Fabelmanovi

Všude jsem četl, jak Steven Spielberg zase jednou ždíme emoce a chytá za srdce, ovšem právě to považuju za největší neduh jeho novinky: ke mně prostě emoce nedoputovaly v takové míře, jak bych si přál. Samozřejmě platí, že klidně může střídat žánry (viz nedávný West Side Story), může nostalgicky vzpomínat a bilancovat či znovu hravě vypálit kus, ve kterém bude i v pokročilém věku pracovat s nejmodernějšími technologiemi. Malý Sammy si po první návštěvě kinosálu začíná rozumět s tátovou kamerou, postupně začne tvořit příběhy, ve kterých se zloduchům klidně vysměje, nebo díky kterým zjistí, jak pevné je manželství jeho rodičů. A velký Steven mezitím servíruje vážné i bolavé momenty a několika svým postavám se snaží najít stabilní místo v rychle se měnícím světě. Celé je to příjemně obyčejné, melancholické a uvěřitelné. A znovu se objevují jeho celoživotní témata i traumata. Formálně nový Spielberg nijak nevyčnívá, ale třeba takový Janusz Kamiński nejednou příjemně překvapí. Chápu, že takové uchopení postavy Spielberg (zřejmě) požadoval, nicméně výstředně rozevlátá matka Michelle Williams mi nesedla. Casting nicméně celkově velmi povedený. A filmový kouzelník jede dál… (04.01.2023)

Spielberg je stále majster svojho remesla, a z tejto jeho skoro autobiografie vytrieskal maximum a ja som to sledoval so zatajeným dychom. Je to dojemné, úsmevné, krásne nasnímané kde z každého záberu ide život a je v tom cítiť tú lásku k filmovému umeniu. Po hereckej stránke všetci podávajú výborné výkony, najmä Paul Dano si to pekne dáva, a bavili ma aj mini roličky Judda Hirscha a Davida Lyncha, ktorí na malom priestore zdelili všetko potrebné. Spielberg nás vzal na výlet do jeho detstva a spravil mi tým neskutočnú radosť, krásna osobná spoveď tohto režiséra s veľkým R, na ktorej ma mrzí len to, že skončila, nechal by som sa ním viesť oveľa dlhšie. 9,5/10 (28.12.2022)

Spielbergova vzpomínka na dětství, která naštěstí není žádným experimentem jako od Iñárritua nebo honičskou úchylností na úrovni Felliniho. Je to příběh, který z počátku působí jako oslava režie a filmů jako takových, ale ve výsledku je film v duchu obyčejného příběhu o dospívání a trablemi v rodině. Je to krásně a profesionálně natočené, ale od mého oblíbeného režiséra jsem čekal přeci jen něco víc. (14.05.2023)

Veľa slávnych ľudí trpí obsesiou, že okrem ich diela, ktoré prispelo k ich sláve, ľudí zaujíma všetko, čo sa ich týka. A ak sú režisérmi, pravdepodobne sa nevyhnú nutkaniu nakrútiť o sebe, o svojom živote, o svojej ceste k sláve a uznaniu film. Fellini nakrútil Amarcord, Spielberg Fabelmanovcov a dalo by sa pokračovať ďalšími. Ale dôležité je uvedomiť si, že okrem nás samotných sa nikto na nás a náš život nedokáže pozerať rovnakým pohľadom. Nanajvýš chápavým a súcitným. A to je všetko, čo som chcel o Spielbergových Fabelmanovcoch napísať. Spielberga chápem, pri Fabelmanovcoch som sa nudil a čudujem sa, že som vôbec čakal niečo iné. (26.07.2023)

POZOR, kapající BOJLER!!! Štefane, Štefane, takhle bys o vlastní rodině mluvit neměl! Když už má někdo mámu sice peklotyčně odpornou, zato však totálně excentrickou piču, tátu sice kapku bezpáteřního latentního homoseksuála, avšak zato naprosto asociálního ufona, a k tomu všemu neštěstí je tátův nejlepší kámoš, strýček Itzak Poschoust, taky zvrácený zoofil jako táta, protože ani on se neštítí lačně vlézt na něco, z čeho zdravému heteroseksuálovi zalézají koule do břicha, má chuť raději okamžitě pověsit péro na hřebík a začít chlastat nebo rybařit, měl by se to v autobiografii snažit milosrdně xobě i k divákovi alespoň trochu vylepšit. A pokud jsi to už vylepšil, možná bys měl méně traumatické a estetičtější dětství v nějaké pěstounské péči nebo v děcáku. Štefan je bezesporu už teď nesmrtelný a rozhodně nejvýznamnější průkopník a inovátor novodobé filmařiny, čili po tom všem, co pro pohyblivé obrázky udělal a kolik zábavy a radosti světovému diváctvu přinesl, mu prostě nelze neodpustit, že věkem zesenilněl, a od doby, co pateticky vykydal podestýlku Válečnému koni, páchá už jen samé kýčovité cajdáky pro otylé chovatelky koček za zenitem a afektované bukanýry nebo narkolepticky užvaněné uspávačky hadů. Tedy mimo RP1, tam na geniální předloze prostě apriori nebylo co znudit. To ovšem neznamená, že je nutno se pietně posrat z každé jeho další hemoroidální kalvárie a hystericky ji přebušovat jen proto, že je to Štefan! Což je případ i této, samozřejmě filmařsky i herecky do posledního políčka vymazlené a zcela profesionální, samohany, jejíž scénář, natažený do dvouapůlhodinové hrací doby, by se dal lapidárně, avšak zcela výstižně shrnout do jediného souvětí „Chlapec z lehce, avšak nikterak dramaticky dysfunkční rodiny propadne kouzlu celuloidu, a tak s klukama ze skautu vcelku nezáživně točí amatérské porno, až jednou při stříhání zjistí, že mu tátův nejlepší kámoš prcá jeho otřesně hnusnou mámu, což však taky nijak zvlášť dramaticky nedopadne.“ A těchto časově řekněme 20 minut je dovatěno cajdákovitou melodramatickou retroplstí na úrovni libovolné hispánské telenovely, využívající komplexní škálu řádně omšelých nejlacinějších močopudných a emocedojných audiovizuálních berliček. Retroplstí, jakou mohou s čistým svědomím opětkovat snad jen arizonský žid, vyrůstající v 50. letech, kompulzivní žehlivka, flagelantní nudofil nebo sveřepý pánský kolonoskoper. Dobře, no, je to Štefan, tak tam k už dost odřenému jednomu vrazím ještě jeden nucený puchýř za celoživotní dílo, ale tím končím, a podruhé si pustím raději plyn. (08.01.2023)