MickeyStuma

Film se zabývá tématy lásky, zločinu a rozčarování v dekadentním světě amerických emigrantů v Paříži. Největší zajímavost ohledně své doby uvedení filmu je označení jako pre-code drama. Na svou dobu je poměrně odvážný svým nelichotivým pojednáním o amerických emigrantech, jejich kriminality, a dokonce i poněkud depresivním koncem, který byl už tehdy pro melodramata neobvyklý. Právě lehce skandální tón a pro někoho možná i trochu pokleslý závěr je hlavní devizou celého příběhu, kterému se tvůrci snažili dát mimořádnou podobu s patřičným nádechem evropské atmosféry. Zda se jim to podařilo, záleží na divácích. Co se týče žánrů, je to trochu nejednostranné. Děj příběhu se neustále pohybuje mezi dramatem, melodramatem a lehkou komedií. Každopádně už samotný vliv námětu jej činí atraktivním pro jeho zajímavost, i když v dnešní době je to na pováženou. Dnes se už na něco takového přece jen díváme jinak.

Jak se neodpustitelně lehkomyslný mladík Johnny navzdory svým špatným rozhodnutím při hazardních hrách zaplete se špatnou partou, což ho přivede ke kriminální činnosti. Scénář není zrovna náročně zpracovaný, a protože jde o nízkorozpočtovou záležitost s kratší stopáží, nelze od něj příliš očekávat. Svým způsobem má moralizující aspekt, ale co se týče postavy Johnnyho, nevyznívá přesvědčivě. Je popisován jako naivní ve svém jednání, navíc se opakovaně dopouští chyb ve svých rozhodnutích, ze kterých se ne a ne poučit. Takového jedince je poměrně frustrující sledovat. Příběh je přímočarý, postrádá nápady a zejména dramatické zvraty ve vývoji děje. Vše se odehrává v poměrně rychlém sledu, takže ta jednoduchost je vlastně výhodou. A tak se jedná o film, který je zajímavý spíše pro své historické souvislosti než pro své kvality. Coby film z třicátých let je snad jediným lákadlem ke zhlédnutí..

Jak nemilosrdně působí zub času, nezdá se dnes, že by tento film podával drsný a realistický obraz francouzského podsvětí 70. let. Ale ve své době, kdy byl uveden do kin, se prý setkal se smíšeným přijetím, takže z hlediska stáří na tom nejspíš nebude zase tak špatně. Příběh je poměrně standardní a není v něm patrná snaha o nějakou originalitu, takže co se týče vývoje děje, vyniká svou ne zrovna malou předvídatelností. Atmosféricky však celý koncept drží dobře a nesnaží se nijak vnucovat svou efektivitu. Navíc je podpořen dobrými hereckými výkony, což znamená, že i přes všechny neblahé nedostatky se tím ukazuje, že jde o poctivou, byť temnější a omšelou, zábavu. Pochvalu si rozhodně zaslouží zejména výkony Serge Reggianiho, Jeana Bouise a Michela Constantina. Filmové fanoušky obeznámené s podobnými filmy tento snímek nenadchne, ale ostatní by oslovit mohl.

Svižná romantická komedie s nádechem situačního humoru o nové letušce Marcy Lewis, která se zaplete se třemi okouzlujícími muži. A kouzlo spočívá v tom, že se všichni příhodně jmenují Mike. Do všech tří se zamiluje, oni zase do ní, a když se jednoho dne pánové o sobě dozvědí, musí se Marcy mezi nimi rozhodnout. Romantické kratochvíle kolují během různých výstřelků a lapsů Marcy coby začínající letušky, která to od začátku nemá zrovna jednoduché, i když se od první chvíle snaží. Komediální situace jsou dobře zpracované a v dnešní době film z historického hlediska nabízí i pohled do světa letectví 50. let. Zápletka může nepřekvapivě vyznít poněkud jednoduše a předvídatelně, ale o to víc pobaví a dokáže v divákovi zanechat příjemný dojem a dobrou náladu.

Zimní rekreační středisko, spousta rekreantů užívajících si sjezdovek, připravovaný zimní karneval a nějaká příšera z hloubi lesa útočící na rekreanty. Zrušení karnevalu z bezpečnostních důvodů? Ani náhodou. Organizátorka karnevalu a místní šerif o tom nechtějí ani slyšet. Televizní ekohoror s typickou dějovou šablonou z dob úspěšného filmu Stevena Spielberga „Čelisti“ (1975). Jednoduše řečeno, film je založený na zimní zábavě dospělých, který je překvapivě, na nízký televizní rozpočet, plně shlédnutelný i dnes. Příběh je jednoduchý a krvavé scény jsou ztvárněny vskutku impozantně. Onoho Bigfoota, příbuzného Yettiho, občas krátce vidět lze, ale jeho útoky jsou ztvárněny jeho pohledem a při úmrtí oběti jen zčervená obrazovka. Scénář napsal Joseph Stefano, který mimochodem stojí i za scénářem slavného filmu Alfreda Hitchcocka „Psycho“ (1960), takže pokud jde o tento film, už jméno autora napovídá o kvalitě děje. Také režisér Herb Wallerstein si na nízký rozpočet vedl docela dobře. Ale ano, ani tentokrát se to neobešlo bez patřičného kýče, ale to už je prostě u takových filmů standard. A jelikož se jedná o čistě televizní film, budou zejména dnešní diváci zklamáni hereckými výkony, hororovou atmosférou a přímou přítomností Bigfoota, ale na 70. léta se jedná za nízký televizní rozpočet o dobrý film, který bez problémů strčí do kapsy současné produkty filmových společností Asylum či SyFy.

