Idi i smotri
Choď a pozeraj sa
Come and See
Come and See
Režie:
Elem KlimovKamera:
Alexej RodionovHrají:
Alexej Kravčenko, Olga Mironova, Ljubomiras Laucevičius, Vladas Bagdonas, Jüri Lumiste, Vasilij Domračev, Adolf Hitler (a.z.), Viktor Lorenc (více)Obsahy(1)
Čtrnáctiletý Fljora je v létě 1943 naivním běloruským chlapcem, odhodlaným zapojit se do partyzánského odboje. Na konci příběhu je lidskou troskou, z jejíž tváře navždy zmizely stopy dětské nevinnosti. Fljorův osud plný utrpení, ve kterém nechybí místo ani pro první erotické okouzlení a tragikomické okamžiky, prožila většina z těch, kteří dospívali za druhé světové války. Němci tehdy v Bělorusku realizovali projekt "spálené země", v němž lehlo popelem na šest set vesnic. O těchto událostech vypráví ve svých novelách Ales Adamovič, který se rovněž podílel na scénáři filmu, opatřeného názvem Zabijte Hitlera. Do výroby však šel snímek pod titulem, jenž tvoří refrén v biblické Apokalypse. Elem Klimov jej natáčel chronologicky, což výrazně pomohlo představiteli hlavní role Alexeji Kravčenkovi ke ztotožnění se svým hrdinou. Obraz Fljorova vyšinutého nitra však nevyjadřuje pouze herecká akce, výraznou měrou se na něm podílí práce kameramana a zvukaře, k níž zvláštní kontrapunkt vytváří Mozartova hudba. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (482)
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. "Hezké vesnice hezky hoří" - zní název o 11 let pozdějšího balkánského filmu - ale protentokrát se odehrává bohužel podobný děj v Bělorusku za 2. světové, sledován očima rychle zestárnuvšího nevinného chlapce Fljory - mladičkého partyzána s pichlavýma očima, které během několika dnů viděly až příliš mnoho utrpení. Závěrečné střílení Fljory do obrazu rakouského rodáka Hitlera se odehrává za doprovodu geniálního Requiem rovněž rakouského umělce Mozarta. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=7rhudo-2wng ()
Konečne sa mi podarilo vidieť film, na ktorý som dlho čakal. Už som si zvykol, že čím dlhšie čakám na nejaký film, tým väčšie sú moje očakávania a tým je aj pravdepodobnejšie, že nebudú naplnené. Klimov nakrútil veľký film a hrozných dejinných udalostiach. Veľký film najmä z filmárskeho hľadiska, keď používané postupy robia z neho takmer študijný materiál. Preto ma prekvapilo, že u niektorých záberov bola prepísknutá ich dĺžka a na práci s komparzom boli zreteľné nedorozumenia. Jedno zabitie je vraždou, tisícka štatistikou. Ani sa nečudujem, že vlečenie hlavnej ženskej postavy ľahostajným Nemcom po blate bolo pre mňa silnejším zážitkom, než upálenie dedinčanov v kostole. V každom prípade považujem Klimovov film za mimoriadny a prelomový, pretože sa v podmienkach rúcajúceho sa sovietskeho impéria dokázal pozrieť na vojnové udalosti prostredníctvom hrôz, ktoré so sebou prináša a bez povinnej heroizácie. ()
Idi i smotri, to je výborná souhra obrazu i zvuku vyvolávající silně negativní emoce přesně tak, jak režisér zamýšlel, aneb válečné hrůzy v tom nejdepresivnějším podání. Prostředí efektivně vyvolávající úzkost samo o sobě, zprvu nadšený chlapec měnící se v psychycky vyprahlou trosku, upalování lidí za živa doplněno o zvířecí smích vojáků, bezmoc a temná hudba s všudypřítomnými zvuky šílenství... Atmosféra, kterou byste rozhodně nechtěli zažít na vlastní kůži. A právě atmosféra je zde to hlavní, neboť film jinak nepohlíží na válku z globálního hlediska a bohužel ani neslouží k nějakému hlubšímu zamyšlení (na rozdíl od Apokalypsy), je to jednoduše sled několika hrůzostrašných událostí, bez důležitějšího děje, což mě vede k myšlence, že celá první půlhodina byla příliš roztahaná (např. taková scéna s focením vyloženě nadbytečná)... Ale úžasné finále s dobovými záběry a následujícím Mozartem to slušně vykompenzovalo. 8/10 ()
V centru dění filmu se nachází mladý běloruský chlapec Fljora, který velmi záhy po počátečním nadšení pramenícího z přijetí do partyzánského odboje dojde krutého vystřízlivění a ve stále intenzivnějších a krutějších epizodách začne objevovat pravé hrůzy války. Díky silné subjektivizaci onu krutost intenzivně prožívá i samotný divák a sám za sebe mohu konstatovat, že Jdi a dívej se je snad nejdepresivnějším, nejsyrovějším a nejtemnějším filmem o válce, jaký jsem kdy viděl. Filmové formě zde dominuje sofistikovaná práce s kamerou, ať už se jedná o množství frontálních záběrů na postavy, které v polodetailech a detailech hledí přímo do kamery, hlediskové záběry, nebo o dlouhé, nepřerušované záběry natáčené ze steadycamu. Snad nejlepší sovětský film, co jsem doposud viděl. ()
