UhLee

Druhá série - (7/10). Seriál Undone je nesmírně zajímavý projekt. Má odvahu experimentovat a vydat se naprosto odlišnou cestou, než divák předpokládá. Druhá série je toho jasným důkazem, protože v centru všeho dění již nestojí Alma, která byla hlavním středobodem první série, ale pozornost se spíše soustředí na celou její rodinu. Považuji to za velice odvážný krok, který naprosto změnil celkovou dynamiku seriálu. Já tento úkrok považuji za mimořádně vydařený, protože poznáváme ostatní postavy z různých úhlů, které jim odhalují dosud nepoznané vrstvy. Vydáváme se tady na pouť minulostí, která provětrá nejednoho kostlivce ve skříni. Průběh seriálu byl naprostým vrcholem meditativního žánru, ovšem konec mě zanechal s hořkou pachutí v ústech. V kontrastu se samotným závěrem proto může působit druhá série kapánek zbytečným dojmem, který kazí celkový dojem. U druhé série se misky vah naprosto otočily - zatímco v první sérii jsem měl problém se začátkem seriálu a z konce byl nadšený, tak druhá série mě svým koncem zklamala a k případnému navazujícímu pokračování budu více zdrženlivý. "You’re Part Of Us. And We Forgive You." Nejlepší epizoda: Lungs (S02E05)

(4/10). Už dlouho jsem po skončení nějakého filmu nepociťoval tak intenzivní pocit zlosti a zároveň zklamání. Road House totiž je ztělesněním toho, co všechno se dá ve filmu udělat špatně. Půdu máte připravenou naprosto skvostně, tak proč to nakonec skončilo takovouto kakofonií? Máte film o MMA zápasníkovi, který se snaží na důchod dojít klidu. Najmete si do jeho role šikovného herce, který je miláčkem diváků. Točí to zručný režisér, který má na kontě akční pecku Na hraně zítřka. Ingredience jsou na stole - teď už je jenom do toho akčního salátu ideálně nakombinovat. Já jsem se na tento film fakt těšil, protože mám Jakea Gyllenhaala fakt rád. Ovšem abych byl upřímný, tak jsem chtěl tento film již po prvních soustech vyplivnou s trpkým výrazem nechuti. Od filmu, který má jednoduchý a šablonovitý scénář bych čekal, že to budou zachraňovat alespoň akční scény, nebo herecké výkony. U prvních pěstí, které dopadly se mi zvedl kufr. Už dlouho jsem neviděl takto odbytou choreografii - co hůř, když to na vás křičí CGI bordelem. Film o MMA zápasníkovi by měl na akci stavět a pohlídat si ji. Ovšem tady údery bolely nejen hlavního hrdinu, ale také divákovo oko. Já pevně doufám, že byl tento projekt jen lehkým zakopnutím hlavního představitele, protože opravdu nechápu, co ho přesvědčilo aby na tento film kývl. Nejspíše to na papíře vypadalo fakt dobře, ale z výsledku pak dle mého názoru také nebyl dvakrát hrdý. I z jeho hereckého projevu bylo cítit, že je jeho přítomnost ve filmu tak trochu nucená a na sílu - celou dobu se jenom usmíval jak měsíček na hnoji a neměl vlastně co hrát. Jediný, kdo do filmu přinesl svěží vítr byl skutečný MMA zápasník Conor McGregor. Jeho maniakální karikatura jenom ukázala, že tento film se jako drama rozhodně brát nemůže a sklouzává ke komedii. Co se týče pana režiséra, tak jej po tomto snímku podezřívám, že trpí syndromem vyhořelého tvůrce. Svůj vrchol slávy si už vybral a teď už točí jenom velice nekvalitní snímky - viz. Chaos Walking. Je to takový bráška Zacka Snydera, protože byl také na Amazon rozzlobený, že jeho veledílo nespatřilo světlo velkého plátna a zamířilo pouze na stream. Já se tomuto rozhodnutí hlavounů po skončení filmu vůbec nedivím a rozhodně jej kvituji. Road House je ztělesněním nepotřebného a špatně zpracovaného remaku, který dělá všem zúčastněným ostudu. Před sledováním doporučuju něco ostřejšího na posilnění, nebo vás ten film vypne svou hloupostí dříve, než ten alkohol. "There is something wrong with you. Me, too."

