Leťat žuravli
Žeriavy tiahnu
The Cranes Are Flying
The Cranes Are Flying
Režie:
Michail KalatozovKamera:
Sergej UrusevskijObsahy(1)
Veronika s Borjou jsou zamilovaní až po uši a letní Moskva patří alespoň na chvíli jen jim. Jenže se píše rok 1941 a země vstupuje do války s Německem. Borja odjíždí jako dobrovolník na frontu, aniž by se stihli rozloučit a tak před narukováním nechá Veronice dárek k narozeninám doma. Oba milence dělí stovky kilometrů, válečná vřava se však rozléhá na bojišti i nad hlavním městem. Zatímco Borja bojuje mezi zákopy o život zraněného vojáka, Veronika přijde při jednom z prvních náletů na Moskvu o rodinu. Borjovi rodiče vezmou dívku k sobě, tam ale musí neustále uhýbat před Markovým pohledem a dotěrnými návrhy. Když o Borjovi dlouho není žádných zpráv, souhlasí zlomená a apatická Veronika s Markovou nabídkou k sňatku. Snaží se pak najít aspoň nějakou útěchu v práci ošetřovatelky, jednoho dne však z jejího pokoje zmizí narozeninový dárek od Borji a Veronika v sobě nachází dosud netušenou sílu... Jeden z nejoceňovanějších sovětských filmů ve své době zasáhl filmaře a diváky ve všech zemích, kde se promítal. Jeřábi táhnou (1957) vešli do kin jen rok a půl po Chruščovově kritice Stalina, na počátku období tání, a svojí rozpohybovanou kamerou, extrémními úhly snímání i zaměřením na bolestnou nejistotu dívky uprostřed válečných let představovali v rámci sovětské kinematografie naprosté zjevení. Snímek Michaila Kalatozova otevřel ve své domovině nový pohled na válečná léta a mimo jiné získal nejvyšší ocenění na filmovém festivalu v Cannes. I díky tomuto úspěchu dostaly v zestátněné kinematografii později prostor válečné filmy jako Balada o vojákovi (1959) či Ivanovo dětství (1962). Příběh Veroniky podává osobní i osobitý náhled na druhou světovou válku, jehož sílu nyní můžete poznat skrze nově zrestaurovanou verzi. (Česká televize)
(více)Recenze (120)
Tak tomu hovorím brilantný filmový zážitok. Malý veľký film o vojne bez vojny, ktorý nielen že disponuje príbehom, ktorý na diváka zapôsobí väčšou silou ako "pôsobili" letecké útoky na Moskvu a hercami hrajúcimi úžasne a neskutočne prirodzene (najlepší je opäť Alexej Batalov, ktorý by si už konečne zaslúžil byť pridaný do databázy ČSFD...), ale aj formálne a režijne je na mimoriadne vysokej úrovni - geniálna scéna leteckého útoku na pozadí s dokonalou klavírnou hudbou a už "Bumerangom" spomínaná scéna behu pozdĺž koľajníc sú niečo, na čo sa len tak nezabúda. Celkový konečný dojem mi takmer skazil patetický prejav jedného generála na konci po príjazde vlaku a hlavne potom Veronikina reakcia naň, ako sa zrazu zmyslela a začala rozdávať kvetiny všetkým naokolo (už som si ju začal predstavovať o 20 rokov - malomestská komunistická predáčka, ktorej najväčšou radosťou je organizovať prvomájové oslavy), ale chvalabohu prišla posledná veta "Hele, jeřáby táhnou...", predošlá myšlienka sa mi rozplynula a ja som bol zase odrovaný :-)... 9/10 ()
Vôbec mi to neprišlo ako umelecký film. Hlavne som si užil krásny lyrický príbeh o láske dvoch mladých ľudí, do ktorej nemilosrdne zasiahla vojna a všetko tak zničila. Tiež sa mi páčilo ako to bolo po obsahovej i formálnej stránke realisticky poňaté, žiadne umelé odbočky ani umelé sladidlá, proste tak, akoby scenár napísal sám život. Výborná záležitosť.75/100 ()
Asi bola chyba pustiť si to po Svetluškách... necítil som nič, láska zamilovanej dvojice so mnou nepohla, ich osud mi bol ľahostajný. A neuveril som ani novému vzťahu hlavnej hrdinky, nechápal jej rozhodnutie - ja viem že čakala dlho (ale ta čo čakala?), ja viem že bol ten druhý neodbytný - no a čo? Buď nemilovala Borisa a potom je celý film zbytočnosť alebo si niekto nedal dosť práce s tým, aby jej rozhodnutie napriek veľkej láske k Borisovi dostatočne odôvodnil alebo ešte lepšie - prinútil diváka jej napriek všetkému fandiť, pochopiť ju, súcitiť s ňou alebo rovno 'spoluprežiť'. Chcelo by to remake, príbeh sám núkal viac. Úplne najhorší je fujtajblový, dobe vzniku poplatný záver. ()
Jeden z určite najlepších sovietskych snímkov, aké som kedy videl, na objednávku s „propagandistickým nádychom” . Propaganda nech ide bokom, je v tom veľké umenie, čo sa práce kamery týka, ústredná dvojica „zamilovaných” , je perfektná, ale po odchode Borisa na frontu, si Veverka, ako sa povie : „Kradne si snímok pre seba” ... Taťjana exceluje, vtedy neľahkej dobe, že všetko, čo prežíva ONA, prežívame aj my diváci, a veríme tomu. Režisér Kalatozov a kameraman Urusevskij, musia mať skúsenosti, lebo ich práca nemá žiadnu chybu... Existuje tzv. veľa snímkov na objednávku nejakého režimu, ale málo ich ide v takých šľapajách ako žeriavy... ()
Trošku mi to připomnělo Návrat do Cold Mountain, minimálně po obsahové stránce. Udělané to však bylo o poznání mizerněji, což však vzhledem k roku výroby a zemi původu není až takový div. Alespoň byl ale příběh napsán zajímavě a netuctově, takže se na to i díky krátké stopáži dalo docela v pohodě dokoukat. 60% ()
Reklama