Nevěrná žena

Kedysi dávno chodili všetci po uliciach v oblekoch. Chovali sa k sebe maximálne s úctou a prednášali medzi sebou zdvorilostné frázy. Je to dôvod, prečo sa mi súčasný americký remake páčil viac. Je jednoducho z nášho pohľadu reálnejší, čo sa týka chovania postáv. Odhliadnuc od tohto faktu treba uznať kvality francúzskeho originálu, kde je hlavný hrdina taký suchár, že by mu bola žena neverná aj s kominárom. Chabrol je tradične psychologicky presný a páči sa mi jeho "hitchcockovská" filmová reč s chýbajúcim kúskom puzzle, ako metaforou Bouguetovho zločinu s cýbajúcou mŕtvolou. (16.07.2012)

K Chabrolově originálu jsem se, celkem náhodou, dostal až poté, co jsem již dvakrát viděl jeho hollywoodský remake. A tentokráte je třeba říct, že oba filmy si vedou vcelku podobně a Nevěrná Richarda Gerea není kdovíjakým propadákem. Oba filmy jsou ale silné v rozdílných věcech. Zatímco remake, ve své hollywoodské povaze, sází více na vášeň (ta je jedním z dobrých prvků, který filmu vévodí), Chabrol tvoří klasickou atmosféru Nové vlny a noří diváka do pomalého, někdy až psychedelického vyprávění. Díky tomu, že se navíc ČT zase jednou pochlapila a hodila noční klub s titulkama, na mě Chabrolova Nevěrná nádherně zapůsobila a zase mi na chvíli vrátila důvěru v noční televizní program. 7/10 (21.08.2014)

Zachycení reakce dobře situovaného, klidného, vzorného a způsobného manžela krásné ženy, jenž si myslel, že i jeho manželství je klidné a vzorné, ale který se zmýlil jak v této představě, tak i v představě o tom, že zná nejen svoji manželku, ale i sebe. Neboť nikdy nemůžeme vědět, co se odehrává pod kůží člověka, byť na pohled například zdvořilého či milého... Důvody jednání postav nejsou nijak lehce prozrazeny, jejich pocity a myšlenky jsou skryty za těžko prostupnou vnější hradbou vžitého způsobu chování, a u nichž nemůžete až do poslední chvíle tušit, která z emocí vystoupí na povrch. (17.07.2012)

Od Claudeho Chabrola jsem toho moc neviděla, ale musím to "někdy" v budoucnu napravit. "Jste blázni oba dva." - přesně takhle zazněla jedna věta z filmu a mně ty dva blázni přitahovali celou dobu takovou zvláštní magickou silou, kterou možná zajistily i určitá gesta, jednoduché slovní projevy, pomalejší tempo a bytostně jsem cítila jak mě Chabrol nutí, abych se pocitově ztotožnila s myslí těch dvou bytostí. Takže se tak zdánlivě banální a otřepané téma stává zajímavým zážitkem, který stojí za zhlédnutí. (25.11.2013)

Skvělý film, podle mě dokonce jeden z Chabrolových nejlepších. Moc se mi líbilo, jak jsou všichni v tom filmu mimořádně zdvořilí a kultivovaní - jaký to kontrast k dnešním zhrublým mravům. Pod tou vnější idylkou však doutnají skryté emoce a jeden strašný zločin, podobně jako v Chabrolově pozdějším snímku Těsně před nocí, v němž filmovou dvojici manželů rovněž ztvárnili Michel Bouquet a Stéphane Audran. Sledovat jejich vztah plný přetvářky a skrytých podezření, kdy je vždy jeden před tím druhým napřed a ví spolu s divákem něco, co je protějšku utajeno, mi přišlo hodně zábavné a napínavé. Samotný závěr je potom podle mě velmi přirozený, jinak to skončit zkrátka nemohlo; přesto mi z něj bylo smutno, protože kdyby se Charles zachoval více racionálně, nemuselo to skončit takto. (Z dnešního pohledu se přímo vnucuje otázka, proč se prostě nemohl rozvést? Zdá se, že odpověď na ni poskytuje jeho finální replika směrem ke své ženě, v níž je řečeno vše: "Miluju tě. Miluju tě. Miluju tě k zbláznění."). UPDATE 3.5.2020 - Na podruhé po téměř 6 letech se mi to znovu velmi líbilo, herci jsou prostě perfektní a děj dokáže člověka vtáhnout do sebe od začátku do konce. Námět je sice dost banální a provedení vraždy je z dnešního pohledu natočené trochu úsměvně, ale přesto na mě ten příběh jako celek nepůsobí nevěrohodně či vykalkulovaně, a to je pro mě hlavní. Btw. nově mě tam pobavil vtipný detail, kterého jsem si napoprvé nevšimnul, kdy Michel Bouquet projede v jednom záběru ve svém Mercedesu-Benz 250 [W114] kolem kina, kde visí reklama na Chabrolův předchozí film Les biches. (28.09.2014)