(8/10). Ještě před pár lety bych tento film okamžitě smetl ze stolu, protože jsem tuzemský rap nemohl ani vystát. Od té doby se věci hodně změnily a já této subkultuře začal pomalu přicházet na chuť. Minulý rok jsem navíc strávil na Majálesu nejvíce času před rap pódiem. Pořád jsem to nedopracoval (a ani asi nedopracuju) tak daleko, že bych poslouchal Barracudu, ale už mi alespoň při jakémkoliv zavětření rapu nekrvácí ušní bubínky. BANGER. je z velké části film o kompromisech - musíte přistoupit na několik aspektů, které mohou být v očích mnoha diváků velice kontroverzní. V hlavní roli se tady totiž objeví Adam Mišík, kterého obecně zdobí nálepka frajírka. I já jsem tohoto zpěváka/herce neměl dvakrát v lásce, ovšem k mému velkému překvapení mě jeho herecký projev velice překvapil. Věřil jsem mu každou emoci, kterou se nám snažil prodat a jeho obsazení považuju za castingovou výhru. Ještě větší castingovou bombou bylo však obsazení jeho parťáka. Marsell Bendig je totiž naprostým zjevením, které válcuje všechny předsudky vůči jeho etniku a ještě vám během filmu několikrát zaútočí na vaši bránici. Celkově jsem byl s hereckým obsazením nad míru spokojen a překvapilo mě, kolik celebrit se ve filmu objevilo. Bavilo mě poznávat známé tváře napříč generacemi. Další kontroverzní věcí je způsob, jakým je film natočený. Natočit celý film, který zaútočí na kinosály na iPhone 12 je tedy velice odvážné rozhodnutí nejednomu milovníkovi statické kamery se z toho může zvedat kufr. Mně to rušivé určitě nepřišlo a právě naopak mi ten surový styl přidával na pocitu, že se skutečně nacházíme na drsné ulici, kde s vámi nikdo nepáře. Poslední kontroverzní věcí je samotná tématika rapu, která ve filmu zkrátka hraje velkou roli. Pokud neholdujete tomuto hudebnímu stylu, tak to pro vás může být kapánek bolestné. Ovšem pokud přistoupíte na všechny tyto požadavky a necháte se filmem unášet, tak budete královsky odměněni. I já jsem měl před spuštěním obavy, ale všechny moje pochybnosti se během sledování proměnily v prach. Uznávám, že tento film je spíše pro mladší generaci, podobně jako geniální #annaismissing. Je tady spousta narážek na popkulturní fenomény, které v posledních letech dobývaly internet. Ať už se jedná o již dříve zmiňované celebrity, nebo taky MEMES, které se tady v průběhu filmu objevují. Na někoho, kdo tyto věci nesleduje to mohlo působit rušivě a nemístně. Pro mě to však byly proměnné, které se k filmu hodily a přesně tam zapadaly. BANGER. je pro mě překvapivým hitem, který servíruje nesmírně náročná témata. Dominuje tématika užívání dog mladými lidmi a zobrazuje také devastující účinky, které mají na lidské zdraví a život. Sám jsem za svůj život navštívil několik koncertů a můžu potvrdit, že ty rapové jsou na tuto problematiku nejhorší. Věřím, že tento film alespoň z části přispěl k tomu, že si to mladí příště rozmyslí až budou vztahovat ruku na toto zlo - bavit se dá i jinak. Na konec by se slušelo zmínit i podobně laděné snímky Uncut Gems nebo Good Time, které jsou sice svou kvalitou o úroveň výše, ale BANGER. naší malinké zemičce před Američany rozhodně nedělá ostudu. Tleskám všem lidem, kteří se na tomto odvážném snímku se silným přesahem podíleli. Můžu být zase nějakou dobu na naši tuzemskou filmovou tvorbu patřičně hrdý, než mi to zase kanonáda komedií překazí. "Sis dal pořádný koktejl. Kratom, ritalin, kokain, ketamin, speed, GHB. To by zabilo zabilo i koně. - Klasika more, páteční sedmiboj."

