Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (1 710)

plakát

Strážci (2024) 

Hodnotit samotný nápad a mytologii kolem Strážčů, je to jasná pětka jak vyšitá, a to ikdyž je zde poměrně nedotažená a velmi, velmi povrchně načrtnutá, tak je jasně vidět, že z toho nápadu by šlo do budoucna vytřískat hodně pozornosti. Když bych ale měl hodnotit film jako celek, mé hodnocení z průměru klesalo k závěru na 2* a ze samotného finále jsem byl tak rozhořčen, že jsem měl chuť jít i na 1*. Shyamalanova dcerka si tímhle filmem totiž při vstupu do režiserského světa neudělala příliš dobrou vizitku, jelikož celá tahle věc nedává při větším zamyšlení nejmenší smysl, pravidla filmu se tady tvoří za chodu "jak se komu zachce" a ikdyž je ústřední motiv víc než dobrý, celé jeho provedení je až bolestivé. První půlka nám odhalí, kam se bude děj vyvíjet poté, co se Mina ztratí v lese a divák se jen modlí, aby došlo i na zodpovězení mnoha a mnoha otázek, které film v první části položí. K mé radosti se pak vše zodpovědělo a musím říct, že první setkání se Strážci bylo atmosfericky hutné a ve filmu až přelomové. Bohužel s dalším odhalování mytologie divákova úvodní radost pomine, když zjistí, že s blížícím se závěrem si tady tvůrci vycucávají věci z prstu, postavy se chovají extrémně nelogicky a celé nastavené hranice okolo toho, co Strážci (ne)mohou se tady bourají dle nálady režisérky. Z filmu, který měl potenciál uvést Ishanu Shyamalan do světa filmu jako královnu hororu, se stal brak, na který si i náročný divák za týden bohužel nevzpomene, což je vzhledem k očekáváním dramaticky zpackaný výsledek.

plakát

Věčný svit neposkvrněné mysli (2004) 

Tady souhlasím s CARNIFEXem, se kterým jsme zřejmě viděli film "až" teď a ani jednoho z nás nenadchnul. Obyčejná love story zabalená do snového prostředí na pomezí fikce a reality, která sice tak nějak plynula, ale rozhodně si mě nezískala natolik, abych z ní byl byť jen trochu nadšen. Nicméně je to asi jeden z těch filmů, u kterého, ač se mi osobně tolik nelíbil, dokážu pochopit i silnější hodnocení, jelikož zde asi bude dost záviset na divákovi a na jeho momentálním rozpoložení.

plakát

Kůže (2017) 

Bizárky miluju, ale i ty musí mít alespoň nějakou vizi, čím chtějí být, co chtějí předat a mít úderný motiv, děj nebo závěr, co v divákovi bude rezonovat (Hereditary, Midsommar, Us, Nepřítel, matka!…). Tohle Skins ale nemá, a tudíž musím zklamaně konstatovat, že španělé a Casanova sice na obrazovku přinesli mega porci bizáru s podmanivou fialovo-růžovou stylizací, na kterou se z uměleckého hlediska dobře kouká, ale krom toho film nepřináší nic, na co bych vyloženě chtěl vzpomínat či to rozsáhle opěvovat. Artový výkřik do prázdna s formou na jedničku, ale obsahem či pointou bez hodnoty.

plakát

Vrah naoko (2023) 

Jako nenáročné pokoukání na krásnou Adria Arjona a sympatického Powella je film dostačující, ale jinak rozhodně nejde o nic, co by si zasloužilo větší hype. Komedie film totiž není ani omylem a na to, jak zábavný nápad film nabízí, jsem se nezasmál ani jednou, celkově se drží humorem film dost při zemi a nějaké vtipné sekvence, které by mohly z děje potenciálně vyplynout, tady úplně chybí, takže ve výsledku jde čistě o obyčejný příběh, kdy se normální chlápek omylem zamotá do předstírání, že je hitman a tak nějak se do své “klientky” zamiluje. Akce se nedočkáme, humoru taky ne, ale naštěstí to zachraňuje dostatečně fajn hlavní dvojka, feel-good aura celého filmu a závěrečná “hádka” v bytě, která alespoň trochu stála za to. Koukatelné zcela bez újmy na zdraví, ale dle ohlasů jsem čekal daleko větší, zapamatovatelnější a zábavnější věc.

plakát

Anthony Jeselnik: Thoughts and Prayers (2015) (pořad) 

Jeselnik je zvíře - sázet takhle morbidní a nemorální vtipy o mrtvých a obtěžovaných dětech chce koule. Často jsem se fakt od srdce zasmál a celkově mi jeho styl sedl, nicméně musím souhlasit s ostatními, že to místy působí "jen" jako až moc rychlá kadence random morbidních vtipů bez větší návaznosti, což asi není vyloženě špatně, jen to zkrátka ale není to, na co jsme od běžných stand-upů zvyklí.

plakát

Žraloci v Paříži (2024) odpad!

