TheEvilTwin

Hodnotit samotný nápad a mytologii kolem Strážčů, je to jasná pětka jak vyšitá, a to ikdyž je zde poměrně nedotažená a velmi, velmi povrchně načrtnutá, tak je jasně vidět, že z toho nápadu by šlo do budoucna vytřískat hodně pozornosti. Když bych ale měl hodnotit film jako celek, mé hodnocení z průměru klesalo k závěru na 2* a ze samotného finále jsem byl tak rozhořčen, že jsem měl chuť jít i na 1*. Shyamalanova dcerka si tímhle filmem totiž při vstupu do režiserského světa neudělala příliš dobrou vizitku, jelikož celá tahle věc nedává při větším zamyšlení nejmenší smysl, pravidla filmu se tady tvoří za chodu "jak se komu zachce" a ikdyž je ústřední motiv víc než dobrý, celé jeho provedení je až bolestivé. První půlka nám odhalí, kam se bude děj vyvíjet poté, co se Mina ztratí v lese a divák se jen modlí, aby došlo i na zodpovězení mnoha a mnoha otázek, které film v první části položí. K mé radosti se pak vše zodpovědělo a musím říct, že první setkání se Strážci bylo atmosfericky hutné a ve filmu až přelomové. Bohužel s dalším odhalování mytologie divákova úvodní radost pomine, když zjistí, že s blížícím se závěrem si tady tvůrci vycucávají věci z prstu, postavy se chovají extrémně nelogicky a celé nastavené hranice okolo toho, co Strážci (ne)mohou se tady bourají dle nálady režisérky. Z filmu, který měl potenciál uvést Ishanu Shyamalan do světa filmu jako královnu hororu, se stal brak, na který si i náročný divák za týden bohužel nevzpomene, což je vzhledem k očekáváním dramaticky zpackaný výsledek.

Tady souhlasím s CARNIFEXem, se kterým jsme zřejmě viděli film "až" teď a ani jednoho z nás nenadchnul. Obyčejná love story zabalená do snového prostředí na pomezí fikce a reality, která sice tak nějak plynula, ale rozhodně si mě nezískala natolik, abych z ní byl byť jen trochu nadšen. Nicméně je to asi jeden z těch filmů, u kterého, ač se mi osobně tolik nelíbil, dokážu pochopit i silnější hodnocení, jelikož zde asi bude dost záviset na divákovi a na jeho momentálním rozpoložení.

Bizárky miluju, ale i ty musí mít alespoň nějakou vizi, čím chtějí být, co chtějí předat a mít úderný motiv, děj nebo závěr, co v divákovi bude rezonovat (Hereditary, Midsommar, Us, Nepřítel, matka!…). Tohle Skins ale nemá, a tudíž musím zklamaně konstatovat, že španělé a Casanova sice na obrazovku přinesli mega porci bizáru s podmanivou fialovo-růžovou stylizací, na kterou se z uměleckého hlediska dobře kouká, ale krom toho film nepřináší nic, na co bych vyloženě chtěl vzpomínat či to rozsáhle opěvovat. Artový výkřik do prázdna s formou na jedničku, ale obsahem či pointou bez hodnoty.