Tides

Od prosince jsem skoro pořád nemocný; bohudík ne na jednu nemoc, ale celou řadu, začalo to trombózou a teď (snad končí) dnou (ta je ale z mého portfólia nemocí nejhorší). Zdálo by se, že tento stav je příhodný pro sledování filmů, ale není to tak. První den dnového ataku jsem si našel něco, o čem jsem se domníval, že rozumem zvládnu a kloubu na palci levé nohy se uleví. Zvládunul jsem pouze základní téma a na bolest jsem zapomínal jen spoře. A samozřejmě: pokud je člověk v tomto stavu, nevidí budoucnost příliš dobře. Je-li člověk nemocný (apo), pak pokud přejde (postapo), je mu většinou (pokud nezemře) lépe než předtím. Feministické akční filmy mi také nesednou do zdraví ani n(emoci). (31.03.2023)

Čakal som oveľa intenzívnejšie postapo, ale, žiaľ som ho nedostal. Práve naopak. Dostal som komorne ladený postapokalypticky film, ktorý nemá veru čím zaujať. Tohto sveta som si moc neúžil, skoro nič nie je vidieť a čo aj je, tak je v hmle, takže je z veľmi lacného kraja. Ma mat silu v dialógoch a klamstvách, pardon vo vysvetleniach, ale ktoré sú mi celkom u riti. Až takú nudu som vobec nečakal, Skoro nič sa tu nedialo, ale keďže som z nejakého môjho dôvodu fandil hlavnej hrdinke a bola mi i do cela sympatická, nezaspal som a tak aspoň tie 3* si zaslúži. Ale druhýkrát ho vidieť už nepotrebujem. (02.08.2021)

Komorné pomalé sci-fi v ktorom astronautka z druhej prieskumnej sondy na postapo zemi pátra po tom, čo sa stalo s členmi prvej sondy. Celý čas sa to nekonečne tiahne. To pátranie nie je ani na sekundu napínavé. Postapo svet vizuálne stojí za hovno. Všetko je skoro celý čas zahalené v hmle. Akcia tu žiadna nie je. Vyústenie je predvídateľné. Atmosféru to má uspávaciu. Proste slabé komorné sci-fíčko. 4/10. (09.07.2021)

"Co to píšete, Antone Pavloviči? Pardon, Time Fehlbaune?" Zeptal se Jára Da Cimrman režiséra Fehlbauna, slinícího tužku nad scénářem. "Dvě tuny bahna", odpověděl zamyšleně Fehlbaun. "A není to málo?" zeptal se Cimrman. Nakonec ty Tři tuny filmového bahna, čili Tides, byly tak akorát, ale pro sichr režisér lidumil dopřál divákům v útrobách rezivějícího tankeru i funkční sprchu. Otázka zní, kolik vraků lodí a kolik sprch by bylo zapotřebí, aby se z ušmudlaných a zaostalých bahňáků vychovala čistá a chytrá rasa. Pokračování politického rozboru filmu viz komentář JASON_X. Nicméně, pokud se do blátivého postapo světa vydáte nikoli kvůli politice, ale jen kvůli scifi zážitku, možná si to i užijete. Tedy pokud máte v oblibě (ne)osiřelé hrdinné astronautky "Sice nevím co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu!", zachraňující svět stylem "Padni komu padni, kašlat na následky, hlavně když se zachraňuje." Ach jo. A to mám jindy potemnělá scifi, ve kterých je imrvére mlha, čili prd vidět, docela rád. (18.10.2022)

Minimalistické temné postapo s pěkným vizuálem nedosahuje pro mne režisérova předchozího počinu, i tak jsem byl ale vcelku spokojen. Ze všech možných odkazů jsem z toho nejvíce cítil sérii Mad Max, ale to je stejně jedno. Zatímco vymírající lidstvo na Kepleru by se rádo na Zemi vrátilo, zdejší přeživší si už poradili sami. Jistě, jsou poněkud barbarští a na první pohled možná primitivní, ale zdání klame. Jsou to úplně stejní lidé jako my, jelikož to divošství a barbarství je stále v nás. Jen si zkuste vysadit skupinu lidí na pustý ostrov beze všeho a nebude trvat dlouho, promění se v ryzí násilnické divochy. Stejně jako výpravné a drahé sci-fi filmy si rád užiji i tyhle zdánlivě levné a neokázalé. A jako u většiny snímků i zde se nakonec ukáže jednoduchý hlavní motiv - láska ve spojení s touhou žít. (14.12.2021)