(7/10). Určitě to znáte -  jsou dny, kdy není všechno zalité sluncem a temné večery nechcete trávit o samotě. Tím pádem se nabízí možnost strávit večer v okruhu nejbližších u televize. Na ČT1 dávali český snímek, které toto veřejnoprávní médium sype z rukávu velice často. Tím pádem jsem od tohoto snímku neměl kdovíjak velká očekávání. Tato televizní stanice mi díky absenci reklamových přestávek nepije krev a filmy se na ni dají užít v rámci možností normálně. To však neplatí o stanicích typu Tv Nova nebo Prima, kde tok a náboj filmu zabije reklama na Air Bank. Kdyby radši hořelo mě však naprosto překvapilo. Snímek je celovečerním režijním debutem talentovaného režiséra Adam Koloman Rybanský, který je další z nadějných výplodů filmové školy FAMU. Tato naděje české tvorby nám totiž naservírovala velice osobité dílo, které chytře bruslí mezi satirou a komedií. Trefně nastavuje celé české společnosti zrcadlo. Nalijme si čistého vína - česká společnost není zrovna dvakrát nejinteligentnější a uvěří první fámě nebo dezinformaci, která se k nim donese. Poté to může přerůst do nepředstavitelných rozměrů, kdy jsou za pomoci nenávisti ovládány masy lidí. Sledujeme karikatury, které rozehrávají na televizní obrazovce opravdu bizarní podívanou, která však nepřestává bavit. Divák tedy na jednu stranu nevěří vlastním očí a v kapse se mu otvírá nůž, na straně druhé musí uznale pokynout nad kvalitním filmovým řemeslem, které mi svou tématikou Velikonoc neskutečně sedl. "Nic v tom dřevníku není, proč nám bráníte? - Protože na to nemáte žádné právo."

(6/10). Dream Scenario se stalo nečekaným fenoménem, podobně jako postava Paula, kterou ve snímku ztvárnil Nicolas Cage. Tento synovec legendárního režiséra Francise Forda Coppoly pro mě není takovou modlou, jako pro soustu zdejších fanoušků. Kdybych měl stíhat sledovat všechny jeho projekty, které bývají mnohdy dosti šílené, tak bych nedělal nic jiného. Nicolas Cage se totiž pyšní snůškou nekvalitních a mnohdy i "odpadových" snímků. Proto si filmový divák musí opravdu vybírat, kterému filmu dá šanci a spoléhat na to, že mu neodumře část mozkových buněk. Občas se člověk opravdu trefí, když si vybere například nádherný snímek Pig, ale pak tady máme šílenosti typu Mandy. U filmu Dream Scenario jsem byl proto velice střízlivý a raději jsem si počkal na první ohlasy. Nicolas Cage pro mě není modlou, ale pro mě modlou rozhodně je, tak to je produkční studio A24, které si vzalo pod svá křídla i tento projekt. Po skončení snímku jsem se z titulků dozvěděl, že film produkoval Ari Aster, což pro mě bylo zprvu velké překvapení. Když se však člověk zamyslí nad celkovým stylem a nádechem filmu, tak se tomu zase tak nediví. Jsou tam jasně vidět různé podobnosti s jeho filmy. Teď už však k jádru věci - Dream Scenario pro mě bylo přesně tím filmem, od kterého jsem dostal přesně to, co jsem očekával. Během necelých dvou hodin se totiž divák vydá na šílenou jízdu plnou bizarních momentů. Bude to znít možná kapánek zvláštně, ale pro mě není Dream Scenario nejsilnější ve snových sekvencích. Snímek u mě bodoval hlavně v konfrontaci s realitou, která dokáže být místy krutější než nejtemnější noční můry. Snímek trefně komentuje zkaženou lidskou společnost, která mnohdy těží z cizího utrpení. Ve filmu doslova exceluje již dříve zmiňovaný Nicolas Cage, kterému tato role byla snad ušitá na tělo a nedokážu si v té roli představit někoho jiného. Ve výsledku bylo Dream Scenario nečekaně vážným filmem, který se tváří jako oddechová záležitost, ale v jádru je to velice hloubavou záležitostí. "You’ve been on my mind recently. - Yeah? I haven’t thought about you in a while."

