Sugarlandský expres

Film je spickove natocenej, a proti Spielbergove rezii nemuzu rict ani slovo. Stejne tak po herecke strance je vse ok. Ovsem...pribeh malo uveritelny a prilis americky, a to je zadrhel. Navic mam problem s tim, kdyz se postavy chovaji jako kreteni. At uz umyslne nebo vrozene... Celkem tedy slabsi prumer za 3-. P.S.: navic jeste cz dabing... :-( Pozitivem je pak mnoztvi paradnich sedmdesatkovych aut vseho druhu. (05.07.2013)

Nezralost a dětinskost od Stevena Spielberga zase trochu jinak. Musím nicméně poznamenat, že silniční minimalistické drama Duel mě od mladičkého Spielberga bavilo o poznání víc. Story á la Bonnie a Clyde v sociálním aranžmá překvapilo hlavně účastí Goldie Hawn, kterou diváci doposud znali zejména jako komediální herečku. Společně s manželem prchajícím z vězení tu bojuje za svého syna, kterého úřady postoupily k adopci. Ona, on a rukojmí policista tak se směšnou armádou policejních aut za zadkem cestují napříč Texasem. Milují je média i po okrajích silnic aplaudující obyvatelé bezejmenných městeček, stejně jako solidní kamera Vilmose Zsigmonda (Oscar za Blízká setkání třetího druhu). První Spielbergovy kroky byly v tomhle případě poměrně dějové plytké, stopáží dlouhé a ještě plné drobných škobrtnutí. (01.05.2013)

Ehh.. tak jsem se konečně dokopal ke zhlédnutí tohohle filmu. Na rozdíl od manželky jsem k němu nepřistupoval hned u titulků v úvodu s despektem jen proto, že je z něj ten věk už krapet cítit. Já mám filmy ze sedmdesátek rád. Bohužel u konečných titulků jsem musel konstatovat, že už tohle dílo opravdu smrdí zatuchlinou a že je to asi nejslabší kousek co jsem od Stevena viděl. Nic na tom nemění ani ten ,,skutečný příběh'' či kulaťoučká prdelka mladičké Goldie v přiléhavých jeansech. Film mi hodně připomněl mladší kousek Konvoj s Kristoffersnem. Také tam se všichni zblázní a jedou ve šňůře někam. Také tam jim bodrý americký lid ze všech těch zapadákovů fandí a žehná. Také tam nad logikou chování hrdinů žasnete a němě v úžase kroutíte hlavou. Tady jsem opravdu nechápal ty smečky přiblblých poldů, které se v dlouhém hadu táhly za prchajícími. Tuhle dobu mám rád a tak jsem ten poslední, komu by ve filmu vadily policejní křižníky s těmi obrovskými majáky na širokých placatých kapotách všech těch Plymouthů, Dodge, Chevroletů a Buicků... To bylo také jediné co mne asi na filmu nejvíce bavilo. Ty káry. Humorná poloha filmu zastoupená všemi těmi bouračkami hloupých policistů či jejich záložáků atd.. mi tu nesedla, nebavila mi a připadal mi hloupá. Pokud to ovšem nemělo ukázat americký lid jako stádo tupých stvoření a to ale myslím záměr nebyl. Sorry Stevene, vidět to v desíti letech na videu, asi bych u toho umíral a šel si pak hrát s angličáky na podobnou honičku... Dnes už to ale na mne působí slušně řečeno - hodně jednoduše. A nepůjdu do průměru jen proto, že jsi to točil ty. * * (18.01.2016)

Ozbrojená mediální cesta rodičů za svým dítětem dopadla dle předpokladů, ale postupně přitom přinášela okamžiky, které mi zvedaly náladu. Třeba tlačení uneseného vozidla pronásledujícím vozidlem k čerpací stanici, znuděnou policejní palbu na investigativní reportéry, řešení přestupku za příliš pomalou jízdu či zběsilé řádění týpků, kteří by se při troše představivosti dali označit za americkou verzi PS VB. Mne to tedy bavilo. (03.09.2011)

Jakkoli už předtím Spielberg natočil několik rozsáhlých televizních projektů (natočil Duel; víceméně vytvořil postavu poručíka Columba), jeho celevečerní debut je až Sugarlandský expres, ve kterém vypráví podle skutečné události příběh mladého manželského páru, který v cestě za svým dítětem nešťastnou shodou okolností unese stejně starého policistu Maxwella Slidea. Státem odebrané dítě, které teď „patří“ pěstounům v Sugarlandu, od nichž chce pár milovaného syna získat zase zpět, je ale jen MacGuffinem vyprávění... Klíčový je motiv dětství/dospělosti u samotných „dospělých“ postav a dítě je jako v mnoha Spielbergových filmech jen impulz, nikoli hlavní téma. ___ Film konstruuje několik možných pohledů na celou událost. 1) Pohled tří mladých lidí v autě, kteří postupně více a více relativizují vztah únosci/unesený. 2) Pohled policejního kapitána Tannera, který je jim v patách a jako jediný si uvědomuje absurditu situace, když dospělí pořádají hon na děti, které dělají absurdní věci, aby získaly vlastní dítě. 3) Naprosto nevstřícný a skytě hysterický pohled majetnických pěstounů, které ani na okamžik nenapadne uvažovat, že pro mladý pár je touha po rodině a znovuzískání svého potomka naprosto přirozená (nehledě na prostředky). 4) Pohled americké veřejnosti, která pár až na několik militaristických psychopatů obdivuje, protože udělat cokoli pro udržení vlastní rodiny je přece tak americké a ušlechtilé. ___ Sugarlandský expres tak není i přes svůj žánr road-movie film o pohybu, protože samotný proces cesty jen poskytuje množství času pro postupné rozvíjení rovin jednotlivých pohledů. Přibývající množství policejních aut jedoucích v závěsu za hrdiny jen podtrhuje nepatřičnost situace... Klíčový je samozřejmě vývoj vztahu mezi ústředními třemi hrdiny v autě, když se ze Slidea stává další účastník úžasného dobrodružství s nesmyslným cílem. Slideův pohled je nejbližší divákovu, je nucen přehodnocovat postoje, snažit se chápat nesmyslné chování páru, ale i přes všechno opojení mediální popularitou a romantičností situace si uvědomuje, že Clovis s Lou Jean nakonec nemohou dosáhnout svého. ___ V Sugarlandském expresu je už vidět Spielbergova schopnost zprostředkovat vývoj soukromých vztahů jako fascinující dobrodružství, což později rozvine ve většině svých dalších snímků. Skoro každý jeho film o posunech v rodinných pozicích, přerodů dětských dospělých do skutečných dospělých (k čemuž jim často dopomůže kontakt s dítětem), o problematičnosti systému a v rámci možností nevinnosti jedinců (Tanner stojí na dvou pozicích – soukromá osoba a policejní důstojník, ale musí jednat v souladu s povinností) i o hořkosladkých koncích (Spielbergovy filmy většinou neposkytují modelové happyendy, každé štěstí je vykoupeno bolestí a ztrátou). (30.07.2007)