Du som er i himlen
Ako v nebi
Režie:
Tea LindeburgScénář:
Tea LindeburgKamera:
Marcel ZyskindHrají:
Flora Ofelia Hofmann Lindahl, Ida Cæcilie Rasmussen, Palma Lindeburg Leth, Anna-Olivia Øster Coakley, Flora Augusta, Kirsten Olesen, Lisbet Dahl (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Jedného dňa na konci 19. storočia sa život 14-ročnej Lise (Flora Ofelia Hofmann Lindahl) navždy zmení. Je najstaršia zo svojich súrodencov, prvá v rodine, ktorá chodí do školy a je plná nádeje a dôvery v život. Keď však jej matka začne rodiť, rýchlo sa ukáže, že niečo nie je v poriadku. Ako prichádza noc a pôrod postupuje, Lise začína chápať, že deň, ktorý sa začal v detstve, sa môže skončiť tým, že sa stane ženou domu. (PeterSD)
(více)Videa (1)
Recenze (13)
Zemřela matka, do hrobu dána, siroty pro ní plakali.. ale ne příliš dlouho, život jde dál. Toto bylo nakonec sdělením, nebo jsem něco nepochopil? Depresivní děj se odehrává skoro komplet během jednoho dne a noci, po nichž si domácí porod většina lidí rychle rozmyslí. Svět tu vnímáme očima nejstarší dcery, násilím donucené k předčasné dospělosti, a je to celé takový klasický euroart. Jakožto ateistu mě ta nábo-ženská poetika filmu nechala emocionálně chladným, díkybohu. ()
Vizuální a senzuální, volně se nadechující, přitom v perfektně sevřené formě, dobové a naprosto nadčasové. Přepodstatnění sebevědomé, veselé, hrdé dívky s nadějemi na pěkný život ve světě v ženu na "svém" místě: a tedy skrze otevření očí okolostojičné hrůze, strachu, nejistotě, zklamávání, zmaru, lajdáctví, útěkářství a selhávání, přijetí svého údělu té, která bude na kousku rodné hroudy hýčkat, pečovat, ujišťovat a obstarávat, vyčerpávaná, zkoušená a přehlížená, dokud ji to také nakonec nesemele. Pán to tak přece chce, takže to nejde dělat jinak a lépe. A ne, nemá to co dělat s náboženstvím, ani s pověrami, ale s patriarchátem, jemuž to všechno slouží. Fantastická forma: první pohledy do zrcadla, sebezalíbení, krajina, vítr, dech, zvědavé probouzení se do každého dne. A poslední pohledy do zrcadla, byť je to rámování tak nenápadné, a samozřejmé, že si je sotvakdo uvědomí, jsou ženy, která se očima drží, hledí nevěřícně na svoje vědomí toho, co pochopila, že unese. Není spravedlivé mít tolik síly na tohle. Maminko! A ne, nevíme, jestli to byla sestřička nebo bratříček. *** Dlouho jsem na konci filmu nezažilo takové společné těžké ticho, které nikdo nechtěl porušit. [Febiofest na poslední chvíli, Slovanský dům a Rodrigo]. *~ ()
Zaujímavý pohľad do života na dánskom vidieku na sklonku 19. storočia. Hlavná herečka to zahrala perfektne, myslím, že nikto nie je na pochybách, čo sa jej celú tú noc honilo hlavou. Jedna veľká tragédia a jej životným snom je koniec... a šmitec. Za tie dobové reálie prst hore. Nadpriemer. 75/100 ()
Seveřané kruté životní osudy zkrátka umí, a když mají k dispozici komorní příběh z 19. století, tak to platí dvojnásob. Život na venkově je zobrazen se všemi klady, ale hlavně hromadou záporů. Některé scény jdou až za hranu stravitelnosti a pohled na předčasně dospívající hlavní hrdinku skutečně není příjemný. ()
čtrnáctiletá Lise má sen být moderní dívkou. To na konci devatenáctého století znamená třeba chodit do školy a v ideálním případě se dostat pryč z rodinného hospodářství. Vše ovšem zkomplikuje matčino těhotenství, které neprobíhá zrovna ideálně a jelikož je Bůh všemohoucí a trochu svině, je celkem jasné že ne vše dopadne úplně podle představ. Jako v nebi je moc hezky natočená, velmi dobře zahraná (hlavně sedmnáctiletá Flora Ofelia Hofmann podává skvělý výkon) skoro hodinu a půl trvající deprese, která sice chvílemi působí dost studeně a nedokáže naplno vtáhnout, ale to se nakonec ukáže je umocňovací prvek celé té tíživé situace. Silný malý kousek...70% ()
Galerie (8)
Photo © Marcel Zyskind
Reklama