(5,5/10). Karaoke Blues vkládám do šuplíčku s nápisem - "festivalovky, které nejsou pro mě". Finský film je ryze autorským filmem, který vzdává hold filmům a dává to najevo nepřeberným množstvím pomrknutí. Režisér Aki Kaurismäki byl pro mě naprostou neznámou a do této chvíle jsem neviděl ani jeden z jeho filmů. Po zhlédnutí jeho posledního počinu Karaoke Blues se obávám, že to byl první a zároveň poslední film, který jsem od tohoto svojského režiséra viděl. Ten suchý finský humor pro mě nebyl úplně ideálním šálkem kávy. Možná to bude znít trochu zvláštně, ale já jsem ve výsledku opravdu rád, že jsem měl možnost tento snímek vidět. Ukázalo mi to, že někdy vám styly režisérů nemusí sednout a to je vlastně na filmovém průmyslu to nejkrásnější. Máme tady filmy, které se líbí většině diváckého publika - "mainstream filmy". Potom jsou tady však filmy pro náročnější diváky, u kterých jdete do značnějšího rizika. Buď si tento film zamilujete díky jeho unikátnímu stylu a odlišnosti, nebo se po skončení filmu budete cítit jako zpráskaný pes. V mém případě bylo Karaoke Blues ten druhý případ, ale to vůbec nevadí. Film si i beze mě najde diváky, které osloví a oni ocení jeho kvality, které jsou nezpochybnitelné. Je to melancholické svědectví o tom, že člověk může najít lásku i v pokročilém věku. Nikdy to však nepůjde bez obětí na jedné, nebo druhé straně. Bez toho by láska neměla žádnou váhu a lidé by si jí poté tolik nepovažovali. Nezbývá nic jiného, než si vážit lidí, kteří nám do života vlévají tuto aktivní sílu člověka, bez které bychom tu vlastně ani nebyli. "My father died of drink. So did my brother. My mother died of grief. I like you a lot, but I won’t take a drunk. - And I don’t take orders."

První série - (7,5/10). Já už vlastně ani nevím, kde jsem na tento seriál přišel, ale v konečném důsledku jsem hrozně rád, že to bylo právě Undone, které mi zpříjemňovalo minuty před usínáním. Už od první epizody jde na první pohled poznat, že tohle bude velice osobitý projekt, který bude i hodně experimentální. Když jsem se koukal do portfolia tvůrců tohoto seriálu, tak jsem zjistil, že Raphael Bob-Waksberg a Kate Purdy pracovali hlavně na mém oblíbeném projektu BoJack Horseman. Když jsem se nad tím teď zamyslel, tak jsou zde nezpochybnitelné podobnosti. Hlavně tedy v silných a dusných tématech. Abych pravdu řekl, tak jsem zpočátku mírně litoval, že volba padla právě na Undone. Protože naladit se na celkový tón seriálu, nebylo vůbec nic jednoduchého. Nepřidává tomu ani animace, která je dosti specifická a divákovu oku trvá několik epizod, než si na to zvykne. Ovšem trpělivost růže přináší a u tohoto seriálu to platí dvojnásob. Když se totiž divák prokouše kostrbatým úvodem, který se jako celý seriál dosti hledá a je nesmírně nekoherentní, tak bude divák s radostí v srdci hlasitě oddychovat, že to po prvních epizodách nevzdal. Dostane totiž spanilou jízdu lidskou myslí a představivostí, která bude zabrušovat i do existenciálních témat. Upřímně jsem nečekal, že u tohoto seriálu budu zažívat takto silné emoce, které mě skoro zvednou z postele. Undone mě více než štědře odměnilo za moji věrnost a trpělivost, která na konci série přinesla slaďoučké ovoce. Po prvních epizodách jsem uvažoval, jestli to vůbec dokoukám - teď se nemůžu dočkat chvíle, kdy si zapnu další díl, který otevře novou sérii. "Because You’re Human, And Not Perfect. Which Is Totally Perfect And Wonderfully Human." Nejlepší epizoda: That Halloween Night(S01E08)

