Bohyně štěstěna

Predvídateľný propagandistický film, v ktorom vás od prvých okamihov napadne: kto iný by chcel natočiť film s dobrou, silnou témou, ale v takomto zložení, ak nie nejaký buzifajtáš. A vida, Ferzan Özpetek je naozaj oným zvrátencom, takže sa nič iného nedalo čakať. Ústredný pár je dvojica obdivovateľov rektálnych vývodov, ktorá však má svoje problémy. Žijú promiskuitne ako je to u tejto skupiny trendom, jeden podvádza druhého pre zábavu, druhý pre lásku. Proste teplučký vzťah ako sa patrí. Napriek tomu sú nám ukázaní ako tí najlepší ľudia, ktorí si zaslúžia vychovávať deti, lenže v spoločnosti žijú ešte hnusní konzervatívne založení ľudia, ktorý normálnosť považujú prekvapujúco za normálnosť. Najsmiešnejšie bolo ako z úbohej stareny urobili doslova nacistku a v jej jedinom silnejšom vystúpení jej do úst vložili všetko – nenávidí buzíkov, černochov, imigrantov, no proste všetko pred čím sa správny slniečkár klania. Vrcholom bolo, že ešte aj únos detí je považovaný len za boj pred skostnatelou spoločnosťou. Film nie je explicitný, nespôsobí tak nejaké dáviace reflexy, ale ja libiotskej propagande nedávam nič iné len odpad. (03.06.2021)

+3* nejnovější film Ferzana Ozpetka nezklamal, ale neodnesl jsem si z něho kýžené blažené pocity jako z jeho nejznámějších kousků (Neřízené střely a Falešné vztahy). Kromě vztahového dramatu, který odlehčeně vypraví o partnerech, kterým vpadne do života nečekaně i nějaká ta zodpovědnost, se v příběhu objevuje i tajuplné neznámo, které je tam však na můj vkus nadbytečné. Herecky i filmařsky slušné, tak v tomto si nemůžu stěžovat. Takže nijak výjimečný počin, který si však své spokojené diváky najde, a to myslím nejen gaye. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (30.11.2020)

Nejspíš jsem si to pustil ve správnej čas. Vtáhlo mě to, dospělej film, dospělý problémy, parádní soundtrack, vymazleně natočený. Konec byl možná trochu moc, ale k tomu italskýmu výrazu to sedne. Bravo. PS: Nejvíc scéna? Když Alessandro najde Artura a děti spát nad ránem na palubě trajektu za tónů nádherný Luna Diamante. (10.02.2021)

"Víte, že bohyně štěstěna má jedno tajemství? Takové kouzlo. Jak někoho přimějete, aby se do vás navždy zamiloval? Upřeně se na něj zadíváte. Tak získáte jeho obraz. Pak zavřete oči a necháte je pevně zavřené. A obraz se dostane až do srdce. Od té chvíle s vámi ta osoba bude navždy." Bohyně štěstěna má takřka hororový úvod, který hned člověku do hlavy nasadí brouka. Snímek v sobě umným způsobem mísí dramatickou a komediální linii - na jedné straně se divák nechá pobavit výjevy s každodenního života, na druhé straně stojí vstříc seriózním tématům jako je vážná nemoc či partnerská krize - přičemž obě linie fungují a působí přirozeně. I když má film bezmála dvě hodiny, vůbec mě nenudil, a s napětím jsem očekával, jakým směrem se vše vyvine. Možná bych našel pár much - nicméně tato italská tragikomedie si mě opravdu získala, takže hodnotím plným počtem. "Narodili jsme se s problémy. Tak si přiděláme další." (09.11.2020)

Konečně jsem se na italském filmovém festivalu Mittel Cinema Fest setkal s lidsky pěkným příběhem. A i když by se v něm řvát klasicky po italsku dalo, tak se zde nijak zásadně neřve. A když už se řve, tak to není prvoplánové a vše dává daleko hlubší smysl. Dlouho jsem se nesetkal s tak upřímně odvyprávěným příběhem různých lidí na naší planetě. Smutné, ale kouzelné zároveň. Pozitivní a negativní emoce se neustále střídaly a setkání s babičkou pro mě byla solidní studená sprcha. Takoví lidé by navždy měli žít v samotě a nikomu nezasahovat do života. Bohyně štěstěna je jeden z nejemotivnějších italských filmů za poslední léta, který jsem zažil. Navíc ty kulisy, to je jednoduše krása pohledět. (04.12.2020)