkým příslibem toho, že se v tuzemské kinematografii možná začíná něco dít a měnit. Po JÁ, OLGA HEPNAROVÁ v krátké době druhý český film, který mě opravdu a bez nadsázky moc potěšil. 65 %. PS: Na kluky nejsem, ale hejtování mladého Mišíka vůbec nechápu, mě přišel naprosto v pohodě. PPS: Abych se scénáristy i trochu zastal, bylo velmi osvěžující slyšet konečně zas jednou v českém filmu přirozené dialogy napsané tak, jak dneska mladí opravdu mluví. Naposledy snad SNOWBOARĎÁCI. (10.09.2016)