Třetí série - (9/10). Třetí série The Boys je prozatím tou nejkvalitnější sérií, jakou nám streamovací služba Amazon Prime nabídla. Seriál si brázdí svoji brutální cestu v zajetých kolejích. Akorát všechny aspekty, které jej zdobily jsou posunuté zase o level výše. Po absenci humoru v druhé sérii jsem opět pociťoval, jak moje bránice trpí a po skončení seriálu mi moc nepoděkovala. Tou nesilnější zbraní, kterou třetí série disponuje bude určitě vývoj postav. The Boys totiž nejsou seriálem, kde by postavy zapustily kořeny a přestaly se vyvíjet. Development charakterů je v třetí sérii nejznatelnější. Největším vývojem projde postava Butchera, kdy nejeden dialog chytí za srdce. Obzvláště silné jsou pak flashbacky na jeho dětství, kdy poznáváme, jak geniálně je seriál vlastně napsaný. Následující aspekt zmiňuje asi každý uživatel, ale ani já nebudu výjimkou. Soldier Boy možná není nejinteligentnější postavou. Co jej však vyzdvihuje nad všechny ostatní je jeho geniální ztvárnění. Jensen Ackles je totiž nesmírně charismatickým hercem a pokaždé když se rozezněl jeho hluboký hlas, tak se mi chvěly ušní bubínky. Považuju to za dokonalou castingovou bombu a podobně jako u ostatních herců, tak i tady dali tvůrci šanci nepříliš známé tváři, která se nanejvýš vyplatila. Nyní nezbývá než doufat, že si tvůrci pohlídají kvalitu i v další sérii. Protože kdyby to bylo podle mě, tak já bych si klidně dokázal představit konec třetí série jako dokonalé a důstojné zakončení tohoto fenoménu. Doufám, že seriálový spin-off Gen V nebude pouze dojením této populární značky a jeho existence bude opodstatněná. Zase na druhou stranu kvituju, že je seriál jakýmsi můstkem mezi sériemi a tím pádem fanoušky těší, že si tím zkrátí čekání a následně na tento seriál naváže čtvrtá série. "Go On, Son. Have A Bump." Nejlepší epizoda: Herogasm(S03E06)

(8,5/10). Filmového fantoma To Catch a Killer považuji za jedno z největších filmových překvapení. Snímek argentinského režiséra Damiána Szifrona jsem původně úplně vyřadil ze svého watchlistu, protože byly recenze dosti vlažné. Potom mě však zdejší uživatel Ronan přesvědčil na našem filmovém Discordu, abych tam ten film zase hezky vrátil a jsem mu za to neskonale vděčný. Dostal jsem totiž jeden z nejpůsobivějších krimi filmů roku 2023 a upřímně si nevybavuju, kdy jsem naposledy viděl tak dechberoucí úvod. Mrazivá atmosféra vás během několika sekund kompletně pohltí a vy budete bezmocně lapat po dechu. Na jedné straně budete sledovat záběry hrůzy, na  straně druhé budete uznale pokyvovat nad řemeslně perfektně zvládnutým úvodem. Všechno dokresluje skličující hudba a roční období, ve kterém se to celé odehrává. To Catch a Killer bych na krimi piedestalu umístil velmi vysoko. Nedosahuje to kvalit takřka dokonalých kousků jako Prisoners. Ovšem v rámci žánru thriller/krimi bych v poslední době těžko hledal podobně kvalitní film. Jsme svědky řádění narušeného jedince, který kosí nebohé jedince jako stébla trávy při žních. Jeho šílené, ale přesto velice promyšlené a klidné běsnění se rozhodli překazit vyšetřovatelé FBI. Moc se mi líbilo, že snímek ukazoval autenticky, jaká mravenčí práce je být vyšetřovatelem a že nestačí být pouze dobrým policistou. Musíte se umět i vcítit do mysli vraha, abyste ho dokázali pochopit a následně i dopadnout. Je zde nanejvýš jasné, že se nebojuje pouze na straně policejní, ale také na té politické. Protože takovéto případy jsou bohaté na mediální pozornost a mnozí lidé by udělali cokoliv, jenom proto aby měli svoje ruce čisté. V čele vyšetřovatelů stojí Ben Mendelsohn, který ve většině filmů, které jsem viděl hrál nevýrazné