Steven47

Nech svět světem je díky skvělé práci s kamerou vizuálně podmanivý, má správně znepokojivou atmosféru, zvládá udržovat napětí, baví skvělým ansámblem herců a za ty více než dvě hodiny prakticky ani jednou nenudí. Jenže pak přijde konec a mně se nechtělo věřit, že to je všechno. Na jednu stranu oceňuji určité nabourání diváckých očekávání, které navíc dává v rámci celého příběhu smysl, ale jednoduše mi banální vyústění přišlo spíš neuspokojivé než důmyslné. Zpětně totiž dost scén, třeba ty se zvířaty, působí pouze jako laciné a neopodstatněné odvádění pozornosti. V rámci celkového zážitku bych to asi i odpustil a udělil plný počet hvězd, kdyby film neměl mezery i v rámci své snahy o společenskou kritiku. S postavami se nepracuje tak dobře, aby satirické prvky více vynikly, a zbytečně doslovný monolog Julie Roberts v závěru příliš nepomáhá. Ve výsledku se jedná o zajímavý snímek, který jsem si fakt užil, ale bohužel je v mnoha ohledech zbytečně povrchní a sází spíš na efekt. 8/10

Bohužel, Napoleon toho chce probrat tak moc, že by jakékoliv zkrácení v jeho případě bylo cítit, natožpak takhle razantní. Prakticky nic, čemu se film věnuje, nemá dostatek prostoru. Samotná postava Napoleona je podaná nezajímavě, povrchně a někdy až parodicky, což se obávám, že není způsobené pouze kratší verzí. Vztah s Josefínou není dostatečně prokreslený a historický kontext je odbytý. Bitvy jsou sice kvalitně zpracované, ale působí spíš jako atrakce než výsledek pečlivě vystavěného politikaření. Co nicméně funguje na jedničku, je soundtrack, který je excelentní a fakt mi celkový dojem zlepšil. Ridley Scott se zkrátka soustředí na tolik věcí, že vlastně žádnou nedokáže uspokojivě přenést na plátno. Zdůrazňuji na plátno, protože věřím, že režisérský sestřih mnohé problémy odstraní. Mám však pocit, že ani čtyři hodiny nebudou takhle rozsáhlému pojetí vybrané látky stačit, a nechce se mi věřit, že za pár týdnů dostanu stoprocentně uspokojivý zážitek. Ale zřejmě bude lepší než ten, který nabízí nepovedená kino verze. 5/10

Balada o ptácích a hadech dokáže skvěle vtáhnout diváka zpět do světa Panemu a umožní mu nahlédnout do jeho odlišné etapy. V některých momentech je bohužel už od úvodu dost zkratkovitá a postavy i jednotlivá témata často nedostávají potřebný prostor. Především ústřední vztah Snowa s Lucy mi nepřišel tak dobře vybudovaný, aby dokázal více emočně zapůsobit. Samotná pasáž v aréně je povedená, ačkoliv dějiště logicky působí obyčejněji než v prvních dvou dílech. Pořád je nicméně svým způsobem atraktivní. V závěrečné třetině se bohužel naplno projeví zmíněná zkratkovitost celého filmu a rozuzlení jednotlivých osudů, myšlenek i slibovaný přerod Snowa zkrátka nejsou příliš uspokojivé. Více než dvouapůlhodinová stopáž je navíc ke konci docela cítit, a snímek tak paradoxně působí dlouze i uspěchaně zároveň. I přesto jsem se vlastně bavil, Tom Blyth je v hlavní roli skvělý a to samé Rachel Zegler, jejíž pěvecký výkon je neskutečný, byť samotné písně působí občas trochu kýčovitě. Asi jsem čekal návrat v poněkud lepší formě, ale pořád jsem spíš spokojený a rozhodně bych se v budoucnu nebránil dalšímu rozšíření z tohohle světa. 6/10

