Tísňové volání

Československý film, jenž se věnuje událostem, které zažívá motorizovaná hlídka veřejné bezpečnosti na své každodenní projížďce hlavním městem. Členy hlídky v policejním voze VAZ 2103 tvořil zachmuřený J. Vinklář, žoviální pohodář J. Štěpnička a nováček sedící vzadu, nevýrazný B. Černý. Příslušníci veřejné bezpečnosti se zabývali dopravními nehodami, vloupáním, napadením, chytáním vandalů, opilců a násilníků a v závěru také krádeží v nočním baru. V jedné z vloupaček se nalezly rozbité brýle, přesně takové jako nosí Vinklářův dospívající syn M. Dlouhý a jeho otec většinu filmu s nasupeným výrazem za volantem přemítal, zda má jeho potomek prsty v trestné činnosti. Částečně se tak do filmu prolíná rodinné drama, neboť podezřelý M. Dlouhý není k nalezení, až ho otec objeví u jakési dívky. Nemusím snad dodávat, že je snímek ideologicky přikrášlen a často se ve filmu objevují záběry na zajímavé pražské stavby. Snímek M. Zábranského je v podstatě dost nudný, neboť ústřední trojice nezažívá příliš dramatické situace a dlouho jsem vážně uvažoval o ocenění jedinou hvězdou. Ve vedlejší roli se ukázala J. Březinová jako Vinklářova manželka. Poněkud dramatičtější závěr, v němž se snažil před policií uprchnout kapsář O. Vlach a také došlo k nečekané tragické události, mé hodnocení a náhled na film přece jen poněkud změnil, ale i tak je jasné, že se jedná o jednoznačný podprůměr. (29.08.2021)

Bylo to takové naslané nemastné. Poručík VB se dvěma kolegy projíždějí většinou noční Prahou a celkem úspěšně nahánějí narušitele pořádku, drobné i větší zloděje, poručík Kabát se celý film obává, že pachatelem jedné z krádeží je jeho syn, který shodou okolností na víkend zmizí, nakonec se však ukáže, že všechny indicie trestného činu zklamou, hoch je nalezen u děvčete... A též noci přijde (zřejmě, ale zůstalo to nevyřčeno) o život, když ho v zahradě za barem, kde se obdivuje po dopadení kapsáře barokním sochám, přepadnou násilníci, kteří tu vykonávají znásilnění... Moc tomu člověk nevěří. (28.12.2019)

Jako film s nějakým uceleným příběhem-dějem, po této stránce snímek moc nefunguje, myšlenka byla možná dobrá, ale provedení nedostačující, film funguje tedy spíše jako dokument jedné tehdy už pomalu odcházející doby, ocenit tak lze záběry z noční Prahy a jiné dobové záběry, hudba a sem tam nějaké ty kriminální delikty a jiné zločinnosti, jinak nic moc. Socialismus v té době už šel do kelu, je to ostatně vidět na každém kroku a v každé scéně tohoto filmu, v 70 letech ještě něco nepředstavitelného a nemyslitelného. Povolání policisty je ale v každé době těžké a je úplně jedno, jestli v té době bylo kriminálních činnů více nebo naopak. ps; Film bych spíš očekával na stanici Barrandov, proto pro mě nebylo velkým překvapením že ho odvysílala ČT1, ale docela by mě zajímalo proč zrovna tento film, a jaký k tomu měla důvod. (11.07.2011)

Agitka rozkládající se komoušské bažiny, která nezapře i rozklad vlastní, filmařský. Filmem se motají postavy jako v nějakém nervózním snu člověka, který pracuje na Barrandově (v roce 1985). Z každého záběru je cítit upocený moralismus a hlasitý povzdech uvědomělého umělce, jak jej (a jeho roli ve společnosti) definuje marx-leninská ideologie a její zkroucená normalizační interpretace. Autor se patrně snaží o nějaký kritický realismus či co, zanechává však pouze dojem teatrálnosti a jalovosti. Platí jednoduché: Pokud loajální činitel morálně prohnilého systému moralizuje, jaký výsledek můžeme my i on sám očekávat? Úplně se mi zase vybavila ta doba planosti, pseudomorálky a bezčasí.. Jinak za ocenění stojí jakýsi latentní, nezamýšlený důsledek v podobě víceméně autentické zprávy o každodenním životě esenbácké hlídky, která se bažinou postsocialistické sociální patologie přesouvá ve žluto-bílém žigulu - každodennost zcela zbavená povinného heroického rozměru mužů zákona, jak jej známe z mjr. Zemana nebo pořadu Maják. Zde herecky mistrně vyniká Vinklář v hlavní roli stárnoucího moudrého, unaveného a smutného chlapa, v práci neustále žeroucího odpudivé domácí svačiny. (11.07.2011)

Normalizační snímek o policejní hlídce v pražských ulicích a jejich životech. Příběh si především všímá policisty Josefa Kabáta, kterého (jak jinak) dobře ztvárnil Josef Vinklář. Je to člověk jako každý jiný. S velkou zodpovědností vykonává svoji službu a zároveň řeší své rodinné problémy. Pochopitelně se na svou dobu vzniku nejedná o dramatický, nebo nedej bože akční film. Snímek přirozeně ukazuje dlouhou a nudnou službu takové policejní hlídky, která objíždí město v automobilu značky Volha. Občas je někde autonehoda, občas se někde poperou, nebo je objevena mrtvola člověka. Příběh je obohacen několika výrostky, kteří na dnešní dobu připadají už poněkud směšně. Obzvlášť dvojice, která přepadává, znásilňuje a vraždí mladé ženy. Na druhou stranu z toho tkví jistý realismus. Každopádně se jedná o ojedinělý snímek, kterému by dnes slušel remake, nebo alespoň obdobný a současný film. Přimlouvám se za to. Ono téma za to určitě stojí. (11.07.2014)