„Za hranicí nenávisti“, jak zní český název tohoto spaghetti westernu, by se dal bez sebemenších servítků označit jako filmová antimayovka. Ano, všechno je tu obráceně. Bílí osadníci nejsou ti zlí, ale jen krvelačný indiánský kmen Apačů. Čert vem, že je to historicky korektní, je to prostě jen obyčejný film. Jako kontrast k mayovkám jsou použity scény přímo z těchto západoněmeckých filmů, takže hned na začátku ve výbušné scéně nelze přehlédnout postavu Old Shatterhanda, o něco později i Vinnetoua vedoucího kovboje přes Údolí hadů. Schválně, z kterého filmu to je? No nic. Podobných scén je použito více, takže znalec mayovek nevypadne z úžasu. A teď už asi víme, odkud američtí filmaři v rámci rozpočtových škrtů u nízkorozpočtových videofilmů devadesátých let vzali takový nápad. Tím je tedy prozrazeno, že se tento italský film, i když vypadá zajímavě, spíše řadí mezi filmový brak. Hrané scény jsou převážně krátké, pomalé a nezáživné. A když má navíc běloška žijící od dětství u Apačů, kdy ji Apači unesli, namalované oči…  Snímek je shlédnutelný a kdo vydrží až do konce, může být překvapen neobvyklým koncem, ale je třeba počítat s tím, že tohle žádná spaghetti westernová pecka rozhodně nebude. Jako by to bylo natočeno ve spěchu, aby se naplnil filmový plán.  Těžko posoudit.

Film podle pevné stranické šablony o třídním boji proti vykořisťování dělnické třídy buržoazií a za nový řád. A taková šablona zapadala úplně do všeho. Může to připadat divné, ale je tomu tak. I do románu Aloise Jiráska ´Temno´, které dle literárních odborníků představuje jeho vrcholné dílo. A to by nebylo, aby i něco takového nebylo dle stranického zadání zprofanováno. Základní dějovou linkou je melodrama o nešťastné lásce dvou mladých lidí, které tragicky rozdělí víra. A právě víra je kamenem úrazu všeho nešváru a nenávisti a tak se i zpracování do filmu Jiráskova díla stalo ve své době cíleným agitačním plodem proticírkevní a protikatolické propagandy. A samozřejmě je také použita tradiční šablona protestů chudého lidu, v tomto případě proti šikanujícím Jezuitům, a tak i zde se mimo jiné mluví o zakročení vojenskou silou proti chudinské rebelii, v tomto případě, kacířů. Film, který byl dokonce jako každý jiný mimořádný historický film natočen na barevný materiál, má tedy vše, co měl dle stranického zadání mít, a v dnešní době už jen představuje filmovou spojnici z historií oné neslavné éry.

Film podle pevné stranické šablony o třídním boji proti vykořisťování dělnické třídy buržoazií a za nový řád. A taková šablona zapadala úplně do všeho. Chudý dělnický lid pracující celé dny za almužnu, zatímco buržoazie z jejich práce bohatne.  Tady tvůrci dle stranického zadáni do příběhu vložili motivy stávek, u kterých skutečně došlo ke střelbě do stávkujících dělníků, čehož se komunistická ideologie pro své potřeby zmocnila. Motivy událostí takových dělnických stávek byl v takovýchto filmových agitkách používán až do 80. let. A tak i v tomto filmu se při vnikající stávce stále chudších dělníků mluví mimo jiné také o nahlášení četnictvu, aby zakročilo proti dělnické rebelii.  Taková chudá doba ale skutečně byla. Nízké mzdy oproti vysokým cenám v obchodě a všudypřítomná buržoazní nadřazenost nad prostým lidem, takže pro komunistickou ideologii nebylo nic vhodnějšího. Film má tedy vše, co měl dle stranického zadání mít, a v dnešní době už jen představuje  filmovou spojnici z historií oné neslavné éry.

Film podle pevné stranické šablony o třídním boji proti vykořisťování dělnické třídy buržoazií a za nový řád. A taková šablona zapadala úplně do všeho. Tady tvůrci použili ve své době reálné stavby vodovodů v obcích a v příběhu si k nutnosti stavby vypomohli hydrologickým suchem, které nastalo v roce 1947. Pro Josefa Becka se jednalo o druhý budovatelský film, a jak už dnes víme, role budovatelů už mu zůstaly pro spoustu dalších obdobně stranických počinů. Jen pro zajímavost, pokud jde o stavbu vodovodu na vesnici, následující rok byl do kin uveden další takový film a to pod názvem ´Slepice a kostelník´ (1950), kde se Vlasta Burian u komunistických funkcionářů vykoupil z politického poválečného marasmu rolí třídního nepřítele sabotujícího tuto stavbu . Film  má vše, co měl dle stranického zadání mít, a v dnešní době už jen představuje zábavnou spojnici z historií oné neslavné éry.

Jakoby se jednalo o německou televizní verzi amerického filmu „Ulice Cloverfield 10“ (2016), jen v určitých detailech s drobnými odlišnostmi. No, a to by mohlo být o tomto filmu v podstatě vše.  Myšlenka včetně dějové šablony je stejná a v minulosti už dokonce byla filmově zpracována několikrát , takže nejde o nic převratného. Ale na televizní rozpočet se nedá říct, že by zaostával v atmosféře, napětí a výpravě. Obzvlášť na televizní poměry spíše naopak, avšak banálně zjednodušený scénář tomu u diváků moc šancí nedává. Pro ty, kteří znají výše zmíněný film, je zkrátka předvídatelný až hamba, což z něj dělá ne zrovna dobrý televizní filmový zážitek.