Pokud mě u filmu absolutně nezajímá jeho protagonistka, vidím v tom dost zásadní problém. Možná to byl záměr, ale Andrea, byť skvěle zahraná Natálií Germáni, je v podstatě figurka, která takřka nemluví a neprojevuje emoce, takže je těžké k ní cokoliv cítit. Podobně mrtvolně pak působí celé Její tělo, které se pomalu sune směrem k finále, aniž by nabídlo jakýkoliv výraznější moment či něčím překvapilo. Jako by si nebylo jisté, nakolik chce být dramatem a nakolik klasickým dokumentem. Nabízí se přitom hned několik motivů k rozpracování, ať už vztahy v rodině, vliv pornoprůmyslu na osobní život či snaha být za každou cenu nejlepší. Jenže tvůrci vše rychle přejdou, nejdou do hloubky a výsledkem je zcela povrchní a nezáživný snímek. Linka se sestrou má sice relativně dost prostoru, ale zobrazení všech vztahů je strašně nepřirozené a absolutně nefunkční. O to více mě překvapilo, jak nápaditě se zde pracuje s kamerou i se zvuky, které často imitují podvodní svět. Ale k čemu to je, když film nezvládá předat nic nad rámec základní synopse, a i to naprosté minimum podá neatraktivním způsobem? 4/10

Trochu jsem se bál, že budou Bratři až příliš černobílí ve svém vyprávění, což se naštěstí nestalo. Na druhou stranu mám pocit, že se snaží působit až příliš nekonfliktně a ve výsledku pouze odvypráví příběh, jak se fakticky stal. Mrzí mě, že tvůrci nešli více do hloubky v rámci zkoumání psychologie a motivací (nejenom) obou Mašínů. Snímek proto nefunguje moc dobře jako drama, jelikož nevěnuje postavám dostatek prostoru na nějaký vývoj. Navíc samotné téma zrůdnosti komunistického režimu už se mnou, byť to může znít cynicky, zkrátka po tolika různých zpracováních samo o sobě příliš nehne. Bratři sice postupně přejdou spíš do klasického thrilleru, ani v této poloze nicméně nejsou zvlášť silní. Vzhledem ke stopáži jim chybí větší intenzita či surovost, kvůli čemuž nejednou působí zdlouhavě. Technická stránka je na domácí poměry výborná a některé scény mají opravdu hutnou atmosféru, na můj vkus jich však bylo málo. Představitelé Josefa i Ctirada jsou skvělí a herecké obsazení je celkově povedené. Ale od filmu založeném na takhle zajímavém příběhu, který jsme navíc poslali na Oscary, bych prostě chtěl víc. 6/10

Film stejně chladný jako jeho protagonista. A také obdobně precizní. Zabiják má svůj jasný styl a tón, kterého se po celou dobu drží. Pro tyhle účely mu skvěle slouží bezejmenný nájemný vrah s tváří Michaela Fasbendera. Divák se toho o něm příliš nedozví, což vůbec nevadí. Jeho myšlenkové pochody sice místy působí trochu na sílu, na druhou stranu sem tam nabízí zajímavé úvahy nad fungováním světa. Přesto mi přišlo, že z tohohle monologového aspektu nevytěžil režisér úplné maximum a třeba závěrečná pointa nemá tak silný efekt. Na druhou stranu musím uznat, že sledovat jednotlivé kroky profesionálního zabijáka je až děsivě uspokojující, navzdory tomu, že bych se nezlobil za ještě více propracovanou přípravu každé jednotlivé mise. Přesto jsem si hned několik scén vyloženě užil, třeba rozvážný úvod, výborný souboj tělo na tělo v domě či rozhovor s Tildou Swinton v restauraci. Z hlediska celku mi nicméně chyběla nějaká nadstavba. Nevadí mi jednoduchý příběh, jenže v kombinaci s chladným hlavním hrdinou to celé působí spíš jako čistá thrillerová exhibice. Sice sakra kvalitní a v mnoha ohledech bezesporu poutavá i napínavá, ale celkově ne tak silná. 8/10

Pět nocí u Freddyho trpí mimo jiné na to, že cílí primárně na dětské publikum. Kvůli ratingu totiž odpadá možnost jakýchkoliv brutálních smrtí, pro které by prostor určitě byl a potenciálně by to mohl být asi jediný aspekt, který zaujme dospělého diváka, jenž se takhle bude většinu času nudit. Na vině je třeba přepálená stopáž. Nesmyslná zápletka s odhadnutelným zvratem a nezajímavými postavami by totiž stěží utáhla optimálních 90 minut, fakt ne takřka dvě hodiny. Do toho se film snaží ne moc úspěšně rozvíjet i osobní linky hlavních hrdinů a zapomíná na to, že by měl třeba taky budovat atmosféru. Místy určité náznaky jsou, ale tvůrci jako by nechtěli děti příliš děsit, takže tenhle prvek hodně upozaďují. Animatronici díky praktickým efektům působí opravdu dobře, ale budu se opakovat – kvůli přístupu nenaplňují svůj potenciál. Novinka tak pravděpodobně uspokojí pouze fanoušky, kteří ocení odkazy na hru, případně diváky, kteří moc hororů neviděli a nepocítí častá žánrová klišé. 3/10

