Rekonstrukce okupace

Jeden z nejhorších dokumentů. Bez slova, bez nějakého vedení. Spousta záběrů, které divák rozhodně nemusí, a leckdy ani nemůže, nějak pochytit. Přitom by stačily titulky, nebo slovo vypravěče kdo kde kam kdy. Jak tu někdo píše, jedna Devadesátka na čt24 vám přinese mnohem ucelenější, přehlednější a zajímavější informace, než tenhle "dokument". (24.03.2022)

Diletantsví na max. Dokument bez ladu a skladu. A to slavný pátrání po "původu" oněch nových záběrů ... překřikování důchodců v metru, tajemné pátrání s baterkou (ve vlastní chatě), jízdy na motorce krajinou a pak - pak přijde to strašlivé odhalení! Nejvíc zamrzí, že se tenhle splácanec realizoval za peníze nás všech. Jakejkoliv díl Historie.cs, popř. jedna "devadesátka" na ČT je pětkrát lepší než tohle "veledílo". Masochistům doporučuju si opravdu počkat do konce, abyste se dozvěděli. kdo že vlastně tenkrát nasazoval krk a natočil to ... to budete koukat. (29.08.2021)

Je třeba si to neustále připomínat, abychom nezapomněli. Nově nalezené záběry ze sovětské okupace prokládané vzpomínkami lidí, kteří se na nich poznali (nebo je natočili), jsou výborné. Snad jen záběrů na autora dokumentu na motorce bylo až moc a jeho neohrabaná snaha o pointu byla směšná. I s archivními materiály se dá nakládat lépe. Takže plné bodové hodnocení není možné. (24.03.2022)

Tento dokument je vlastne akýmsi výcucom z novonájdených materiálov z obdobia vtrhnutia vojsk Varšavskej zmluvy na územie vtedajšieho Československa a zachytáva pomerne autenticky, ako to asi v tom čase vyzeralo. V zásade sa tu divák nedozvie až tak veľa nového, skôr tu ide o také civilnejšie zábery a momenty, ktoré môžu v niekom zapnúť akési emócie. Mne to ale prišlo režisérsky troška nedotiahnuté a bez nejakých zásadnejších momentov. 65 % (07.12.2021)

Hned na začátku musím napsat, dejte si velký pozor na své očekávaní předtím, než se do Rekonstrukce okupace pustíte. Nejde totiž o vyčerpávající dokument o srpnu 1968. Nic nevysvětluje, nepopisuje… jen předkládá dosud nepromítané záběry a vede rozhovory lidmi na nich nalezenými. Tvůrce (Jan Šikl) předpokládá, že srpen 1968 je obecně známý. Komu není, moc se tady nedozví a obávám se, že pro generaci 30 a méně let to bude bez znalostí kontextu a vlastní aktivity mimo dokument k ničemu. Pokud si dokument ale pustíte jako rozšíření vašich znalostí, případně jej pustí učitel dějepisu k hodině výkladu, je to skvělé oživení. Mě to zasáhlo velmi. Na výpovědích očitých svědků je vidět, jak to s nimi tehdy zamávalo, a že si to mnozí táhnou jako trauma celý život. Stejně jako generace jejich rodičů Mnichov. Obecně se dá asi říct, že Mnichov a srpen 1968 jsou v našich moderních dějinách dvě největší národní traumata, ze kterých jsme se nevzpamatovali dodnes. Ty dvě události jsou si hodně podobné. Národ se nejprve neuvěřitelně semknul, měl pocit národní hrdosti, chuť bojovat, nevzdat se a ubránit, či pozvednou naši zemi a pak… všechnu naději dějinné okolnosti rozdrtily a náš národ byl zlomen, podroben a to se neoddiskutovatelně zapsalo do našeho sebevědomí, morálky, hodnot a pořád to máme v sobě minimálně skrze rodiče a prarodiče všichni. Naději často střídá beznaděj, hrdost na národ se moc nenosí, vše často zlehčujeme a bráníme se svým humorem. Dost ale zobecňování a zpět k hodnocení samotného dokumentu. Rekonstrukce okupace je skvělým příspěvkem k možnému vyrovnání se s tím vším. Rád dávám silné čtyři hvězdy za velké emoce, které jsem u sledování cítil. (24.05.2023)