HellFire

Jediné scény s Tyranosaurem fungují na 100%.

Nechápu. Alešpoň že se dá poslouchat hudba.

Nevadí my vypravěčský styl, jenom kdyby se ve filmu dělo něco zajímavého. Sledovat pořád ty samé situace a lidi, kteří donesou krabičku sirek, chcou si pokecat, pak to vzdaji a odejdou, je nuda. Jarmusch mě zklamal.

Upřímně nesnáším filmy, které se tváří, jakože v nich běží děj a do toho najednou začne někdo zpívat a všichni předstírají, že je to normální součástí děje. ABBA je klasika a jejich hudba mi nevadí, i když ji neposlouchám, ale sledovat přitom pištoření všech těch ženských, z toho jde hlava kolem. Navíc tak pitomý konec filmu jsem snad ještě neviděl. Alespoň se krásně dívá na exteriéry.

Na komedii velmi slabé.

Když jsem jako menší viděl film poprvé, nadchnul mě. Teď jsem se nezasmál snad ani jednou.

Pilot k seriálu je opravdu brilantní. Díky dokonalé hudbě mě rozplakal, a to jsem Lauru vůbec neznal! Do toho brilantní herecké výkony v čele se sympaťákem Kylem MacLachlanem (kterého jsem do té doby v podstatě nemohl vystát, ale teď ho miluju :)) a můj oblíbený režisér Lynch. Zavání to kultem.

To by nebyl Lars von Trier, aby se nepředvedl s něčím výjimečným. Do městečka nakresleného kompletně na podlaze se "přistěhuje" zprvu nechtěná návštěvnice, kterou si všichni zamilují, abysme poté sledovali postupný rozvoj pochybností a nenávisti k této osobě, vedoucí až k ...

Po hrozném 10000 B.C. si Emmerich napravil reputaci. Přesně tato slova my vyvstávala v mysli během sledování jeho nového eposu o konci lidstva. Pak ale přišel konec a vše šlo do kytek. Při úplném závěru jsem si jen ťukal na hlavu. Emmerich se navíc celý film snaží vyvolat v nás při rádoby smutných scénách (a že je jich dost) trochu toho soucitu s osudem lidí, ale střílí do prázdna a celé to dopadá spíše trapně (jako třeba scéna, kdy se mluví o tom, že prezident Ameriky by to tak chtěl - však víte, o čem je řeč), načež s tím souhlasí všichni ostatní... blééééééé... nesnáším ty tlachy o Americe jako vládci světa. Alespoň speciální efekty fim zachraňují. No, hlavně že to přežily Windows.

Hned první díl mě dr Helmer neuvěřitelně pobavil a zároveň jsem byl znechucen dítětem s hlavou Udo Kiera, načež mi došlo, že Království postoupilo ze žánru "Mysteriózní" k žánru komedie. To mu ale neubírá na váze a chvíle, kdy se řežete smíchy, se střídají s chvílemi plnými smutku a strachu.