Zpočátku jsou Obchodníci s bolestí celkem fajn, bohužel si postupem času začnou až moc okatě hrát na Vlka z Wall Street. Jsou však spíš jeho levnou kopií, která překypuje klišé a působí dost zrychleně. Film nedokáže naplno prodat zajímavé téma, které doplácí na neprokreslené postavy a povrchní přístup k celé kauze. Scénář sice odvypráví potřebný základ, ale události nezpracovává dostatečně komplexně a finále je takové nijaké, protože cesta k němu je strašně obyčejná. Emily Blunt je skvělá, musí nicméně herecky vyvažovat to, že její protagonistka není příliš zajímavá. Přesto je na tom ještě docela dobře v porovnání s dalšími vedlejšími postavami, které jsou víceméně do počtu. Snímek rozjíždí drama na několika frontách (matka, dcera, sousedi…), vše nicméně dělá strašně polovičatě. Nemůžu říct, že bych se nudil, jako náhled do farmaceutického průmyslu to není úplně špatné. Jenom z toho zkrátka mohl být daleko atraktivnější film nebo třeba informačně nabitější dokument. 6/10

Úsvit je jedním z těch filmů, kterým je potřeba jít trochu naproti, na oplátku však nabízí velké množství zajímavých témat a má svou symbolikou jednoznačný přesah do současnosti. Silný zážitek umocňuje jistá kamera, krásně stylizované prostředí a hodně unikátní, možná až zvláštní atmosféra, díky které snímek působí dobově i moderně zároveň. Herecké obsazení je skvělé ve všech ohledech, zvlášť Eliška Křenková kraluje a dodává samotné postavě Heleny jasný charakter. Právě hlavní hrdinka nicméně není jakkoli idealizovaná, což je příznačné pro celý Úsvit, který rozhodně není černobílý. Nejedná se o perfektní dílo, některé linky a podzápletky nejsou úplně dotažené a občas mi přišlo, že režisér až moc chce vyprávět jakýmsi uměleckým a nejednoznačným způsobem, což ději spíše škodí a v některých pasážích ubírá na napětí. Ale celkově jsem za podobný osobitý projekt z našich končin fakt rád, a ačkoliv je co kritizovat, tak klady v tomhle případě výrazně převažují. 8/10

Martin Scorsese si pro svůj nejnovější film vybral téma, které je pro americkou společnost dost důležité, a pro ostatní diváky přinejmenším zajímavé. Stopáž takřka tří a půl hodin ukazuje, jak velkou měl režisér potřebu předat publiku co nejvíce informací. A v tom vidím asi největší problém Zabijáků rozkvetlého měsíce, jelikož v téhle podobě je snímek dost obtížně stravitelný. První hodina mi přišla výborná – seznámení s hlavními aktéry, nastínění situace a náznaky vztahů i politikaření. Jenže film od té doby prakticky nemění tón a po nějaké době se nevyhnutelně stane trochu úmorným. Samotný děj a vraždy indiánů z kmene Osedžů nejsou v základu kdovíjak komplikované, ale prostor dostává velké množství postav a režisér se snaží spíš zaznamenat celkový obraz daného případu, namísto toho, aby se detailněji soustředil na několik silnějších jednotlivostí, postav a motivů. V té změti jsem se bohužel místy trochu ztrácel, a finále na mě proto nedolehlo až tak silně. Musím pochválit skvělé vystihnutí atmosféry, které pomáhají i špičkové herecké výkony doplněné o výborné přízvuky (DiCaprio vládne). A hudba je taktéž výtečná. Celkově jsem si to v mnoha ohledech užil, dost se toho dozvěděl a snímek rozhodně má smysl vidět. Scorsese byl ale možná až příliš ambiciózní. 7/10. Více zde