Tak tohle byla vyloženě kanonáda pí*ovin. Už začátek, kdy plovoucí žraloci záhadným způsobem rušili kamerový signál potápěčům mě utvrdil, že tohle bude velký průser. Přidejme k tomu záhadnou evoluci žraloka, který se vyvinul ze svého "obyčejného" druhu v nějaký nový, vyšší druh, co je schopen se sám rozmnožovat, co je schopen přežít ve sladké vodě Seiny a k tomu si udělat "hnízdečko" pod budovou Paříže a máme tady skvělý koktejl shitfestu, u kterého se člověk nestačí divit, na co kouká. Postavy jsou brutálně simplexní, žádné zákony, pravidla ani uvěřitelnost světa tady nikomu nic neříká (celá scéna se starostkou, co nechá uspořádat plavecký závod v Seině i přestože ví o žralokovi v ní, komando sniperů povoláno na žraloka, banda 10 policistů co si tenhle problém řeší sami na vlastní pěst a rozmisťují výbušniny pod Paříží...), všichni si běhají jak se jim zachce a co rozhodně nemůžu prominout je levný a neoslnivý vizuál žraloka. A ta finální záplava Paříže a výbuchy byly už jen dokonalou třešničkou na tomhle parodickém dortíku - to si z nás fakt asi někdo dělá prdel. :D:D:D:D Tohle že dělal Xavier Gens a vzal to Netflix?? Hah, vtip roku.

plakát

The Alpinist (2020) 

Asi mě to chytlo o něco méně než Free Solo, ale i tak jde o dost silný příběh jednoho lezce a je až obdivuhodné, co dokázal. Nicméně z čistě filmové stránky mi přišlo, že Free Solo má daleko víc, co nabídnout, ať už bohatší výpovědi hlavní postavy, tak údernější vizuální záběry či celý příběh okolo lezení.

plakát

Jsem matka (2019) 

Předvídatelná ptákovina bez nápadu, která nejenže ničím neoslnila, ale taky nedávala smysl. Celé tohle načrtnutí "co se na planetě stalo" je zde až příliš povrchně, droidi jsou totální NPCs, celý průběh nevede vlastně vůbec nikam a samotný závěr je prostě až moc hloupý, abych mu byl schopen uvěřit. Hvězda navíc za pěknou hlavní herečku, jinak je to ale brak.

plakát

Eric (2024) (seriál) 

Tak tohle je neskutečně promarněný potenciál. To, co se zpočátku jeví jako skvělá detektivka o zmizení 10letého Edgara, se časem zvrtne do úplně tuctového, nezajímavého "zmizení" s naprosto nezábavným koncem. Zpočátku se nám tady představuje více podezřelých osob, rozehrává se několik osobních příběhů a celé zmizení se jeví mysteriozně, ale od třetího dílu seriál extrémně ztrácí spád a míří do úplně obyčejného příběhu, který místo úderného závěru jen tak nějak vyšumí a bezmyšlenkovitě nám předhodí rozuzlení. Vůbec tady nesedí celý tenhle divný mix nápadů, ať už od nepřijetí gayů ve společnosti, přes osobní krizi a imaginárního Erica, korupci vysoce postavených osob nebo celé rodinné drama mezi ústředním párem - celé je to až moc překombinované a vlastně ve výsledku úplně o ničem, bez nápadu a bez sebemenšího uspokojujícího rozklíčování. První díly vyvolaly nadšení, ale poslední díly naprostou nechuť, takže vlastně ani nemohu seriál doporučit...

plakát

Eric - Episode 1 (2024) (epizoda) 

Šikovný úvod, který nám po zmizení 10letého Edgara ukazuje vyšetřování a odkrývá desítky cestiček, kam se může děj teoreticky ubírat, z nichž všechny jsou zatím dostatečně mysteriozní, napínavé a zábavné zároveň. Cítím z toho (za mě jeden z nejlepších seriálů) Safe, který byl pro své cliffhangery na konci každého dílu dost slavný, a tady to zatím vypadá podobně.