záporné role. Tady však dostává větší prostor, který dokázal přetavit ve velice působivý herecký teátr. Kdo však nejvíce překvapil, tak to byla Shailene Woodley, kterou jsem do této chvíle pořád měl za křehkou dívenku z filmu Hvězdy nám nepřály. Tady jí však detektivní hvězdy byly velice nakloněné a celý případ ležel prakticky na jejích bedrech. U tohoto filmu jsem trochu litoval, že jsem viděl pěknou dávku filmů, protože jsem dokázal pachatele identifikovat na základě jeho hlasu. Tím pádem jsem si k němu mohl přiřadit i obličej a ubralo mi to u něj na tajemnosti. Výsledný prožitek z filmu mi to naštěstí neubralo. To Catch a Killer rozhodně není rutinní záležitostí, které nemám v lásce. Tohle mělo jasně danou myšlenku, kterou se režisér rozhodl odvyprávět. Chtěl poukázat na nechutný konzumerismus celé populace, ale v tomto případě především Spojených států. Tato myšlenka se vám může nelíbit, můžete s ní nesouhlasit - to je možná tak všechno, co můžete dělat. Protože režisér si za svou vizí pevně stojí a nehodlá dělat ústupky. Pokud tedy nemáte rádi témata, které komentují současné kontroverze společnosti, tak pro vás To Catch a Killer rozhodně není to pravé. Pokud vám však tyto problémy podobně jako mně nejsou lhostejné, tak tohle je přesně ten film, který tne do živého. To Catch a Killer ukazuje, že stačí sebemenší sociální rozbuška a poté se promění celá společnost v jedno velké domino. "I think he got his fill. No matter how good the food tastes, you stop eating when you’ve had enough. Till you get hungry again."

(8/10). Takové filmy, jako je dánské historické drama Bastarden se v dnešní době točí velice zřídka a je potřeba si jich náležitě považovat. Sledujeme příběh, který psal sám život. Vysloužilý kapitán Ludvig Kahlen má sen o tom, že osídlí dosud neobydlené území, na kterém momentálně roste neúrodná půda pokrytá vřesem. Sledujeme tedy velice namáhavou pouť s velmi mlhavou vidinou úspěchu. Sledovat někoho dvě hodiny, jak sadí brambory (v hlavě si říkám kobzole) se může zdát jako velice nudná premisa. Ovšem tento film nám ukázal, že i s pár brambory se dá vykouzlit hodně muziky. Dostali jsme totiž velice osobitou podívanou, která vás během několika sekund vtáhne na tuto nehostinnou planinu. Divák může pociťovat, jak jej během sledování šlehá po tváři ledový vítr. Tomuto přírodnímu kolosu však naprosto vévodí vždy spolehlivý Mads Mikkelsen, kterému byla tato role snad psána na míru. Přestože je jeho herecký výkon na první pohled obyčejný, v jádru je cítit nesmírné herectví, které nám servíruje po menších doušcích. Bastarden je příběhem o lidské nenasytnosti a hamižnosti, která neznala v 18. století mezí. Už dlouho se mi nestalo, že bych u nějakého filmu pociťoval tak silně negativní emoce vůči záporné postavě. Tady si však moji veškerou zlobu dokázal získat Simon Bennebjerg, který představuje přesně to, co bylo na těchto nelehkých časech špatně. Jeho postava je archetypem, který divákovi neustále pije krev a v divákovi pomalu bublají emoce. Někdy se však zablýská na lepší časy a postavy společně s divákem pociťují zasloužený pocit zadostiučinění. Velkou záhadou je pro mě hudba, která mi v určitých pasážích přišla velice podobná se skladbami ve filmu Joker. Tam se také jednalo o velice náročný film, který zkoušel lidskou psychiku, jako tomu bylo i v tomto případě. Dánské drama Bastarden je na jednu stranu velice surové a nemilosrdné. Když se však prokoušete přes tuto tvrdou kůrku, tak zjistíte že uvnitř se jedná o velice jemnou a citlivou podívanou. "The heath cannot be farmed."