Whitney Houston: I Wanna Dance with Somebody

Jak se to veme, mezi žánrovými životopisáky, bejzované na skutečném životě dané osobnosti, nebo jen inspirované z výcucu palců scénaristů, neboli tesaném na kameni s proslovem; "This is a true story. The reconstructions are based on original cockpit voice recordings and eyewitness accounts.", to úplně nepatří mezi hořlavými články. Správný životopisný film by měl přednést osudný mimoáry i těm, co o nich v životě nic nevěděli jako v mém případě, ale slibované kontroverze vyplujou možná tak do hlubiny, na povrch jen jeden slabej výdech a zpátky do věcných lovišť, s překvapením lesbický vztah s babochlapem se tu maže jak hovno polovinu stopáže, to už se musí samo sebou objevit, a na to jak údajně Whitney užívala omamné látky na zpříjemnění dobré nálady, tak se mrtvolně až tak netvářila, jak se jí ty roky podepsaly, teda sorry to už bylo v rakvi. Já vím, je to jen film, a točil se zřejmě narychlo v rozmezí asi dvou týdnů, ale je vidět jak jsou castingový agentury vypatlaný, jak rozjebané lepidlo v párkách od Kostelce, jen aby nahrabaly mokačínovou opičku, která se dost podobá Houstonový, ale díky ultra korektní vyhapaný době musí černošské filmy točit jen pravá černá krev, a váhám že byla herečka obsazená jen díky své pleti, jinak by bílá holka neměla ani šanci, no jo kdyby Martina Kinga hrál třeba Ewan MekŽabař byl by to průser jak Brno, ale Malou mořskou pannu si bez váhání může zahrát nepanna! Možná jsem trochu křivdil Qvýrům a jejímu velmi špatnému vtipu na rymejk Biitchis. (04.04.2023)

podprůměrný hudební životopis, který jede na všech myslitelných klišé hudebních životopisů, ale ani s tím nejběžnějším základem nedokáže pracovat. Tomu filmu chybí prakticky všechno spádem počínaje a energií konče. Ty skoro 2,5 hodiny mají pocitově spíš tak čtyři. Podobně jako u Respect o Arethě Franklin se  tady jen opatrně klouže po povrchu a když už směřuje k tomu, že by se měl byť jen opřít o nějakou kontroverzi, či snad jít víc do hloubky, okamžitě uteče jinam. Pokud bych si o Whitney přečetl na Wikipedii, dozvěděl bych se víc a nejspíš by to bylo i záživnější...40% (05.03.2023)

I Wanna Dance with Somebody možná v režii Kasi Lemmons není tak výraznou audiovizuální podívanou jako Bohemian Rhapsody, Rocketman či Elvis, svůj účel ovšem zvládá naplnit. Velmi slušná pocta jednomu z největších hlasů své generace, který dost možná zvládne zasáhnout i toho, který k Houston a k jejím hitům nikdy kdovíjak velký vztah neměl.... (21.12.2022)

Nemám hudební sluch a ani neposlouchám hudbu, kterou se prezentovala právě ústřední hrdinka tohoto snímku, ani jedno ale nic nemění na faktu, že naprosto bezpochyby považuji Whitney Huston za zpěvačku s největším hlasem všech dob, a právě o to víc mě mrzí, že její životopisný film dopadl takto vyloženě mizerně, ba co víc, já si dokonce dovolím až tvrdit, že se možná jedná o jeden z nejslabším životopisných filmů vůbec, a to prostě zabolí. Tady je totiž špatně snad úplně všechno, nejhorší nicméně je ovšem to, že celý tento snímek nemá absolutně žádnou vypovídající hodnotu, že se z něj divák nedozví ale lautr vůbec nic, o nikom, o ničem, prostě to jen působí jako totálně zpackaný sled jakýchsi událostí ze života jedné celebrity, bez toho, aniž bych se o ní cokoliv blíže dozvěděl, o jejích pohnutkách, o její povaze, o jejích pocitech, a to vlastně platí i pro všechny ostatní, o vztahu s vydavatelem, s rodiči, s partnery, po nepříjemných věcech ze zpěvaččina života se tu pak navíc jen zlehoulinka pohupskává, s cílem hlavně neublížit, nepošpinit, a především, a to mě naštvalo ze všeho nejvíc, tu naprosto, ale jako že fakt naprosto nefungují emoce, kterými byl život Whitney Huston doslova prošpikovaný skrz naskrz, jenže tady se to o ně ani neotřelo, takže celé je to jen totálně chladně odvyprávěná rychloexkurze, ze které si publikum neodnese nic, kromě informace, že se jednalo o skutečně OBROVSKÝ hudební hlas, ale to ví většina i bez této bídnépodívané. No a abych tu svou nespokojenost vyčerpal do poslední výtky, tak ani obsazení ústřední herečky nebylo podle mě tou nejvhodnější volbou, chyběla jí jak krása, tak charisma a k reálné Whitney se nepřiblížila ani na kilometry. Ne, tohle prostě není opravdu ani trochu povedený životopisný film a já ho dokonce považuji až za nedůstojný vzhledem k jménu, kterého se týká. (19.05.2024)

Z Bohemian Rhapsody nám v paměti utkvěly alespoň osmdesátkové kníry a energický záznam z vystoupení na Live Aid, ale na rutinní biografii Whitney Houston si už chvíli po konci ani nevzpomenete. Doporučit ji lze snad jen skalním vyznavačům a vyznavačkám zámořského r’n’b či publiku, jež se o Vánocích rozhodne vyrazit do kina na něco zcela nepřekvapivého a nenáročného. (24.12.2022)