Jdi a dívej se je fascinující a jedinečné z mnoha důvodů. Jednak z pohledu historické uvěřitelnosti a významu - není těžké si představit, že přesně takhle se to v těch šesti stovkách běloruských vesnic roku 1943 odehrálo. Němci tudy zvesela mašírovali a mezi ponižováním a sexuálním zneužíváním zdejších obyvatel naháněli vesničany do stodol, které s nimi zapalovali. Tamní mladíci žili v bídě a z všeobecného poblouznění se nechávali rabovat k partyzánům, kde chtěli hrdinně bojovat za svůj lid. Mrtvoly se hromadily, nevinné lidi polévali benzínem a zapalovali jen proto, že 'jejich rasa nemá právo na budoucnost', a přeživší chudáci si odnášeli doživotní traumata, vepsaná do každé nadbytečné vrásky na obličeji. Tohle všechno Jdi a dívej se znázorňuje nejen uvěřitelně, ale navíc intenzivně a promyšleně. Hlavní hrdina, mladý partizán Flyora, prochází stále násilnějším a hrůznějším peklem, a kamera se po většinu času drží jako klíště jeho pocitové, vizuální a dokonce i sluchové perspektivy. Začíná jako slušně vychovaný, svědomitý a optimistický mladík a pod vlivem událostí se mění jeho emoce, psychika i vizáž, jejíž změna je přímo drastická. Skoro veškeré vizuální i akustické jevy se subjektivizují a dostávají nás rovnou do hlavy protagonisty, v níž by přitom hlavně v druhé polovině nechtěl být nikdo. A že jde o sakra devastující podívanou plnou špíny a duševní i fyzické bolesti a se zvukovou stopou, navazující závratě i simulující největší lidskou agónii, na to můžete vzít jed. A zároveň se to absolutně nepodobá snad žádnému hollywoodskému válečnému filmu, které si více potrpí na jaksi umělejší dramatizaci a silné hrdinství. Zde nechybí i jisté poetické prvky či střihové postupy bližší spíše evropské moderně 60. let, což místy navozuje auru umělecké festivalovky. Zároveň je ale pozoruhodné, že režisér Elem Klimov volí převážně dynamické kamerové jízdy a sleduje pohybující se postavy, čímž styl vztahuje zase k Hollywoodu, a to i tomu současnému - osobně bych si dokázal představit, že kdyby tenhle scénář dostal dnes (nebo už v osmdesátkách) do ruky Spielberg, tak mnohé akčnější pasáže by inscenoval velmi podobně jako Klimov, za použití dlouhého záběru a s více menšími ději v jednom záběru, které by se postupně proplétaly a navazovaly na sebe. A navíc je to film, který už absolutně popírá sovětský kult lidové osobnosti, pěstovaný za Stalina a dělající z obyčejných protagonistů filmů či literárních děl hrdiny národa. Zde není nikdo hrdinou, všichni jsou jen oběti nepochopitelné vraždící a ideologické mašinerie, která vás buď poblázní, nebo z vás, nevinného dítěte, vysaje veškerý život. Osobně považuji Jdi a dívej dokonce za tak výjimečně natočený, účinný a každou jednotlivou volbou precizně konsolidovaný snímek, že jen díky němu bych Klimova zařadil mezi nejlepší režiséry osmdesátých let. A to i přesto, jak nevybíravě zde zacházel s dětskými herci, kteří si tím peklem evidentně vážně prošli - hlavně představitel Flyory Alexej Kravčenko musel asi vydržet nepředstavitelné a divím se, že potom s hraním nesekl. () (méně) (více)
Galerie (52)
Zajímavosti (32)
- Když v roce 1986 navšívil režisér Elem Klimov filmový festival v Karlových Varech, odpověděl na otázku, zda se tímto filmem vyrovnává i se svým dětstvím, které prožil v obleženém, hořícím a rozbořeném Stalingradu: "Jenom částečně. Když nás fašisté napadli, bylo mi osm let. Zažil jsem evakuaci města, viděl jsem hluboké krátery tam, kde ještě před několika dny stály domy, viděl jsem množství mrtvých. Tenkrát jsem během několika dní dospěl. Naše dětství skončilo a místo něho tady byla válečná realita. Vzpomínky na onu dobu jsou tak tíživé, že jsem se s nimi mohl vyrovnat jenom činem." (NIRO)
- Alexej Kravčenko šel s kamarádem jen tak na konkurs do Mosfilmu. Vůbec sám nečekal, že si ho vyberou do filmu. (Monco)
- Vesnice Perekhody ve skutečnosti leží v Rusku, v oblasti Smolenska. (Othello)
Reklama